SMRT

[roman]

Ta neskutečnost je pouze ve vnímaní ostatního jako ostatního. Když se clona já vs.to ostatní rozplyne vše je nazíráno jako skutečnost, není již klamu. Nelze pak nazývat něco jako skutečné a něco jako neskutečné. Přesto lze říci, že může vzniknout a také ve Vědomí vzniká iluzorní pohled pramenící z iluze oddělenosti, to je fakt. Pak se něco označuje jako žádoucí, skutečné, hodno pozornosti a něco naopak jako nežádoucí, neskutečné, nehodno pozornosti.

[Trini]

Nejdůležitější je skutečnost.

NEE skutečnost není nejdůležitější. Skutečnost, pojmeme-li ji je prostě skutečnost. Nejdůležitější může být pouze pro ego. Pouze ego rozděluje na skutečnost a iluzornost. Člověk z jehož energie se stane krusta ignorance a potlačení to tak samozřejmě bude vidět.

[Trini]

Ta neskutečnost je pouze ve vnímaní ostatního jako ostatního. Když se clona já vs.to ostatní rozplyne vše je nazíráno jako skutečnost, není již klamu.

[armin]

Vše, co je, je skutečné.
Sen je skutečný, myšlenka je skutečná, pocit je skutečný, vnímání hada je skutečné, zjištění, že je to jen kus provazu je skutečné, vnímání provazu je skutečné atd.
Ale co za tím vším, co vnímáme (včetně pocitu já) je, toť otázka. Otázka, která probouzí bdělost k tomu co je, je-li žita.

Důležitost a nedůležitost je relativní, podobně jako dobro a zlo. Je to otázka posuzování toho co je, či se děje ve vztahu k nějakému žebříčku hodnot či cíli (třeba přežít, realizovat, být šťastný a podobné cíle a sebestředné potřeby).

[roman]

Vše, co je, je skutečné.

Skutečnost, je vše opravdu skutečné? Asi záleží jak si vnitřně definujeme skutečnost. Tedy asi jako něco co je, co existuje, existuje prostě, jednoduše bez osobních deformit mysli. Fakt nerozostřený filtrem pohledovosti.
Můžeme použít příměr s fatou morganou. Je objekt, voda na poušti viděna jako skutečnost skutečná? Není skutečná, je to jen deformita vzniklá v pozorovateli, je to optický klam předstírající skutečnost. Když popojdeme o pár desítek metrů blíže, kde byl objekt pozorován zjistíme, že zde nic krom písku není. Mysl nás oklamala. Ten pohled byl skutečností a nyní je prohlédnut jako iluzorní. Dá se tedy říci, že i iluzorní pohled je skutečností, deformita která existuje, tedy je skutečná.

[Alaja]

Každá realita se dá vnímat jako skutečná. A každá realita má své pocity pevnosti, hmotnosti, a také své zákony, jak ten svět používat.
Horší je, když se reality začnou promíchávat, třeba realita fyzického těla s realitou snovou. Ve snu si může snová osoba létat, ale když se ze sna probudí, tak osoba zjišťuje, že to prostě v hmotné realitě nějak nejde. Nebo, když potřeby hmotného těla nutkavě pronikají až do snové reality...pak je lepší, když se raději ze snění probudíme a dojdeme si na WC v hmotné realitě...sichr je sichr.....

[armin]

Skutečnost, je vše opravdu skutečné? Asi záleží jak si vnitřně definujeme skutečnost. Tedy asi jako něco co je, co existuje, existuje prostě, jednoduše bez osobních deformit mysli. Fakt nerozostřený filtrem pohledovosti.
Můžeme použít příměr s fatou morganou. Je objekt, voda na poušti viděna jako skutečnost skutečná? Není skutečná, je to jen deformita vzniklá v pozorovateli, je to optický klam předstírající skutečnost. Když popojdeme o pár desítek metrů blíže, kde byl objekt pozorován zjistíme, že zde nic krom písku není. Mysl nás oklamala. Ten pohled byl skutečností a nyní je prohlédnut jako iluzorní. Dá se tedy říci, že i iluzorní pohled je skutečností, deformita která existuje, tedy je skutečná.

Ano, i ten filtr pohledovosti je skutečný.

Proto rozdělovat existenci na skutečnou a neskutečnou je v určité fázi a za určitých praktických situací (třeba na poušti) sice dobré, ale v absolutním významu vnáší takové rozdělování do poznávání osobní prvek pozorovatele a vyhodnocovatele.
Proto rozdělování na skutečné a neskutečné znemožňuje nakonec poznat sama sebe jako nedílnou součást dění - skutečnosti.
(Poznat jsem vytučnil, protože mnozí si často pletou význam slova poznat s významem slova myslet si)

[armin]

básnik filosof Čuang-C’...
Žil ve státě Sung (dnešní provincie Che-nan) na přelomu čtvrtého a třetího století př. n. l.

