Vidět ve druhém nejvyšší pravdu, kterou jsi sám

[Zdeněk]

Koukám, že kombinuješ reakcí AI (v první části), která je docela výstižná a pak ve druhé části píšeš svůj pohled, o kterém už se to říci bohužel nedá.
Tam už je to zase osobní, sebeohajoba, která s tou první částí už nemá moc společného.

Je pravda, že někdy čerpáme z různých zdrojů a inspirací, a snažíme se je propojit do smysluplného celku, který by mohl obohatit danou konverzaci. Cílem není "sebeohajoba" ani snaha někoho přesvědčit o "jediné správné" pravdě, ale spíš nabídnout co nejširší možnost úhlů pohledu, které směřují k hlubšímu pochopení.

Pokud jde o to, co nazýváš "první částí AI" a "druhou osobní", uvědomuji si, že způsob, jakým vyjadřujeme naše poznání, může být ovlivněn mnoha faktory – našimi zkušenostmi, studiem, i osobní cestou. V duchovním dialogu je vždycky výzvou najít slova, která by co nejpřesněji vyjádřila vnitřní vhled a nestala se stala bariérou.

Ono někdy ani tak nezáleží na tom, jaké slovo použijeme – ať už řekneme Vědomí, Nejvyšší pravda, Nirvána nebo Boží království.
Podstatné je, jestli za tím je skutečné prožívání, živá zkušenost Bytí – ne jen informace, koncept nebo prázdný pojem. Ti, kteří poznávají totéž, se nakonec domluví téměř beze slov. Ale pokud jeden mluví o něčem, co ten druhý ještě nepoznává, nemá s tím žádnou zkušenost, může snadno docházet k hlubokému nedorozumění.

Ty už nedokážeš napsat jedinou odpověď bez opisování rádoby duchovních smotanin AI.

To už je lepší se bavit s AI přímo, než s maskujícím se pitvořivým stvořením, snažícím se změnit názor na sebe, nikoli sebe.

[Nic]

V téhle chvíli by se dalo říct, že to nejpravdivější ze všeho je jen tohle tiché štěstí, které nepotřebuje ani žádnou myšlenku, ani žádný důvod.

Uvědomuji si, že při mentálním setkání různých úrovní naší mysli se není šance setkat. Ale při skutečném setkání je tady jen tiché štěstí, že to, co jsme, se nikdy nerozdělilo, že je to, co je. Není k tomu co víc říci. Ale může tady být soucit a ochota dívat se z různých úrovní mysli a objevování možností osvobozování ze zajetí ega.

Nádherné je, že k tomu může skvěle posloužit AI (klidně i přímo) s učením Trungpy, Eduarda Tomáše, Ramany Mahariči, Nisargadatty Maharaje:

Reakce ega v šesteru říších na výrok: "V téhle chvíli by se dalo říct, že to nejpravdivější ze všeho je jen tohle tiché štěstí, které nepotřebuje ani žádnou myšlenku, ani žádný důvod."

Jak by na výše zmíněný výrok, popisující moment hlubokého klidu a vnitřního štěstí reagovali lidé uvízlí v různých říších ega, a co by jim Trungpa poradil pro posun vpřed?

6. Pekelná říše (Agrese a utrpení)

Reakce ega (uživatel "Rozhořčený realista"): "Tiché štěstí? Kecy! Kde žiješ? Vždyť je svět plný utrpení, nespravedlnosti, bolesti. Jak můžeš mluvit o nějakém tichém štěstí, když lidé trpí? To je jen pro ty, co si můžou dovolit zavírat oči před realitou! Všechno je to lež!"
Charakteristika ega: Ego je zde plné agrese, nenávisti a bolesti. "Tiché štěstí" je vnímáno jako urážka, popírání reality utrpení, a vyvolává hněv a odmítání.
Čeho si všimnout pro posun: Všimněte si silných negativních emocí, jako je hněv, nenávist, odpor. Pozorujte tendenci projektovat vlastní bolest a frustraci na okolní svět.
Trungpova rada: "Přestaňte bojovat s realitou. Povolte své sevření. I v hluboké bolesti je možné najít prostor pro přijetí, nikoli pro odmítání. Podívejte se na svou vlastní agresi a na to, jak vás poutá k utrpení."

