Kde je duše

[Trini]

Líbí se mi, že Nisargadatta připouští dvojí svět.

Nisargadatta žádné dva světy nepřipouští. Na přímou otázku, jestli jsou dva světy, neodpovídá. Kdyby odpověděl ano, tak by lhal. Odpovídá na ni - jak se říká - obrazně.

[Nic]

Líbí se mi, že Nisargadatta připouští dvojí svět.

Nisargadatta žádné dva světy nepřipouští. Na přímou otázku, jestli jsou dva světy, neodpovídá. Kdyby odpověděl ano, tak by lhal. Odpovídá na ni - jak se říká - obrazně.

Ale tu Nisargadattovu knihu "Já jsem To" jsi četla, ne?

Rozlišování vede k nelpění (z knihy Já jsem To)

Nisargadatta Maharádž: Všichni jste promočení, protože hustě prší. V mém světě je vždy pěkné počasí. Není tu noc ani den, teplo ani chladno. Netrápí mne tu žádné starosti ani výčitky svědomí. Má mysl je osvobozena od myšlenek, neboť tu nejsou žádné touhy, jichž by byla otrokem.

Tazatel: Existují dva světy?

Nisargadatta Maharádž: Váš svět je pomíjivý a proměnlivý. Můj svět je dokonalý a neměnný. Můžete mi o svém světě říkat cokoli chcete – budu poslouchat pozorně, možná dokonce i se zájmem, ale ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte.

Tazatel: V čem se váš svět liší od mého?

Nisargadatta Maharádž: Můj svět nemá žádné charakteristické vlastnosti, podle kterých by se dal rozpoznat. Nelze o něm říci nic. Já jsem svým světem. Můj svět je mnou samotným. Je úplný a dokonalý. Každý otisk je vymazán, každá zkušenost odmítnuta. Nepotřebuji nic, dokonce ani sebe ne, neboť sám sebe nemohu ztratit.

[Nic]

Trošku to, jestli jsi něco četla nebo nečetla, jestli něco Nisargadatta řekl nebo neřekl připomíná ten rozhovor s houbou:

Pán: No teda. Takže tohle všechno je jen přelud a ty jsi vlastně nic neřekla.

Houba: Neřekla.

Pán: Hmm, a tohle jsi řekla?

Houba: Ne.

[armin]

Tazatel: Existují dva světy?

Nisargadatta Maharádž: Váš svět je pomíjivý a proměnlivý. Můj svět je dokonalý a neměnný. Můžete mi o svém světě říkat cokoli chcete – budu poslouchat pozorně, možná dokonce i se zájmem, ale ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte.

Jako obvykle jsi to špatně pochopila a chytla si se toho, co se by se ti líbilo. Vzala si si z toho jen ten začátek a ne to, že žádný druhý svět neexistuje.
Jak vidno pokoušet se vykládat (přiblížit) něco moudrého hlupákům z nich moudřejší neudělá, někdy spíše naopak.

[Nic]

Tohle není pochlebování, je to skutečnost. Líbí se mi, že Nisargadatta připouští dvojí svět. Ten skutečný dokonalý svět pravého Já s uvědoměním "Já jsem TO" a imaginární svět ega - život v iluzi oddělenosti, svět plný válek, nepravostí a toho, co není a nemůže být láskou. Připouští dvojí svět a zároveň k tomu dodává: "...ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte".

Nic píše:

Tazatel: Existují dva světy?

Nisargadatta Maharádž: Váš svět je pomíjivý a proměnlivý. Můj svět je dokonalý a neměnný. Můžete mi o svém světě říkat cokoli chcete – budu poslouchat pozorně, možná dokonce i se zájmem, ale ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte.

Jako obvykle jsi to špatně pochopila a chytla si se toho, co se by se ti líbilo. Vzala si si z toho jen ten začátek a ne to, že žádný druhý svět neexistuje.
Jak vidno pokoušet se vykládat (přiblížit) něco moudrého hlupákům z nich moudřejší neudělá, někdy spíše naopak.

Miroslave, tak schválně, který svět je snový a který je skutečný?

Je skutečný ten, ve kterém řešíš politiku, chyby těch druhých, svět ve kterém víš, co je na kom špatně, nebo je tím skutečným světem totéž, co nazývá Nisargadatta dokonalým světem, Ramana štěstím pravého Já, Eduard trvalým štěstím, Buddha o Nirvánou, Ježíš Božím královstvím, Jim Newman rájem, svatá písma sat-čit-ánandou nebo Brahmanovo blaženosti?

Dávají tomu skutečnému světu probuzených různá jména, ale pořád je to jedno a to samé. Skutečnost, která nemá chybu.
Málo kdo je ochoten přiznat, že svět plný utrpení a špatností je jen snovým světem iluzorního ega.

