Mimozemské civilizace, channeling a Míla Tomášová

[Nic]

Díky, video se mi poslouchat nechtělo a tak jsem si jenom vyhledala podle tebou zmínéných časů místo v knížce. O modré hvězdě, kterou jsi zmínila, v kapitole Jak mě velký bratr pozval na společné velikonoce, nic neni. A k tomu chanelingu je tam vysvětleno, že se má člověk obracet celým svým vědomím přímo k bohu. Ony tím totiž mnohem líp odpadají iluze a smyšlenky.

Míla Tomášová:
"Podle mých poznatků jsou bytosti ze Siria na vyšší úrovni než my, lidé, a jako takové vysílají svůj pomocný vliv na naši planetu. Ke styku s lidmi nepotřebují žádné kosmické lodě, nic, co by bylo v nějaké hmotné úrovni. Jim stačí síla dob­ré myšlenky, která se spojuje s myslí lidí a poznává ji do vyšší, čistší a tvůrčí úrovně. Nemusíme si tyto „bytosti“ nijak představovat, stačí se soustře­dit myslí na sílu moudrosti. I v nás je tato modrá hvězda zastoupena, a proto koresponduje s centry moudrosti ve vesmíru. Komu se otevře kosmické vědomí, najde v sobě i moudrost „bytostí“ ze Siria."

[Paradoxy]

No tohle už mi vysvětlil Míra a když jsem se přímo tebe ptala, kde tu modrou hvězdu najdu, odkázala jsi mě na kapitolu s Velkým bratrem. No asi jsme se nepochopily, to se stavá.

[Paradoxy]

Jé promiň, už jsem tě pochopila. Tys asi myslela, že si to mám poslechnout celé a tím bych našla i to o modré hvězdě. A navíc jsi mi vyznačila místo s tím jakoby channelingem.

[Nic]

Reagovala jsi na tohle, že to v knize Za čas a prostor podle Tebe není:

A ještě jedna důležitá věc.

Podle učení Míly Tomášové (zejména v knihách jako Za čas a prostor) je vesmír zrcadlem našeho nitra. Pokud věříme v nepřátelské vesmírné civilizace, promítáme do vesmíru svůj vlastní strach. Pokud v sobě realizujeme lásku, uvidíme vesmír jako bezpečné a laskavé místo plné bratrských bytostí.

Jano, četla jsi knihu paní Míly za čas a prostor? Podle toho co jsi napsala to totiž spíš vypadá, že ne. Mám ji doma, tak ti ji můžu případně poslat nebo aspoň část ofotit a hodit ti to do mailu nebo tak něco.

Přesně tohle popisuje Míla Tomášová na konci první třetiny knihy Za čas a prostor, která je na zmiňovaném videu, když mluví o "Velkém bratru."

Možná, když si uděláš čas a pozorně si to video poslechneš, ne jen jako informaci, která se dá papouškovat, ale prožiješ to v srdci jako skutečnost, tak přestaneš mít pocit, že druhý něco takového jenom papouškuje.

[Paradoxy]

Problém je v tom, že Míla o ničem takovém, že uvidíme po prohlédnutí vesmír jako přátelské místo nepíše a ani to není za jejíma slovama. To sis tam vložila ty, protože to tak chceš vidět.

[Paradoxy]

A mimochodem žádná realizace lásky neexistuje.

[armin]

Oni ti více či méně probuzení mluví různě podle toho ke komu a ne vždy je všechno co říkají o tom "hmotném světě i o tom nehmotném nějaká nepochybná pravda.
Proto brát všechno doslova a pitvat se v tom není dobrý způsob. Je dobré slova a texty brát jako inspiraci, s nadhledem a hledat a nacházet Pravdu hlavně uvnitř sebe a to bezeslov, návodů, citací, pozitivních předsudků, víry atd.
Probuzený není vševědoucí (o ufounech dimenzích, zdraví, budoucnosti atd.), spíše nic nevědoucí a díky tomu plně otevřený tomu co je a se děje. Jako nějaké já či individualita vnitřně zmizel. Jeho slova jsou spíše nádhernou poezií než nějakými tvrzeními a popisy dualitní reality. Proto vnímavého vedou do nitra, k srdci, k podstatnému.
Každý probuzený - jeho individualita a mysl a tedy i projev je podmíněn danou dobou, jeho historií, kulturou a v ní převládající formou duchovnosti či vědeckého poznání. Jen to poznávané, beze slov a za slovy je vždy stejné, to samé.