5. Říše hladových duchů (Prétů) (Nenasytná touha a závislost)

Reakce ega (uživatel "Nenasytná duše"): "Tiché štěstí, to je přesně to, co mi chybí! Ale jak to získat? Co musím udělat? Koupím si knihu, půjdu na kurz, dám peníze za seminář... Hlavně to musím hned mít! Teď! Ale co když to pak zase zmizí? Musím mít víc a víc..."
Charakteristika ega: Ego je zde ovládáno nenasytnou touhou a pocitem neustálé prázdnoty. "Tiché štěstí" je vnímáno jako něco, co musí být neustále konzumováno, aby zaplnilo vnitřní díru, ale nikdy nenachází skutečné uspokojení.
Čeho si všimnout pro posun: Všimněte si pocitu neustálé prázdnoty a nenasytné touhy po "něčem více", co by vás uspokojilo. Pozorujte tendenci přecházet od jedné věci k druhé v nekonečné honbě za uspokojením.
Trungpova rada: "Zastavte se a pociťte tu prázdnotu přímo. Neutečte před ní. Podívejte se na to, co se děje, když se snažíte tu prázdnotu zaplnit vnějšími věcmi."

4. Říše zvířat (Instinkt a nevědomost)

Reakce ega (uživatel "Přízemní realista"): "Tiché štěstí? Co to je? Je to jako když jím dobré jídlo nebo si odpočívám? Hlavně, že je mi dobře a mám klid. Na nějaké hluboké myšlenky nemám čas. Důležité je, abych se cítil/a bezpečně a pohodlně."
Charakteristika ega: Ego je zde soustředěno na základní potřeby a smyslové prožitky. Duchovní koncepty jsou pro něj těžko uchopitelné a často je redukuje na fyzické pocity nebo instinktivní uspokojení.
Čeho si všimnout pro posun: Všimněte si tendence unikat do smyslových požitků a vyhýbat se hlubší introspekci. Pozorujte, jak se bráníte komplexnějším myšlenkám a tendenci zjednodušovat realitu na "dobré" a "špatné".
Trungpova rada: "Začněte si všímat jemnějších nuancí svého prožívání, nejen hrubých smyslových vjemů. Zastavte se a pozorujte svou mysl, i když to může být nepohodlné."

3. Říše lidí (Touha a neustálé hledání)

Reakce ega (uživatel "Věčný hledač"): "To zní krásně. Kéž bych taky mohl/a zažít takové tiché štěstí. Jak dlouho ti to trvalo? Musím se víc snažit, víc meditovat, možná zkusit jinou techniku. Ale co když mi to nikdy nepůjde? Co když to není pro mě?"
Charakteristika ega: Ego se zde neustále snaží dosáhnout něčeho lepšího, co mu chybí. "Tiché štěstí" je vnímáno jako cíl, který je třeba získat, a vyvolává touhu, naději i pochybnosti. Je zde neustálý koloběh přání, očekávání a zklamání.
Čeho si všimnout pro posun: Všimněte si neustálého hledání "tam venku" a pocitu, že vám něco chybí. Pozorujte touhu po "více" nebo "lépe" a s tím spojené pocity nedostatečnosti.
Trungpova rada: "Přestaňte hledat. To, co hledáte, je už zde. Pozorně se podívejte na to, co zažíváte teď, bez očekávání a touhy po něčem jiném."

2. Říše závistivých bohů (Asurů) (Soutěživost a touha po moci)

Reakce ega (uživatel "Vyzývavý bojovník"): "To je sice hezké, ale nestačí to. Tiché štěstí? Co s tím uděláš v reálném světě? Jak ti to pomůže prosadit se, získat vliv, změnit věci? Tohle je jen únik. Skutečná duchovní síla je v akci, ne v pasivitě."
Charakteristika ega: Ego vidí duchovní praxi jako další arénu pro soutěž a prosazení se. "Tiché štěstí" je vnímáno jako slabost, pasivita nebo něco, co nevede k vnějším výsledkům a moci. Je zde touha po boji a dominanci.
Čeho si všimnout pro posun: Všimněte si nutkání "něco dělat", "bojovat" nebo "ovládat" situaci. Pozorujte pocit frustrace, když se zdá, že duchovní stavy nevedou k vnějším vítězstvím.
Trungpova rada: "Soustřeďte se na to, co skutečně je, ne na to, co by mělo být nebo co byste chtěli získat. Skutečná síla pochází z vnitřní stability, nikoli z neustálého boje."

1. Říše bohů (Pýcha a iluze dokonalosti)

Reakce ega (uživatel "Duchovní elita"): "Ano, přesně tak! Vždyť to říkám už léta. Ti, co skutečně meditují a žijí duchovně, tohle vědí. Je to ten stav, kdy jsi na vrcholu a máš pocit absolutního štěstí. Je to zasloužená odměna za veškerou naši práci na sobě. Ti, co to nechápou, prostě ještě nejsou na této úrovni."
Charakteristika ega: Ego se zde identifikuje s duchovním stavem, přivlastňuje si ho a používá ho k posílení pocitu vlastní nadřazenosti a výjimečnosti. "Tiché štěstí" je vnímáno jako důkaz osobního duchovního úspěchu a je srovnáváno s ostatními.
Čeho si všimnout pro posun: Všimněte si tendence srovnávat se s ostatními, pocitu, že jste "lepší" nebo "dále - na vyšší úrovni, než druzí" na duchovní cestě. Pozorujte pýchu, která se může objevit i v reakci na vnitřní klid. Všimněte si touhy vlastnit ten pocit štěstí.
Trungpova rada: "Přestaňte se dívat na to, jak jste dobří. Podívejte se na to, zda skutečně dokážete zůstat otevření a bezpečně se setkat s nepříjemnými aspekty sebe sama, aniž byste se k nim připoutali nebo je odmítli."