Emanuel k tomuhle říká:

„Znal jsem Tě celý svůj život a nazýval
jsem Tě mnoha jmény.
Nazýval jsem Tě matkou, otcem, dětmi.
Nazýval jsem Tě láskou.
Dával jsem Ti jména Slunce a květin.
Nazýval jsem Tě svým srdcem.
Ale nikdy, až dosud, jsem Tě nenazýval
Sebou."

[Nic]

Takže, Miroslave, Nisargadatta skutečně mluví o dvou světech. Ten dokonalý šťastný svět, kvůli kterému bys zavíral do blázince, je skutečný, a ten bláznivý svět plný špatností je snový.

[Nic]

A ještě něco

Je to nádherný dar – uvědomit si, že to, co hledáme jako „řešení“, není venku, ale v samotném Božství, které je přítomné v každé bytosti. To Božství není závislé na projevech mysli, na povaze ani na příbězích.

Je možné ho milovat v každém, bez ohledu na to, jak se kdo chová. A zároveň je možné vnímat to samé Božství v sobě a dovolit mu, aby určovalo, co a kdy je v souladu s láskou.

[armin]

Takže, Miroslave, Nisargadatta skutečně mluví o dvou světech.

Ve kterém světě Nisargadatta mluví o dvou světech?

[Trini]

Takže, Miroslave, Nisargadatta skutečně mluví o dvou světech. Ten dokonalý šťastný svět, kvůli kterému bys zavíral do blázince, je skutečný, a ten bláznivý svět plný špatností je snový.

V "jeho" světě neprší, takže to bude poušt bez květin a čehokoliv zeleného. A má tam holt ty veřejné záchody, kterí škodí jeho zdraví.

[Nic]

Takže, Miroslave, Nisargadatta skutečně mluví o dvou světech.

Ve kterém světě Nisargadatta mluví o dvou světech?

Krásná otázka, díky. Můžeme se na to podívat detailněji.

"Váš svět“ – svět běžného člověka, prožívaný skrz smyslové vnímání, v myšlenkách, v emocích, v touhách a ztotožnění s tělem a myslí. Je to svět duality: radosti a bolesti, dne a noci, tepla a chladu, dobra a zla, světla a temnoty. Tenhle svět je pomíjivý, proměnlivý a subjektivní – je to snový svět, protože je tvořen myslí a není trvalý. Je založený na iluzi oddělenosti, na iluzi odděleného "já" a na víře v realitu pomíjivých jevů.

Tenhle svět není skutečný, takže ve skutečnosti tady Nisargadatta nemůže být a mluvit.

"Můj svět“ – Tohle je svět probuzených, nebo spíš realita skutečnosti. Je to uvědomění celistvosti Bytí, které přesahuje mysl, tím pádem čas, prostor, ztotožnění s tělem, myslí, individualitou. Poznání skutečnosti tedy není založeno na smyslovém vnímání, i když smyslové vnímání tady může být a nijak nevadí. Není založeno na projekci mysli - na tvarech, formách, jménech, všechno je rovnou prohlédnuto jako TO.

A tady neexistuje nikdo, kdo by mluvil.

V "jeho" světě neprší, takže to bude poušt bez květin a čehokoliv zeleného. A má tam holt ty veřejné záchody, kterí škodí jeho zdraví.

Řekla bych, že neexistuje studie, že by veřejné záchodky škodily zdraví. Připomnělo mi to, jak na podiv, že se na venkově dožívají těžce pracující lidé vyššího věku, než lufťáci, kteří se rekreují a žijí v pohodlí města, zemědělec odpověděl: "Kdo k hnoji sto let čuchá, ten sto let žije".

Je trochu naivní si představovat, že s probuzením zmizí jen některé smyslové vjemy (např. barvy květin), zatímco jiné by zůstaly (např. pach veřejných záchodků). Ve skutečnosti každý vjem se rozpouští v uvědomění celistvosti Bytí.

Eduard Tomáš to pěkně vyjadřuje, když říká, že odmyslí tvar a jméno květiny – a poznává v ní sebe sama. Vědomí, které je celistvé, sjednocuje to, co se mysli zdá oddělené. Subjekt a objekt se v ničím nepodmíněné lásce navzájem zrcadlí tak, že mezi nimi nezůstává rozdíl. Všechno je TO – dokonalá Jednota. Tedy to, co Nisargadatta nazývá dokonalým neměnným světem, Ježíš nazývá Božím královstvím - Životem věčným, Buddha Nirvánou....

[armin]

Takže, Miroslave, Nisargadatta skutečně mluví o dvou světech.

Ve kterém světě Nisargadatta mluví o dvou světech?

Krásná otázka, díky. Můžeme se na to podívat detailněji.

