PROČ VESMÍR NEPLNÍ VAŠE PŘÁNÍ?

[Monika]

nic není špatné, všechno je zkušenost ...

zkušenost je i to, že lze být šťastný jen tak - bazálně, z uvědomění bytí - vědomí - samotného a že je to naprosto přirozený stav ... ne tedy skrze kolotoč naplňování vyvstávajících tužeb, které se neustále mění ... nebo se stereotypně opakují ... aby pak vznikal zase následný vjem nedostatku, který si žádá o naplnění ... ale není to samozřejmě chyba, naopak je to proces poznávání jistých zákonitostí

můžeš si přát všechno co chceš, najdeš způsoby jak toho dosáhnout, aby jsi nakonec měla přání jedno poslední - žít a nechat žít tak jak voda plyne - přirozeně, bez umělých hrází a koryt, které ona stejně nakonec rozmetá v prach to je volný průběh, ale hráze můžeme stavět o to nic ... není to chyba, je to jen zkušenost

[vostalpetr]

jen nemůžes současně jíst a dýchat, současně být v Londýně na party a současně umírat v Praze v nemocnici, v tomhle světě to nejde. můžeš si přát, aby existoval svět, v němž to bude možné. většina našich přání zůstává zde pro další generace. z ptačí perspektivy vyššího vědomí - čert to vem, kdy se to splní a komu
.......................................................................................................................................................................................................
no je teda úplně naprd, když se to splní až nějaký jiný generaci,
já bych potřeboval, aby se mi to splnilo už ted,
potřeboval bych být v indii i doma,
v práci i doma na gaučí

z toho, že většina našich přání zůstává pro jiné generace, z toho fakt nejsem nadšenej,
protože to taky znamení, že se mně ted plněj přání předchozích generací, který třeba vůbec nepotřebuju a nechci

(nejspíš si tenkrát lidi přáli, aby každej měl auto a televizi, aby žili v demokraci a taky aby se globálně oteplilo, aby měl každej málo času a moře práce, protože dřív bylo času hodně ale málo práce... a mě se to ted plní )

[watta]

můžeš si přát všechno co chceš, najdeš způsoby jak toho dosáhnout, aby jsi nakonec měla přání jedno poslední - žít a nechat žít tak jak voda plyne - přirozeně, bez umělých hrází a koryt, které ona stejně nakonec rozmetá v prach to je volný průběh, ale hráze můžeme stavět o to nic ... není to chyba, je to jen zkušenost

není to chyba, to jistě ne, to snad z ničeho výše nevyplývá - to by bylo špatně napsáno.

žít a nechat žít je přání, které musíš každý den obnovovat, stejně jako jakékoliv jiné. je to přání, které je tak blízko k pravé podstatě člověka jako takového, že se nám - z perspektivy času člověka - zdá stále, neměnné, jedno. ale pořád to není volný průběh - ty jsi ten, kdo drží otěže toho, že si přeješ žít a nechat žít, stejně tak jako otěže jakéhokoli jiného přání. tady na zemi nic jako volný průběh neexistuje - ten skutečný volný průběh je TAM. a proto my jsme tady

ale samozřejmě vím, jak jsi to myslela volný průběh v takovém tom "běžném slova smyslu"

[watta]

jen nemůžes současně jíst a dýchat, současně být v Londýně na party a současně umírat v Praze v nemocnici, v tomhle světě to nejde. můžeš si přát, aby existoval svět, v němž to bude možné. většina našich přání zůstává zde pro další generace. z ptačí perspektivy vyššího vědomí - čert to vem, kdy se to splní a komu
.......................................................................................................................................................................................................
no je teda úplně naprd, když se to splní až nějaký jiný generaci,
já bych potřeboval, aby se mi to splnilo už ted,
potřeboval bych být v indii i doma,
v práci i doma na gaučí

z toho, že většina našich přání zůstává pro jiné generace, z toho fakt nejsem nadšenej,
protože to taky znamení, že se mně ted plněj přání předchozích generací, který třeba vůbec nepotřebuju a nechci