Zdálo se Čuangovi, že je motýl, jenž poletuje kolem, motýl se cítil motýlem, nic mu nechybělo, nevěděl, že je Čuang. Náhle se probudil a ustrnul, je Čuang! A teď neví, zdálo se Čuangovi, že je motýl, nebo se zdá nyní motýlu, že je Čuang? Čuang nebo motýl, přece tu musí být nějaký rozdíl! A tomu se říká proměnlivost věcí!

[Jana]

Ta neskutečnost je pouze ve vnímaní ostatního jako ostatního. Když se clona já vs.to ostatní rozplyne vše je nazíráno jako skutečnost, není již klamu. Nelze pak nazývat něco jako skutečné a něco jako neskutečné. Přesto lze říci, že může vzniknout a také ve Vědomí vzniká iluzorní pohled pramenící z iluze oddělenosti, to je fakt. Pak se něco označuje jako žádoucí, skutečné, hodno pozornosti a něco naopak jako nežádoucí, neskutečné, nehodno pozornosti.

Pokud budeme cokoliv popisovat, pohybujeme se v iluzi dvojnosti, ale je možné tuhle hru hrát i tak, že se může probudit porozumění, tedy, že bude jasné, o čem je řeč.

Je tady absolutní skutečnost, která je neměnná, stále stejná, bez ohledu na projekci psychosomatiky, bez ohledu na to, jestli tělo bdí, sní, spí. Při jejím poznávání tady není klamu.

Pak je tady relativní skutečnost, Boží sen, tedy to, co je poznatelné smyslovým poznáním. Z pozice individuální duše se pak jeví svět jako skutečná realita.

A nakonec je tady absolutní iluze, kterou vytváří individuální mysl. Bez rozpoznání, že jde o iluzi, je život prožívaný skrz ego a skutečnost je jím zastřená.

Míla Tomášová říkala, že nejdůležitější je pravdivost.

Pravdivost vede k poznání skutečnosti a k jejímu odlišení od iluze.

Pravdivost vede k poznávání kým jsme, pak v každém a ve všem poznáváme stejné Bytí, Vědomí, pravé Já...

Připoutanost k iluzi oddělenosti vytváří iluzi, že jsme tělem a tím, co si o sobě myslíme a ostatní pak zákonitě vidíme podobně, jako těla se souborem nějakých vlastností, vin, zásluh, dosažení.

Při poznání skutečnosti, že všechno je ve skutečnosti pravé Já, není šance nikoho kritizovat, soudit, odsuzovat, leda jen v podobě mentální hry s vědomím, že tuhle hru na rozdělenost a nedostatečnost existence nelze brát vážně.

[Alaja]

Pokud budeme cokoliv popisovat, pohybujeme se v iluzi dvojnosti, ale je možné tuhle hru hrát i tak, že se může probudit porozumění, tedy, že bude jasné, o čem je řeč.

Je tady absolutní skutečnost, která je neměnná, stále stejná, bez ohledu na projekci psychosomatiky, bez ohledu na to, jestli tělo bdí, sní, spí. Při jejím poznávání tady není klamu.

Pak je tady relativní skutečnost, Boží sen, tedy to, co je poznatelné smyslovým poznáním. Z pozice individuální duše se pak jeví svět jako skutečná realita.

A nakonec je tady absolutní iluze, kterou vytváří individuální mysl. Bez rozpoznání, že jde o iluzi, je život prožívaný skrz ego a skutečnost je jím zastřená.

Míla Tomášová říkala, že nejdůležitější je pravdivost.

Pravdivost vede k poznání skutečnosti a k jejímu odlišení od iluze.

Pravdivost vede k poznávání kým jsme, pak v každém a ve všem poznáváme stejné Bytí, Vědomí, pravé Já...

Připoutanost k iluzi oddělenosti vytváří iluzi, že jsme tělem a tím, co si o sobě myslíme a ostatní pak zákonitě vidíme podobně, jako těla se souborem nějakých vlastností, vin, zásluh, dosažení.

Při poznání skutečnosti, že všechno je ve skutečnosti pravé Já, není šance nikoho kritizovat, soudit, odsuzovat, leda jen v podobě mentální hry s vědomím, že tuhle hru na rozdělenost a nedostatečnost existence nelze brát vážně.

Hmm, takže když tu rozdělenost a nedostatečnost existence nebudeme brát vážně, tak celý tenhle náš hmotný svět může jít klidně pod kytičky, vůbec na něm nezáleží....což je ovšem škoda, já tuhle planetu mám docela ráda....