Proto tohle pitvání textů co ráda řeší Jana navíc ještě s pomocí AI je znakem absence hlubšího poznání. Jen plaváním po rozsáhlém bludišti slov a chytání se stébel slámy - nějakých konkrétních tvrzení toho nebo těch, které si k tomu vybral.
Moudrý tohle neprovozuje.

[Trini]

a hledat a nacházet Pravdu hlavně uvnitř sebe a to bezeslov, návodů, citací, pozitivních předsudků, víry atd.

Pravda se nedá najít, Pravda najde tebe - když nic nevíš a jsi úplně malý, když se jí odevzdáš.

Ale kdo to už dokáže - to potřebné "nevím" - když je přesvědčený, že ví všechno nejlépe.

[Nic]

A mimochodem žádná realizace lásky neexistuje.

Když Míla ve své knize Za čas a prostor, kterou jsi četla a můžeš si ji i poslouchat přímo s jejím hlasem, neustále zmiňuje o lásce, že máš myslet na Boha s láskou, která Tě s ním spojí, nezve Tě k prožívání lidských dramat, která Tě mohou zklamat.

Míla Tě zve do prostoru, kde žádné drama není – jen tichý jas v srdci, který nepotřebuje nikoho a nic, aby mohl být úplný. A to záření je to, co Míla nazývá Milostí nebo Božstvím.

Ta něha v jejích slovech Tě zve k poznání, kdo vlastně jsi.

Problém je v tom, že Míla o ničem takovém, že uvidíme po prohlédnutí vesmír jako přátelské místo nepíše a ani to není za jejíma slovama. To sis tam vložila ty, protože to tak chceš vidět.

Míla skutečně nepoužívá levné fráze o tom, že vesmír je „sluníčkový“. Píše o tom, že vesmír je průhledný.
Pro člověka v egu je vesmír nebezpečný (protože ho může zničit). Pro probuzeného je vesmír jeho vlastním Bytím. Míla v citátu o UFO říká: „Duchovně probuzený člověk se může uvědomit v celém vesmíru.“ Pokud se v něčem uvědomuji jako doma, přestává to být nepřátelské, nebezpečné.

Tohle není iluze, ale nádherná skutečnost. 25 minuta: "Já vím, že jsi Já"

Jestliže Bůh, který je Láskou, je vším, co je, pak celý Vesmír je Já.

No řekni, není to nádherné, co Míla říká?

A není to utopie, je to skutečnost, kterou si můžeš ověřit.

[Paradoxy]

Oni ti více či méně probuzení mluví různě podle toho ke komu a ne vždy je všechno co říkají o tom "hmotném světě i o tom nehmotném nějaká nepochybná pravda.
Proto brát všechno doslova a pitvat se v tom není dobrý způsob. Je dobré slova a texty brát jako inspiraci, s nadhledem a hledat a nacházet Pravdu hlavně uvnitř sebe a to bezeslov, návodů, citací, pozitivních předsudků, víry atd.
Probuzený není vševědoucí (o ufounech dimenzích, zdraví, budoucnosti atd.), spíše nic nevědoucí a díky tomu plně otevřený tomu co je a se děje. Jako nějaké já či individualita vnitřně zmizel. Jeho slova jsou spíše nádhernou poezií než nějakými tvrzeními a popisy dualitní reality. Proto vnímavého vedou do nitra, k srdci, k podstatnému.
Každý probuzený - jeho individualita a mysl a tedy i projev je podmíněn danou dobou, jeho historií, kulturou a v ní převládající formou duchovnosti či vědeckého poznání. Jen to poznávané, beze slov a za slovy je vždy stejné, to samé.

Proto tohle pitvání textů co ráda řeší Jana navíc ještě s pomocí AI je znakem absence hlubšího poznání. Jen plaváním po rozsáhlém bludišti slov a chytání se stébel slámy - nějakých konkrétních tvrzení toho nebo těch, které si k tomu vybral.
Moudrý tohle neprovozuje.