(nejspíš si tenkrát lidi přáli, aby každej měl auto a televizi, aby žili v demokraci a taky aby se globálně oteplilo, aby měl každej málo času a moře práce, protože dřív bylo času hodně ale málo práce... a mě se to ted plní )

myslím, že si taky přáli, aby nebyly války, aby jim netrvalo půl dne, než si naloví večeři a druhou půlku dne, než si ji budou moci sníst, myslím, že si opravdu kdysi přáli i to, ABY PRACOVAL KAŽDÝ nejenom poddaní (což je zrovna hezká ukázka toho, jak se přání PLNÍ JAKO BALÍČKY), je dost možné i to, že si přáli, aby nemuseli každou zimu štípat dříví - všechno je možné

ale myslím si, že takhle jednoduché to není, protože čas plyne jinak nejenom dneska a před tisíci lety, nejenom tady a v jiných světech, ale dokonce i každému člověk zvlášť - plyne čas jinak. určitě najdu někdy v blízké budoucnosti nějaký způsob, jak se to pokusit hezky vysvětlit, ale zatím k tomu můžu říct, že čas je vlastně krásnou alegorií, kterou máme k dispozici každý den, JAKÝM ZPŮSOBEM jsme všichni dohromady jedním, a zároveň každý sám sebou.

potom to takhle jednoduché, aby ty ses ocitl ve "víru přání nějakých předchozích generací" není také proto, že i ty jsi předchozí generace, i když si to nyní neuvědomuješ, a ty sem, do této konkrétní reality, vstupuješ se záměrem, který je v souladu s tím toto akceptovat. kdybys to neakceptoval, tak bys teď nežil. a to, že te'd žiješ, právě "v době, kdy není možné současně se válet na gauči a současně být i v indii" jinak než v představách SIS VYBRAL DOBROVOLNĚ a nikdo tě k tomu nenutil

jestli se teď kvůli tomu budeš rozčilovat celý život, nebo jestli zkusíš najít věci, které by tě i v tomhle děsném sajrajtu uspokojit, to už je jenom na tobě. k tomu, abys byl šťastný, tě také nikdo nutit nebude.

[Monika]

žít a nechat žít je přání, které musíš každý den obnovovat, stejně jako jakékoliv jiné. je to přání, které je tak blízko k pravé podstatě člověka jako takového, že se nám - z perspektivy času člověka - zdá stále, neměnné, jedno. ale pořád to není volný průběh - ty jsi ten, kdo drží otěže toho, že si přeješ žít a nechat žít, stejně tak jako otěže jakéhokoli jiného přání. tady na zemi nic jako volný průběh neexistuje - ten skutečný volný průběh je TAM. a proto my jsme tady

ale samozřejmě vím, jak jsi to myslela volný průběh v takovém tom "běžném slova smyslu"

žít a nechat žít je ponoření v Přítomnost, to se nemusí nijak obnovovat, to je ... neustále furt ... tady a teďko ne někdy jindy a jinde ... i když my to z nějakého důvodu buď nevíme, nebo nechceme akceptovat a tím pádem s tím jak to je, nejsme spokojeni proto pořád to až ... kdyby ... nebo ... ale ...

[watta]

žít a nechat žít je ponoření v Přítomnost, to se nemusí nijak obnovovat, to je ... neustále furt ... tady a teďko ne někdy jindy a jinde ... i když my to z nějakého důvodu buď nevíme, nebo nechceme akceptovat a tím pádem s tím jak to je, nejsme spokojeni proto pořád to až ... kdyby ... nebo ... ale ...

móňo tak v tomhle s tebou nesouhlasím, tak ZÁSADNĚ, že si myslím, že jsme se dotkli něčeho, co já osobně považuji za ÚHELNÝ KÁMEN vesmíru, minimálně toho, ve kterém žijeme, a ve kterém taky tím pádem můžeme zažívat "tady a teď".

je to moje naprosto nejvnitřnější přesvědčení, že existence SE DĚJE, SE USKUTEČŇUJE. a proto to všechno je (+ to něco málo navíc (Planckova konstanta třeba a to = ta expanze).

taky si myslím, že by s tebou nesouhlasil ale ani jediný radiestet s letitou praxí, například.

