Probuzení, Boží království, seberealizace...

[honzam]

Kde píšu, že bys něco měla nebo neměla?

Proč se na to ptáš?

Ptala ses první.

Proč bych neměla akceptovat, že to tak cítíš?

Odpovídám Ti Tvým způsobem komunikace, který o Tobě mnohé vypovídá.

[Trini]

Odpovídám Ti Tvým způsobem komunikace, který o Tobě mnohé vypovídá.

Aha.

[honzam]

Odpovídám Ti Tvým způsobem komunikace, který o Tobě mnohé vypovídá.

Aha.

To jsem ráda, že to bylo srozumitelné.

[Trini]

[

Nepsala jsem nic o tom, že by mi něco bránilo. To sis přimyslela sama, Ty "neidentifikovaná".

Kdybys psala, že ti něco brání, tak bych ti nikdy neodpověděla, že ti nic nebrání. Proč bych neměla akceptovat, že to tak cítíš?

Oprava: Akceptuji,co cítíš. Nemám důvod to neakceptovat.

[Trini]

"nezbývá než to realizivat." = koncept



Co mají pořád všichni proti myšlení? To je pro lidi opravdu tak bolestivé myslet?

Absolutní většina lidí vůbec nic proti myšlení nemá, naopak se s ním spokojeně identifikuje.

Nic ti nebrání to dělat zrovna tak.

Oprava: Nikomu v tom nebráním. Nemám důvod, abych v tom někomu bránila.

[honzam]

[

Nepsala jsem nic o tom, že by mi něco bránilo. To sis přimyslela sama, Ty "neidentifikovaná".

Kdybys psala, že ti něco brání, tak bych ti nikdy neodpověděla, že ti nic nebrání. Proč bych neměla akceptovat, že to tak cítíš?

Oprava: Akceptuji,co cítíš. Nemám důvod to neakceptovat.

Chtěla bych se vrátit k té původní otázce.

Co mají pořád všichni proti myšlení?

Je to úplně přirozená činnost jako cokoliv jiného.

[Trini]

To sis přimyslela sama, Ty "neidentifikovaná".

Aha.

Akceptuji, co si druhý mysli. Je to jeho právo myslet si, co chce.

[honzam]

Všechny myšlenky musí zemřít

To je pro mě fanatismus a vymývání mozků a jsem si jistá, že Buddha nic podobného neučil.

[Trini]

Co mají pořád všichni proti myšlení?

Odkud máš ty informace, že všichni mají pořád něco proti myšlení?

Já naopak pozoruji, že absolutní většina lidí nic proti myšlení nemá.

Ještě jsem nikde nečetla, že by někdo psal či řekl: Mám něco proti myšlení.

Ochutnej si vlatní pilulky.

[Trini]

Všechny myšlenky musí zemřít

To je pro mě fanatismus a vymývání mozků a jsem si jistá, že Buddha nic podobného neučil.

Pro tebe je to fanatismus.

Pro mně ne. Pro mě je to - trochu dramatický - popis, že proud myšlenek se musí zastavit (samozřejmě, že ne navždy) - na tak dlouho, aby mohlo dojít k realizaci. Potom zase proudi, ale to už je tak říkajíc všechno jinak než bylo před tím.

Nemá smysl se o tom dohadovat. Kdo to nepovažuje za nesmysl a fanatismus, to může vyzkoušet.

[honzam]

Všechny myšlenky musí zemřít

To je pro mě fanatismus a vymývání mozků a jsem si jistá, že Buddha nic podobného neučil.

Pro tebe je to fanatismus.

Pro mně ne. Pro mě je to - trochu dramatický - popis, že proud myšlenek se musí zastavit (samozřejmě, že ne navždy) - na tak dlouho, aby mohlo dojít k realizaci. Potom zase proudi, ale to už je tak říkajíc všechno jinak než bylo před tím.

Nemá smysl se o tom dohadovat. Kdo to nepovažuje za nesmysl a fanatismus, to může vyzkoušet.

To přece neučil ani Ramana. Učil koncentraci myšlení a ne zabíjení: "Nemá smysl se o tom dohadovat". Takové výkřiky jsou fanatismus.

[Trini]

To přece neučil ani Ramana. Učil koncentraci myšlení a ne zabíjení: "Nemá smysl se o tom dohadovat". Takové výkřiky jsou fanatismus.

Vidíš to jinak, ok.