Ano, napsals to moc dobře, Jana se kvůli strachu přijmout co je uzavřela do iluzorní bublinky jakoby lásky. Nechtěla bych to takhle mít, musí to byt ve skutečnosti pro ni smutné.

[Paradoxy]

a hledat a nacházet Pravdu hlavně uvnitř sebe a to bezeslov, návodů, citací, pozitivních předsudků, víry atd.

Pravda se nedá najít, Pravda najde tebe - když nic nevíš a jsi úplně malý, když se jí odevzdáš.

Ale kdo to už dokáže - to potřebné "nevím" - když je přesvědčený, že ví všechno nejlépe.

No tak se už tomu životu a pravdě odevzdej ne?

[Paradoxy]

A mimochodem žádná realizace lásky neexistuje.

Když Míla ve své knize Za čas a prostor, kterou jsi četla a můžeš si ji i poslouchat přímo s jejím hlasem, neustále zmiňuje o lásce, že máš myslet na Boha s láskou, která Tě s ním spojí, nezve Tě k prožívání lidských dramat, která Tě mohou zklamat.

Míla Tě zve do prostoru, kde žádné drama není – jen tichý jas v srdci, který nepotřebuje nikoho a nic, aby mohl být úplný. A to záření je to, co Míla nazývá Milostí nebo Božstvím.

Ta něha v jejích slovech Tě zve k poznání, kdo vlastně jsi.

Problém je v tom, že Míla o ničem takovém, že uvidíme po prohlédnutí vesmír jako přátelské místo nepíše a ani to není za jejíma slovama. To sis tam vložila ty, protože to tak chceš vidět.

Míla skutečně nepoužívá levné fráze o tom, že vesmír je „sluníčkový“. Píše o tom, že vesmír je průhledný.
Pro člověka v egu je vesmír nebezpečný (protože ho může zničit). Pro probuzeného je vesmír jeho vlastním Bytím. Míla v citátu o UFO říká: „Duchovně probuzený člověk se může uvědomit v celém vesmíru.“ Pokud se v něčem uvědomuji jako doma, přestává to být nepřátelské, nebezpečné.

Tohle není iluze, ale nádherná skutečnost. 25 minuta: "Já vím, že jsi Já"

Jestliže Bůh, který je Láskou, je vším, co je, pak celý Vesmír je Já.

No řekni, není to nádherné, co Míla říká?

A není to utopie, je to skutečnost, kterou si můžeš ověřit.

No to se pravě pleteš, ten tvůj prostor v srdci, je tvoje ego, který máš za lásku, je to tvoje utopie, kde není upřímnost, ale iluze a lež. A protože to jiní lidi vnímají a ty tvoje lži jim vadí, tak se podle toho k tobě chovají.

[Nic]

A mimochodem žádná realizace lásky neexistuje.

Když Míla ve své knize Za čas a prostor, kterou jsi četla a můžeš si ji i poslouchat přímo s jejím hlasem, neustále zmiňuje o lásce, že máš myslet na Boha s láskou, která Tě s ním spojí, nezve Tě k prožívání lidských dramat, která Tě mohou zklamat.

Míla Tě zve do prostoru, kde žádné drama není – jen tichý jas v srdci, který nepotřebuje nikoho a nic, aby mohl být úplný. A to záření je to, co Míla nazývá Milostí nebo Božstvím.

Ta něha v jejích slovech Tě zve k poznání, kdo vlastně jsi.

Problém je v tom, že Míla o ničem takovém, že uvidíme po prohlédnutí vesmír jako přátelské místo nepíše a ani to není za jejíma slovama. To sis tam vložila ty, protože to tak chceš vidět.

Míla skutečně nepoužívá levné fráze o tom, že vesmír je „sluníčkový“. Píše o tom, že vesmír je průhledný.
Pro člověka v egu je vesmír nebezpečný (protože ho může zničit). Pro probuzeného je vesmír jeho vlastním Bytím. Míla v citátu o UFO říká: „Duchovně probuzený člověk se může uvědomit v celém vesmíru.“ Pokud se v něčem uvědomuji jako doma, přestává to být nepřátelské, nebezpečné.