OKAMŽIK spočívá právě v tom, že se vlastně neustále uskutečňuje - a v něm se transformuje neexistující minulost v neexistující přítomnost, je to finesní zachycení existence, která je POHYBEM v něčem iluzorně statickém - a to nazýváme TEĎ. když říkáme, že TEĎ je jediné, co existuje, máme pravdu, a je to NEUSTÁLÁ PROMĚNA, která způsobuje, že teď se stává tím teď

a že jsem psala o té radiestezii - místo, které zůstává ponecháno (a není to zrovna adyton) chřadně - potřebuje proudění energie, výměnu. stejně jako člověk se potřebuje stávat sám sebou nikoli každým dnem nebo vteřinou, ale každým TEĎ, které je tak malé, že ho nemůžeme měřit. veškerá existence závisí na neustálé proměně, obnovování sil. opět myslím, že si to každý může vyzkoušet experimentálně.

tohle je také důvod rituálů, a to, že dnes nejsou prováděny rituály, oslabuje jak člověka, tak místo.

Přítomnost bez neustálé změny podle mě osobně nění ani v plném vědomí, myslím, že samotné toto plné vědomí je onou Změnou. ale - i kdyby tam náááááhodou nebyla - a byla jenom tady - určitě by minimálně potřebovali nějaké místo, kde tu změnu lze provozovat - a to nás

[watta]

ale myslím, že si to fakt může každý zkusit. ponořit se do své vlastní představy o nirváně nebo do čehokoli jiného s maximální mírou neproměnlivosti na tomto světě a měnit na tom během celého experimentu jenom to, co je opravdu nutné k přežití.... a pak sledovat svůj pocitový navigátor...

[Monika]

vůbec netuším co je radiestezie za to vím, že vše se děje jen teďko a tady a že jsem vědomím, ničím neohraničeným a ničím nevymezitelným vědomím, prostorem, bytím - ve kterém se všechno děje a probíhá. ha, celý Vesmír je obsažen ve mně a že se existence děje, uskutečńuje se - lze snadno přesvědčit zaměřením plné pozornosti na vjem bytí ... to teda může každý udělat hned, nemusí s tím čekat na potom ... a Přítomnost je okamžitě tady a teď a naprosto jasně vnímatelná, bezčasová ... přítomná neustále ... se změnami nejsou vůbec žádné problémy nebo nejasnosti, změny jsou "pohyby" tohoto základní vědomí Zdroje ... příměr = mlčení obsahuje všechna slova ...

když jsem to skutečností co bych ještě měla dělat víc abych jí byla stačí tedy jen být, žít a nechat to žít skrze Monču, volně a klíďo píďo hrát dál tu nekonečnou hru s bábovičkama na písku ... baví to moc, je to fajn, skvělý, naprosto, expanzující totální paradox

[watta]

no, to jo....

to všechno ano, souhlasím...

ale jak to souvisí s tím, cos ptala před tím, že Přítomnost je statická?

[watta]

jinak radiestezie je taková ta energoinformační metoda, kterou se zjišťuje například to, proč některé místo na někoho nějak působí, jak na člověka působí různé materiály a vztahy různých směrů, výšek a tak podobně, co se ukrývá pod zemí, co člověk nevidí a jak se to sehrává s jeho vlastím energetickým tokem atd. taky se takhle hledají podzemní vody nebo zásobárny nějakých kovů a tak

[Monika]

vůbec si neuvědomuju, že bych psala o tom, že Přítomnost je statická na to ani mé představy (a že jsou teda opravdu barvité ) nedosahují ?



snad z tohoto vyjádření mohl vzniknout dojem statičnosti ?

"žít a nechat žít je ponoření v Přítomnost, to se nemusí nijak obnovovat, to je ... neustále furt"

to bylo psáno v reakci na tohle " přání, které musíš každý den obnovovat", OSOBNĚ že je to třeba obnovovat přáním - je pouhá fikce - iluze - děje se tak samo z přirozenosti ... že stačí s vodou splynout ... to je to ponoření ... sladění ... voda teče i když pod ní je stabilní základ nemusím v ní šťárat prstem a vynakládat úsilí aby tekla a rvát jí dle svých představ do "lepších uměle" vytvořených koryt, nebo jí šněrovat do uměle vystavených hrází ... dělá si to co chce a jak chce, ale není chybou postavit hráz, je to zkušenost ... která dovádí k poznání, že to nelze mít pod osobní kontrolou jednotlivce

[watta]

žít a nechat žít je ponoření v Přítomnost, to se nemusí nijak obnovovat, to je

a tohle jsi tedy myslela jak?