[honzam]

To přece neučil ani Ramana. Učil koncentraci myšlení a ne zabíjení: "Nemá smysl se o tom dohadovat". Takové výkřiky jsou fanatismus.

Vidíš to jinak, ok.

Když už si založíš takové vlákno, neměla bys tady psát pokyny, které jsou zjevně chybné.

http://svetmysli.net/index.php?lng=cz&pg=45

8) Co je podstatou mysli?

Co je nazýváno myslí je úžasná síla sídlící v Já. Ono je příčinou vzniku všech myšlenek. Kromě myšlenek není nic, co může být označeno myslí. Proto myšlenka je podstatou mysli. Odhlédneme-li od myšlenek, potom není žádná nezávislá věc, která by mohlo být označena světem. V hlubokém spánku nejsou myšlenky a tak není ani svět. V bdělém stavu nebo spánku jsou myšlenky a tak se objevuje i svět. Jako pavouk souká ze sebe nit a zase ji do sebe polyká, stejně tak mysl vytváří svět ze sebe a zase jej v sobě rozpouští. Když mysl vyjde z Já, potom se objeví svět. Proto pokud se svět objeví a je považován za skutečný, Já není zřetelné a když Já září, potom svět mizí. Když se někdo stále dotazuje na podstatu mysli, potom mysl přestane opouštět Já. Čemu říkáme Já je Átmán. Mysl vždy existuje pouze v závislosti na něčem mocnějším, nemůže být sama o sobě. To, co nazýváme jemným tělem nebo duší (životem), je pouze mysl.

9) Co je Cesta dotazování k porozumění podstaty mysli

To, co povstává jako Já v tomto těle je mysl. Pokud někdo hledá kde v těle jako první povstává myšlenka Já, může objevit, že povstává v srdci. To je místo, odkud mysl pochází. I když někdo přemýšlí stále "Já", "Já", bude doveden na toto místo. Ze všech myšlenek, které v mysli vznikají, je myšlenka "Já" vždy první. Pokud povstane myšlenka "Já", jen tehdy mohou následovat myšlenky ostatní. Po tom co povstane osoba Já, pak mohou následovat osoby další - "ty", "on".

10) Jak se mysl stane klidnou?

Dotazováním "Kdo jsem Já?". Myšlenka "kdo jsem?" odstraní všechny ostatní myšlenky a stejně tak, jako nakonec shoří hůl použitá k rozhrabování pohřební hranice, také myšlenka Já nakonec zanikne. A potom povstane uvědomění Já.

11) Jaký je nástroj k udržení trvalé myšlenky "Kdo jsem Já?"

Když ostatní myšlenky povstávají, neměli bychom se jimi zabývat, ale dotazovat se "Komu se tato myšlenka přihodila?". Nezáleží na tom, kolik myšlenek povstává. Ihned, jak nějaká myšlenka povstane, měli bychom se vytrvale ptát "Komu se tato myšlenka přihodila?". Odpověď, kterou bychom měli použít by měla znít : "Mně". Potom se tážeme "Kdo jsem já?", mysl se vrátí zpět do svého zdroje a myšlenka, která povstala se uklidní. Pokud tímto způsobem opakovaně cvičíme, mysl si vytvoří schopnost setrvávat ve svém zdroji. Když mysl, která je jemná, vychází ven skrze mozek a smysly, objevují se hrubé názvy a tvary. Pokud zůstává v srdci, názvy a tvary mizí. Nenechávat mysl vycházet ven, ale udržovat ji v Srdci je to, co nazýváme niternost (antar-mukha; hledět dovnitř). Nechat mysl jít ven ze Srdce se označuje ztvárnění (bahir-mukha; hledět ven). Takže, když mysl dlí v Srdci, "Já", které je zdroj všech myšlenek, mizí a "Já", které vždy existuje, se rozzáří. Cokoli kdo dělá, měl by dělat bez sobectví "Já". Pokud někdo jedná tímto způsobem, potom se vše objeví jako podstata Šivy, podstata Boha.

-----------------

Žádné zastavování tam není. Átmavičára není postavena na zastavování myšlenek. Jedná se o usměrňování.

[Trini]

To přece neučil ani Ramana. Učil koncentraci myšlení a ne zabíjení: "Nemá smysl se o tom dohadovat". Takové výkřiky jsou fanatismus.

Vidíš to jinak, ok.

Když už si založíš takové vlákno, neměla bys tady psát pokyny, které jsou zjevně chybné.

Vyzkoušej je a dokaž, že jsou chybné.