[Trini]

Přesto lze říci, že může vzniknout a také ve Vědomí vzniká iluzorní pohled pramenící z iluze oddělenosti, to je fakt. Pak se něco označuje jako žádoucí, skutečné, hodno pozornosti a něco naopak jako nežádoucí, neskutečné, nehodno pozornosti.

[Trini]

Nejdůležitější je skutečnost.

NEE skutečnost není nejdůležitější. Skutečnost, pojmeme-li ji je prostě skutečnost. Nejdůležitější může být pouze pro ego. Pouze ego rozděluje na skutečnost a iluzornost. Člověk z jehož energie se stane krusta ignorance a potlačení to tak samozřejmě bude vidět.

Otazka: Co je iluze?

Ramana:
Kdo podleha klamu? To mate nalezt, potom iluze zmizi. Lide by chteli vedet, co je klam (maya), co je iluze, a nezkoumaji, kdo podleha klamu. To je posetile. Klam je venku a neznamy, ale ten, kdo ho hleda, je predpokladan jako znam a je vevnitr. Poznejte nejdrive to bezprostredni a blizke, nez zkusite poznavat to vzdalene a nezname.




Ramana: Co je maya? - Je jen Skutecnosti.

Otazka: Neni klamem?

Ramana: Vyraz maya se pouziva k oznaceni projevu Skutecnosti. Tak je tedy maya Skutecnost.

[Jana]

Hmm, takže když tu rozdělenost a nedostatečnost existence nebudeme brát vážně, tak celý tenhle náš hmotný svět může jít klidně pod kytičky, vůbec na něm nezáleží....což je ovšem škoda, já tuhle planetu mám docela ráda....

Jakápak nedostatečnost existence? Existence sama o sobě je naprosto dostatečná. Je láskou ať se jeví v jakékoliv formě nebo podobě, už jen tím, že existuje.

[Trini]

Hmm, takže když tu rozdělenost a nedostatečnost existence nebudeme brát vážně, tak celý tenhle náš hmotný svět může jít klidně pod kytičky, vůbec na něm nezáleží....což je ovšem škoda, já tuhle planetu mám docela ráda....

Ale vzdyt vis, kdo ma strach z kritiky, ten ji bude porad zatracovat jako nedostatecnost existence.

[Jana]

Hmm, takže když tu rozdělenost a nedostatečnost existence nebudeme brát vážně, tak celý tenhle náš hmotný svět může jít klidně pod kytičky, vůbec na něm nezáleží....což je ovšem škoda, já tuhle planetu mám docela ráda....

Ale vzdyt vis, kdo ma strach z kritiky, ten ji bude porad zatracovat jako nedostatecnost existence.

Co asi tak můžeš ještě kritizovat, když se objeví poznání, že všechno je Bůh?

[Trini]

Hmm, takže když tu rozdělenost a nedostatečnost existence nebudeme brát vážně, tak celý tenhle náš hmotný svět může jít klidně pod kytičky, vůbec na něm nezáleží....což je ovšem škoda, já tuhle planetu mám docela ráda....

Ale vzdyt vis, kdo ma strach z kritiky, ten ji bude porad zatracovat jako nedostatecnost existence.

Co asi tak můžeš ještě kritizovat, když se objeví poznání, že všechno je Bůh?

Jo, dokud vidis nekoho, kdo kritizuje, namisto vnimani projevu Skutecnosti, tak nema cenu se o tom bavit.

[Jana]

Ale vzdyt vis, kdo ma strach z kritiky, ten ji bude porad zatracovat jako nedostatecnost existence.

Takhle je to tedy dobře?

Jo, dokud vidis nekoho, kdo má strach, namisto vnimani projevu Skutecnosti, tak nema cenu se o tom bavit.

Ostatně, kdo by se asi tak s kým o čem bavil ?

[Alaja]

Ostatně, kdo by se asi tak s kým o čem bavil ?

Monolog Jednoho s Jedním....ale proč tedy řeší tak složitě (vymejšlí eletriku a internet), když ten Jeden to umí jednoduše (rovnou z mysli do mysli)....

[armin]

Některým lidem na prezentování jejich pitomosti není ani jejich vlastní poradna zdarma dost velká...

[Trini]

Ale vzdyt vis, kdo ma strach z kritiky, ten ji bude porad zatracovat jako nedostatecnost existence.

Takhle je to tedy dobře?

Pro koho je to dobre nebo spatne...



Ramana:
Kdo podleha klamu? To mate nalezt, potom iluze zmizi. Lide by chteli vedet, co je klam (maya), co je iluze, a nezkoumaji, kdo podleha klamu. To je posetile.