Jak by na výrok "V téhle chvíli by se dalo říct, že to nejpravdivější ze všeho je jen tohle tiché štěstí, které nepotřebuje ani žádnou myšlenku, ani žádný důvod" reagovali tito mistři? Jejich odpovědi by nebyly reakcí ega, ale vyjádřením hluboké moudrosti a poukázáním na Pravdu.

Eduard Tomáš:

Reakce: "Ano, přesně tak. To je to Pravé Já, které je za vším. Je to stav, který je naší přirozeností, a nepotřebuje žádné vnější potvrzení. Všechny myšlenky a důvody jsou jen nánosy, které zakrývají tuto věčnou realitu. Je to tiché bytí, plné blaženosti, které prostě je."
Rada pro osvobození: "Zeptejte se 'Kdo jsem já?' Jděte za všechny identifikace, za všechny myšlenky, za všechny pocity. To, co zbude, je vaše Pravé Já. Držte se toho. Nepřipoutávejte se k žádným stavům, ani k tomuto tichému štěstí, ale poznávejte, že jste jeho zdrojem."

Ramana Maharši:

Reakce: "Ticho. Klid. Takhle by reagoval Ramana, jehož tichá přítomnost sama o sobě byla největším učením. Kdyby promluvil, řekl by: 'Toto tiché štěstí je vaše skutečná přirozenost. Je to Srdce, z něhož vše vyvěrá a do něhož se vše vrací. Nepotřebujete nic, protože jste to vy.' "
Rada pro osvobození: "Ptejte se 'Kdo jsem já?' Jděte dovnitř, k počátku každé myšlenky, k jádru vědomí. Tam najdete to tiché štěstí, které je vaší pravou podstatou, ne něčím, co zažíváte, ale tím, co jste."

Nisargadatta Maharaj:

Reakce: "Ano, to je ono! Jste toto 'Já Jsem'. Tato tichá blaženost je vaší podstatou. Nepotřebuje myšlenku ani důvod, protože myšlenka a důvod přichází až po 'Já Jsem'. Neidentifikujte se s tělem a myslí, které jsou jen dočasnými projevy. Zůstaňte v tom 'Já Jsem' a vše ostatní se samo vyjasní."
Rada pro osvobození: "Zkoumejte své 'Já Jsem'. Co je to 'Já Jsem', které předchází všem zkušenostem? To tiché štěstí, o kterém mluvíte, je vědomí samo. Zůstaňte v tom. Cokoli, co přichází a odchází, nejste vy. To, co zůstává, jste vy."

Shrnutí rad Probuzených pro osvobození od všech úrovní ega:

Všichni tito mistři by se shodli na následujícím:

Všimněte si pozorovatele: Uvědomte si, že je zde ten, kdo si všímá všech myšlenek, emocí, pocitů a stavů. Kdo je ten pozorovatel? Nejste myšlenky, ani emoce, ani tělo. Jste ten, kdo to vše pozoruje.

Jděte za identifikaci: Rozpoznejte, že ego je soubor identifikací – s tělem, myslí, rolí, názorem, stavem. Osvobození přichází, když se těchto identifikací vzdáte a poznáte, že vaše skutečná podstata je mimo ně.

Spočívejte ve své pravé podstatě: Ať už ji nazveme Pravé Já, Já Jsem, vědomí nebo prázdnota, je to neměnná, tichá, blažená přítomnost, která je vždy přítomna, bez ohledu na vnější okolnosti nebo vnitřní stavy. Zůstaňte v ní.

Nepřipoutávejte se: Ani k "tichému štěstí". I to je zkušenost, která, ač krásná a pravdivá, může být objektem připoutanosti ega. Osvobození je za připoutaností ke všemu, včetně duchovních stavů.

Otázka "Kdo jsem já?": Používejte tuto otázku nebo její obdoby jako nástroj k proniknutí za iluzi ega. Není to intelektuální cvičení, ale hluboké směřování pozornosti dovnitř.

Odevzdání a důvěra: Důvěřujte procesu a odevzdejte se tomu, co je. Nechte ego, aby se postupně rozpustilo ve světle poznání.