Tohle není iluze, ale nádherná skutečnost. 25 minuta: "Já vím, že jsi Já"

Jestliže Bůh, který je Láskou, je vším, co je, pak celý Vesmír je Já.

No řekni, není to nádherné, co Míla říká?

A není to utopie, je to skutečnost, kterou si můžeš ověřit.

No to se pravě pleteš, ten tvůj prostor v srdci, je tvoje ego, který máš za lásku, je to tvoje utopie, kde není upřímnost, ale iluze a lež. A protože to jiní lidi vnímají a ty tvoje lži jim vadí, tak se podle toho k tobě chovají.

Dalo by se říct, že odpovědí na to celé je nekonečné Blažené ticho plné Lásky.

Ale jestli Tě oslovila Mílina kniha, tak je možné sem dát její závěrečnou citaci z knihy Za čas a prostor, která k jeho uvědomění vede:

Modlitba a meditace k uskutečnění
„Přátelé milí, vy, kteří se obracíte s důvěrou ke mně, i já vás prosím o pomoc, abychom spojili své vnitřní síly k následující modlitbě uskutečnění.

Posaďme se zpříma s uvolněnou páteří, s celým uvolněným tělem i myslí. Každé napětí nechme opadnout. Zůstaňme čistí, nepohnutí, ale jemně, tiše bdělí v Boží přítomnosti.

A nyní celým svým srdcem, z hlouby své duše, poprosme Boha všudypřítomného:

Nejvyšší Pane, Bože lásky a milosrdenství, Bože moudrosti a poznání, prosíme Tě, nenech nás bloudit v nevědomosti, nenech nás zahltit světem a dej, abychom příkazy Tvé plnili.

Nejvyšší Bože lásky a milosrdenství, odhal svoji svatou přítomnost v těchto svých věrných...“



„Nechť jsou všechny bytosti šťastny.“

[Trini]

Míla skutečně nepoužívá levné fráze o tom, že vesmír je „sluníčkový“. Píše o tom, že vesmír je průhledný.
Pro člověka v egu je vesmír nebezpečný (protože ho může zničit). Pro probuzeného je vesmír jeho vlastním Bytím. Míla v citátu o UFO říká: „Duchovně probuzený člověk se může uvědomit v celém vesmíru.“ Pokud se v něčem uvědomuji jako doma, přestává to být nepřátelské, nebezpečné.

Na to může mít každý jiný - svůj názor.

Např. jsem se nesetkala s tím, že by lidé považovali vesmír za nebezpečný.

Pro realizovaného je vesmír manifestací Absolutna = je Absolutnem.

Biblicky by se dalo říct, že realizovaní nejedí ze stromu poznání dobrého a zlého - pro ně je všechno takové, jaké to je = nepotřebují to posuzovat jako dobré nebo zlé = to je stav ráje.

Eduard Tomáš to popisuje takto:

Když člověk dojde Poznání, co mu to hlavně přinese?

Vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty, kterou žádná událost a žádný nezdar v životě nemůže nikdy zvrátit.

.........................................................

To znamená, že dál se v jeho životě mohou dít události, které se běžně označují za nezdary nebo nepříjemné, nebezpečné události - ale realizovaný se k nim staví s klidnou vyrovnaností, protože Poznáním získal neotřesitelný vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty. Nepropadá zoufalství, nepropadá pocitu utrpení.

[Paradoxy]

Míla skutečně nepoužívá levné fráze o tom, že vesmír je „sluníčkový“. Píše o tom, že vesmír je průhledný.
Pro člověka v egu je vesmír nebezpečný (protože ho může zničit). Pro probuzeného je vesmír jeho vlastním Bytím. Míla v citátu o UFO říká: „Duchovně probuzený člověk se může uvědomit v celém vesmíru.“ Pokud se v něčem uvědomuji jako doma, přestává to být nepřátelské, nebezpečné.

Na to může mít každý jiný - svůj názor.

Např. jsem se nesetkala s tím, že by lidé považovali vesmír za nebezpečný.

Pro realizovaného je vesmír manifestací Absolutna = je Absolutnem.

Biblicky by se dalo říct, že realizovaní nejedí ze stromu poznání dobrého a zlého - pro ně je všechno takové, jaké to je = nepotřebují to posuzovat jako dobré nebo zlé = to je stav ráje.