"Váš svět“ – svět běžného člověka, prožívaný skrz smyslové vnímání, v myšlenkách, v emocích, v touhách a ztotožnění s tělem a myslí. Je to svět duality: radosti a bolesti, dne a noci, tepla a chladu, dobra a zla, světla a temnoty. Tenhle svět je pomíjivý, proměnlivý a subjektivní – je to snový svět, protože je tvořen myslí a není trvalý. Je založený na iluzi oddělenosti, na iluzi odděleného "já" a na víře v realitu pomíjivých jevů.

Tenhle svět není skutečný, takže ve skutečnosti tady Nisargadatta nemůže být a mluvit.

"Můj svět“ – Tohle je svět probuzených, nebo spíš realita skutečnosti. Je to uvědomění celistvosti Bytí, které přesahuje mysl, tím pádem čas, prostor, ztotožnění s tělem, myslí, individualitou. Poznání skutečnosti tedy není založeno na smyslovém vnímání, i když smyslové vnímání tady může být a nijak nevadí. Není založeno na projekci mysli - na tvarech, formách, jménech, všechno je rovnou prohlédnuto jako TO.

A tady neexistuje nikdo, kdo by mluvil.

V "jeho" světě neprší, takže to bude poušt bez květin a čehokoliv zeleného. A má tam holt ty veřejné záchody, kterí škodí jeho zdraví.

Řekla bych, že neexistuje studie, že by veřejné záchodky škodily zdraví. Připomnělo mi to, jak na podiv, že se na venkově dožívají těžce pracující lidé vyššího věku, než lufťáci, kteří se rekreují a žijí v pohodlí města, zemědělec odpověděl: "Kdo k hnoji sto let čuchá, ten sto let žije".

Je trochu naivní si představovat, že s probuzením zmizí jen některé smyslové vjemy (např. barvy květin), zatímco jiné by zůstaly (např. pach veřejných záchodků). Ve skutečnosti každý vjem se rozpouští v uvědomění celistvosti Bytí.

Eduard Tomáš to pěkně vyjadřuje, když říká, že odmyslí tvar a jméno květiny – a poznává v ní sebe sama. Vědomí, které je celistvé, sjednocuje to, co se mysli zdá oddělené. Subjekt a objekt se v ničím nepodmíněné lásce navzájem zrcadlí tak, že mezi nimi nezůstává rozdíl. Všechno je TO – dokonalá Jednota. Tedy to, co Nisargadatta nazývá dokonalým neměnným světem, Ježíš nazývá Božím královstvím - Životem věčným, Buddha Nirvánou....

Sud kulatý ristupije tujekára tentoryje.
Když neumíš odpovědět tak to nezamlouvej nějakým vysvětlováním (žvaněním), jestli ti mohu něco radit.

[Nic]

Miroslave, rozumím, díky za Tvůj pohled. Příští týden bude zveřejňovaná série článků
„Skutečný svět a snový svět“, jsi zvaný, jestli Tě to zajímá, ke sledování.

[Nic]

Jinak pokud Tě zajímala, Miroslave, pravdivá odpověď, jak je to ve skutečnosti a nestačila Ti předchozí odpověď, že ve snovém světě, který není skutečný, probuzený nemluví a ve skutečnosti zase tady není nikdo, kdo by mluvil, tak Nisargadatta na to přímo říká:

"Ve skutečnosti tu není nikdo, kdo mluví."



A teď si k tomu navíc přidej to trvalé štěstí pravého Já

No, jestli by rozumný a soudný člověk, jako jsi Ty, Miroslave, ty probuzené nezavřel do blázince, viď.

Pak se nemůžeme divit, že naprostá většina obyvatel této planety o probuzení nestojí.

Kdyby o to opravdu všichni stáli, tak se už probudili.

[Trini]

V "jeho" světě neprší, takže to bude poušt bez květin a čehokoliv zeleného. A má tam holt ty veřejné záchody, kterí škodí jeho zdraví.

Řekla bych, že neexistuje studie, že by veřejné záchodky škodily zdraví.

Nisargadatta byl přesvědčen, že mu škodí, jinak by to neřekl. Nemám důvod mu nevěřit.

[Trini]

Když neumíš odpovědět tak to nezamlouvej nějakým vysvětlováním (žvaněním), jestli ti mohu něco radit.

Odpovídá naprosté nesmysly. Což u ní ale nepřekvapuje.

[Trini]

Takže, Miroslave, Nisargadatta skutečně mluví o dvou světech.

Ve kterém světě Nisargadatta mluví o dvou světech?

Krásná otázka, díky. Můžeme se na to podívat detailněji.