[Monika]

zkrátka, že plně postačí zaměřit pozornost přímo na Zdroj a nemusíš si s nějakým obnovováním něčeho nebo někde dělat starosti, že se to postará samo přesně tak jak má pak je tu sladěnost se Zdrojem nu ale to nelze potom tvrdit, že my za sebe něco tvoříme, tvoří ONO, skrze nás ... naprostá otevřenost se tomu ...

tak už víc to vyjádřit neumím

[watta]

ty cokoli ale obnovuješ, právě tím, že se na to zaměřuješ.
děláš tak velký rituál obnovování, velkolepého obnovování Okamžiku

nechci být moc patetická, ale musím přiznat, že tohle je fakt asi nejpatetičtější věc vůbec, nejvelkolepější skutečnost, se kterou jsem měla možnost se seznámit na vlastní kůži. vědomí obnovování okamžiku .
a to právě to se nám přitom jeví jako ta největší samozřejmost, největší nicka, největší nicnedělání.

přitom je to ta největší "práce"

není to tak, že by něco nějak bylo "samo sebou", bez nás. my jsme tím, kdo to to tvoříme.
jiná věc je ta, že je tady pravděpodobně celá řada dalších rozličných existencí, které to také tvoří zkrátka všichni, kteří jsme součástí toho Všeho

bytí je AKTIVNÍ. není to nějaká neměnná nirvána, na kterou bychom se dívali jako na televizní obrazku z pohovky, kde bychom si tu nirvánu užívali my jsme součástí toho bytí, aktivní součástí toho bytí, jsme ten program v té televizi, na němž se spolupodíláme a který tvoříme. v tomhle není žádný rozdíl mezi ZDROJEM, který by vysílal v té televizi a námi, kteří bychom jenom "sledovali programy"

plné zaměřování se = aktivní obnovování, to je ten hluboký rituál neustálé proměny okamžiku TADY A TEĎ.

podle těch radiestetických experimentů, na které jsem tu dnes už narážela, by tměření nenasvědčovala tomu, že nemusí být úplně lhostejné, jestli si tuto svoji neustálou aktivní "práci" uvědomujeme nebo ne, ale o tom kdyžak zase jindy každopádně to obnovování, ten neustálý PROCES, ten to je

a to dělám já ne nějaké ONO

[Jana]

A to jsou ty paradoxy.

[watta]

a myslím, že pokud jsme člověkem, můžeme se svobodně rozhodnout tohle si nepřipouštět, neuvědomovat si to... nebo si toho být vědom a že si tedy myslím, že na tom participujeme prostě každopádně

[watta]

A to jsou ty paradoxy.

ale právě že ZDÁNLIVÉ pouze zdánlivé...

[watta]

to je prostě tak, když jsme "součástí" něčeho "většího" a zároveň "jenom sami sebou"
někdy už musí být trochu zmatek v tom přepínat (aspoň tady v těch diskuzích )

[watta]

a vlastně myslím, že je to i super odpověď na to, jestli tolleho nebo abrahama

[Monika]

"právě tím, že se na to zaměřuješ.
děláš tak velký rituál obnovování, velkolepého obnovování Okamžiku " velmi aktivní záležitost to nic ne-dělání


"...není to tak, že by něco nějak bylo "samo sebou", bez nás." jasně, ale pak záleží na úhlu pohledu co to "nás" jako znamená, protože pokud by to bylo vztaženo na lidskou bytost, tak k tomu není nezbytně nutná, bylo tak činěno i skrze dinosaury ... což píšeš v dalším pokračování.

pokud je zde uvědomění, že je tu nekonečné a ničím neohraničitelné vědomí,bytí a to jsem já, tak jasně za to všechno můžu jen a jen já ovšem jako jedna z projeveným forem jsem pouhou proměnnou i když krásnou skrze kterou jsou získávány zkušenosti a zkoušeny nekonečné projevy vědomí samého ...

v rámci paradoxu mohu s klidem konstatovat, že jsem všechno a zároveň nic ... což se velmi paradoxně nevylučuje

no to je nakonec fuk, prostě se tu shodnem, že jde o to těžiště pozornosti (i VostálPetrem) a že nic není chyba ...

tak pěkný vítr do plachet