Eduard Tomáš to popisuje takto:

Když člověk dojde Poznání, co mu to hlavně přinese?

Vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty, kterou žádná událost a žádný nezdar v životě nemůže nikdy zvrátit.

.........................................................

To znamená, že dál se v jeho životě mohou dít události, které se běžně označují za nezdary nebo nepříjemné, nebezpečné události - ale realizovaný se k nim staví s klidnou vyrovnaností, protože Poznáním získal neotřesitelný vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty. Nepropadá zoufalství, nepropadá pocitu utrpení.

Nó to už je o dost lepší Trini, ještě ale kousek hlouběji do toho jdi.

[Zdeněk]

Z buddhistického pohledu osvícený není ve vesmíru doma, protože už nemá žádné já které by mohlo být někde doma.

Znalost či souhlas s tím mě ale (na rozdíl od Jany) nedělá osvíceným, jen ukazuje cestu.

[Paradoxy]

Z buddhistického pohledu osvícený není ve vesmíru doma, protože už nemá žádné já které by mohlo být někde doma.

Znalost či souhlas s tím mě ale (na rozdíl od Jany) nedělá osvíceným, jen ukazuje cestu.

Jo, i když mi přijde, že občas ulítáváš ( no zase jako kdo neulítne že jo), tak je v tobě upřímnost a to je super.

[Trini]

Z buddhistického pohledu osvícený není ve vesmíru doma, protože už nemá žádné já které by mohlo být někde doma.

Míla Tomášová nenapsala, že osvícený je ve vesmíru doma.

Napsala toto:

„Duchovně probuzený člověk se může uvědomit v celém vesmíru.“

To znamená, že se může uvědomit i v dimenzích, které se označují za pekelné:

Eduard Tomáš:

Tazatel: Existují náklonnosti v lidské povaze, které člověka nutí, aby po smrti vstoupil do jiného prostředí než je lidské?

Která náklonnost vede do pekla?

E. Tomáš: Do pekla vede hněv, sobectví vede do světa lidí, lakomství a připoutanost do světa Prétu, věčně hladových žíznivých bytostí, žárlivost přivádí lidi mezi dravé asury a vášen a nevědomost do světa zvířat.

Tazatel: Jak se dostanou lidé do božských sfér?

E. Tomáš: Když se v jejich srdci ozve touha po něčem duchovně vyšším. Tím se povznesou ze sféry pouhých instinktů a dosáhnou oblastí. kde svítí světlo vědomí, resp. nadvědomí.

[Paradoxy]

Z buddhistického pohledu osvícený není ve vesmíru doma, protože už nemá žádné já které by mohlo být někde doma.

Míla Tomášová nenapsala, že osvícený je ve vesmíru doma.

Napsala toto:

„Duchovně probuzený člověk se může uvědomit v celém vesmíru.“

To znamená, že se může uvědomit i v dimenzích, které se označují za pekelné:

Eduard Tomáš:

Tazatel: Existují náklonnosti v lidské povaze, které člověka nutí, aby po smrti vstoupil do jiného prostředí než je lidské?

Která náklonnost vede do pekla?

E. Tomáš: Do pekla vede hněv, sobectví vede do světa lidí, lakomství a připoutanost do světa Prétu, věčně hladových žíznivých bytostí, žárlivost přivádí lidi mezi dravé asury a vášen a nevědomost do světa zvířat.

Tazatel: Jak se dostanou lidé do božských sfér?

E. Tomáš: Když se v jejich srdci ozve touha po něčem duchovně vyšším. Tím se povznesou ze sféry pouhých instinktů a dosáhnou oblastí. kde svítí světlo vědomí, resp. nadvědomí.

Trini věnuj víc pozornosti tomu, co kdo píše. Zdenda mluví o cestě a buddhistickém pohledu, ne o osvícení.

[Zdeněk]

Míla Tomášová spíš myslela "jako doma". Buddha se dokázal pohybovat i v božských sférách. Ale (na rozdíl od domácích bytostí v nich) i tyto sféry/bytosti v nich považoval za pomíjivé (byť velmi, veeelmi, veeeeeeeeelmi dlouhé).