[Alaja]

Vyzkoušej je a dokaž, že jsou chybné.

Zabíjení či likvidaci myšlenek dlouhá léta na netu přece propagovala Jana a málo komu se to líbilo. Zabiješ jednu myšlenku a ihned se vynoří jiná...
Podle mne má pravdu Honzam, že myšlenky je nutné spíš uklidňovat, ztišovat, až se samy zastaví a umožní malému soukromému vědomí nahlédnout do toho nekonečného Univerza...

[Trini]

Vyzkoušej je a dokaž, že jsou chybné.

Zabíjení či likvidaci myšlenek dlouhá léta na netu přece propagovala Jana a málo komu se to líbilo. Zabiješ jednu myšlenku a ihned se vynoří jiná...
Podle mne má pravdu Honzam, že myšlenky je nutné spíš uklidňovat, ztišovat, až se samy zastaví a umožní malému soukromému vědomí nahlédnout do toho nekonečného Univerza...

E. Tomáš vůbec nemluví o zabíjení myšlenek. Kdo by je měl zabíjet a jak?

E. Tomáš: Ono hledané velké Já není vůbec myšlenkou, což si můžeme snadno ověřit tím, že je lze realizovat, až když myšlenky zemřou.

To zastavení myšlenek nazývá, že zemřou.

Nevím, proč je ta tendence mluvit o dvojí smrti, myšlenky zemřou atd. Ale najde se to u Ježíše, Ramany, Nisargadatty a jiných velkých "učitelů".

Ramana: Když člověk zemře během života, tak už se netrápí smrtí jiných.

Nisargadatta: Jsem dvakrát mrtvý - vzhledem k tělu a vzhledem k mysli.

Prostě to vyjadřují takto dramaticky. Ale je jasné, o čem mluví, nebo?

[Alaja]

E. Tomáš vůbec nemluví o zabíjení myšlenek. Kdo by je měl zabíjet a jak?

E. Tomáš: Ono hledané velké Já není vůbec myšlenkou, což si můžeme snadno ověřit tím, že je lze realizovat, až když myšlenky zemřou.

To zastavení myšlenek nazývá, že zemřou.

Nevím, proč je ta tendence mluvit o dvojí smrti, myšlenky zemřou atd. Ale najde se to u Ježíše, Ramany, Nisargadatty a jiných velkých "učitelů".

Ramana: Když člověk zemře během života, tak už se netrápí smrtí jiných.

Nisargadatta: Jsem dvakrát mrtvý - vzhledem k tělu a vzhledem k mysli.

Prostě to vyjadřují takto dramaticky. Ale je jasné, o čem mluví, nebo?

Myšlenky umírají vlastně pořád, jedna umře a druhá se narodí. A nějak to k tomu osvícení běžně nevede, jinak by se to osvícení nemuselo hledat, osvícení by byli úplně všichni od narození.
Jde jen o to zastavení toku myšlenek na nějakou dobu a vědomé udržení mysli v tomto stavu, aby mohlo dojít o nomu kýženému přeskoku , k vnímání oné božské sféry, ke vnímání onoho Univerza. O nic víc nejde, jen o toto.
Jak s tímto Poznáním pak jedinec naloží, to už je jiná záležitost.

[Trini]

Jde jen o to zastavení toku myšlenek na nějakou dobu a vědomé udržení mysli v tomto stavu, aby mohlo dojít o nomu kýženému přeskoku ,

Tohle zastavení se hned tak nepodaří. Asi proto se to dramatizuje: "myšlenky zemřou" - přestane to "inkarnování" jedné za druhou.

[honzam]

Když už si založíš takové vlákno, neměla bys tady psát pokyny, které jsou zjevně chybné.

Vyzkoušej je a dokaž, že jsou chybné.

Všechny myšlenky musí zemřít

Pro mě je to - trochu dramatický - popis, že proud myšlenek se musí zastavit (samozřejmě, že ne navždy) - na tak dlouho, aby mohlo dojít k realizaci.

...

Potom zase proudi, ale to už je tak říkajíc všechno jinak než bylo před tím.

[Nic]

Dokonale Ti rozumím.

Neznamená to zabít to, co Boží mysl přináší,

neznamená to zabít dítě,

ale v největší pokoře si před tím zbožňovaným kleknout,

uvědomit si, že je vším,

a že naše těla tu v tomhle nejsou až tak úplně nejdůležitější,

mohou mít různou podobu, mohou se jevit jako hrubohmotná,

jemnohmotná, zcela nehmotná....