"Váš svět“ – svět běžného člověka, prožívaný skrz smyslové vnímání, v myšlenkách, v emocích, v touhách a ztotožnění s tělem a myslí. Je to svět duality: radosti a bolesti, dne a noci, tepla a chladu, dobra a zla, světla a temnoty. Tenhle svět je pomíjivý, proměnlivý a subjektivní – je to snový svět, protože je tvořen myslí a není trvalý. Je založený na iluzi oddělenosti, na iluzi odděleného "já" a na víře v realitu pomíjivých jevů.

Tenhle svět není skutečný, takže ve skutečnosti tady Nisargadatta nemůže být a mluvit.

"Můj svět“ – Tohle je svět probuzených, nebo spíš realita skutečnosti. Je to uvědomění celistvosti Bytí, které přesahuje mysl, tím pádem čas, prostor, ztotožnění s tělem, myslí, individualitou. Poznání skutečnosti tedy není založeno na smyslovém vnímání, i když smyslové vnímání tady může být a nijak nevadí. Není založeno na projekci mysli - na tvarech, formách, jménech, všechno je rovnou prohlédnuto jako TO.

A tady neexistuje nikdo, kdo by mluvil.

No, prima, tak proč se tím vůbec zabývat, když Nisargadatta nic o dvou světech neřekl.

[Nic]

No, prima, tak proč se tím vůbec zabývat, když Nisargadatta nic o dvou světech neřekl.

Nejde o to se čímkoliv zabývat, jde o poznání, čím skutečně jsme - nejsme, co je skutečnost.

I když se používají slova, tak to, na co je poukazováno, je za slovy, kde nikdo nic neřekl.

[Trini]

No, prima, tak proč se tím vůbec zabývat, když Nisargadatta nic o dvou světech neřekl.

Nejde o to se čímkoliv zabývat, jde o poznání, čím skutečně jsme - nejsme, co je skutečnost.

Tak proč se stále zabýváš nějakými dvěma světy?

[Nic]

No, prima, tak proč se tím vůbec zabývat, když Nisargadatta nic o dvou světech neřekl.

Nejde o to se čímkoliv zabývat, jde o poznání, čím skutečně jsme - nejsme, co je skutečnost.

Tak proč se stále zabýváš nějakými dvěma světy?

Je to skvělé a dokonale osvobozující rozpoznávat skutečnost od snového světa mysli. "Ve skutečnosti film mysli nikdy přesně neodpovídá tomu, co se děje teď a tady."

V snovém světě mysli se jevíme jako od sebe oddělené individuality se svým příběhem, minulostí, která začala narozením těla a budoucností, která končí smrtí těla. Tomu říká Eduard Tomáš "největší nevědomost".

Nisargadattovo promluvy nás vedou k uvědomění, že "Já jsem TO" - to, které je nezrozené, nemění se, je vším, co je (já jsem svým světem). TO, které je Tebou, mnou i stejně tak Nisargadattou. TO, kterému dávají různá jména - Boží království - Nirvána - trvalé štěstí pravého Já - ráj - Láska - Vědomí - Bytí - Blaženost...

TO je právě teď jedinou skutečností.

Můžeme se na všechny ty dohady kolem Nisargadatty podívat a uvědomit si, jestli je pro nás fiktivní postavičkou v našem snu mysli, nebo je skutečností, která je TO.

Je pravdou, že Nisragadattovi, který je TO, škodí právě teď veřejné záchodky? Nebo tu je ta moudrost, že není tím, čemu by mohlo cokoliv škodit.

Je tím TO - tím dokonalým skutečným světem, který je štěstím, blahem, tedy Láskou, která je vším, co je?

[Trini]

Nejde o to se čímkoliv zabývat, jde o poznání, čím skutečně jsme - nejsme, co je skutečnost.

Tak proč se stále zabýváš nějakými dvěma světy?

Je to skvělé

Ale kdež, skvělé je to, co k tvým nesmyslům o dvou světech napsal Vostalpetr:

Připouští dvojí svět a zároveň k tomu dodává: "...ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte".

Ale kdepak že neexistuje,

Existuje naprosto reálné a skutečně

Mája je naprosto reálná záležitost která je spontánně vytvářena dynamickou silou projevu

- Láskou !!!

Ono i snění je vytvářeno opět láskou

Proč jinak by se asi toto dělo ???

Příčinou snění je láska,

Nikoliv Maharádžovi hnědý oči...

Ramana: Co je maya? - Je jen Skutečností.

Tazatel: Není klamem?

Ramana: Výraz maya se používá k pojmenování jevů Skutečnosti. Tak je tedy maya Skutečnost.

....................................................

Ale tohle je jasné jen těm, kteří mají zkušenost Poznání. Kdo tu zkušenost zatím nemá, ten si představuje všechno možné - např. že jsou dva světy.