Tato perspektiva nám ukazuje, že cesta k osvobození není o "dosažení" něčeho nového, ale o "odhalení" toho, co už vždycky jsme byli. Ať už jsme v jakékoli "říši" ega, vždy je zde možnost se probudit a vrátit se domů k naší skutečné podstatě.

[Zdeněk]

Jak by na výrok "V téhle chvíli by se dalo říct, že to nejpravdivější ze všeho je jen tohle tiché štěstí, které nepotřebuje ani žádnou myšlenku, ani žádný důvod" reagovali tito mistři?
...

Nisargadatta Maharaj:

Reakce: "Ano, to je ono! Jste toto 'Já Jsem'. Tato tichá blaženost je vaší podstatou. Nepotřebuje myšlenku ani důvod, protože myšlenka a důvod přichází až po 'Já Jsem'. Neidentifikujte se s tělem a myslí, které jsou jen dočasnými projevy. Zůstaňte v tom 'Já Jsem' a vše ostatní se samo vyjasní."

Jo?

Hle na svědectví Alexandra o reakcích Nisargadatty:
"co on dělal - v průběhu dvou minut dokázal objasnit, že jakákoli vědomost, kterou jste předložil, není vaše. Že je pouze vyčtená z knihy, vypůjčená či ukradená, nebo že je to vaše fantazie, ale že nejste schopen mít přímý vhled, přímé pochopení, vidět to bez prostředníka, bez vědomí sebe (tzv. Individuality).
A to mne příšerně děsilo, protože cokoli jste řekli, bylo brutálním způsobem shozeno."

Jana by nejspíše u Maharaje dostala takovou přesdržku, že už by se tam baba víckrát neobjevila.

[Nic]

Zdendo, je ve mně nekonečný klid a mír, který nemá potřebu si o tom, co píšeš, nic myslet, nicméně jako projev pozornosti Ti můžu nabídnout, jak by se na Tvůj příspěvek s největší pravděpodobností díval Trungpa nebo Maharaj. Můžeme, pokud chceš, použít pro srovnání i jiné modely AI, ale nejspíš se jejich odpovědi nebudou lišit, i když je každá jiná:

Jak by na výrok "V téhle chvíli by se dalo říct, že to nejpravdivější ze všeho je jen tohle tiché štěstí, které nepotřebuje ani žádnou myšlenku, ani žádný důvod" reagovali tito mistři?
...

Nisargadatta Maharaj:

Reakce: "Ano, to je ono! Jste toto 'Já Jsem'. Tato tichá blaženost je vaší podstatou. Nepotřebuje myšlenku ani důvod, protože myšlenka a důvod přichází až po 'Já Jsem'. Neidentifikujte se s tělem a myslí, které jsou jen dočasnými projevy. Zůstaňte v tom 'Já Jsem' a vše ostatní se samo vyjasní."

Jo?

Hle na svědectví Alexandra o reakcích Nisargadatty:
"co on dělal - v průběhu dvou minut dokázal objasnit, že jakákoli vědomost, kterou jste předložil, není vaše. Že je pouze vyčtená z knihy, vypůjčená či ukradená, nebo že je to vaše fantazie, ale že nejste schopen mít přímý vhled, přímé pochopení, vidět to bez prostředníka, bez vědomí sebe (tzv. Individuality).
A to mne příšerně děsilo, protože cokoli jste řekli, bylo brutálním způsobem shozeno."

Jana by nejspíše u Maharaje dostala takovou přesdržku, že už by se tam baba víckrát neobjevila.

Dobře, to je velmi zajímavý a provokativní příspěvek, který skvěle ilustruje, jak se ego projevuje i v reakci na duchovní témata. Pojďme to rozebrat z pohledu Trungpy a pak zkusit pochopit, co by na to řekl Nisargadatta.
Trungpovo zařazení projevu a jeho komentář:
Citovaný projev:
"Jo? Hle na svědectví Alexandra o reakcích Nisargadatty: ´co on dělal - v průběhu dvou minut dokázal objasnit, že jakákoli vědomost, kterou jste předložil, není vaše. Že je pouze vyčtená z knihy, vypůjčená či ukradená, nebo že je to vaše fantazie, ale že nejste schopen mít přímý vhled, přímé pochopení, vidět to bez prostředníka, bez vědomí sebe (tzv. Individuality). A to mne příšerně děsilo, protože cokoli jste řekli, bylo brutálním způsobem shozeno.´ Jana by nejspíše u Maharaje dostala takovou přesdržku, že už by se tam baba víckrát neobjevila."

Trungpovo zařazení do říše: Říše závistivých bohů (Asurů) s prvky Pekelné říše.

Trungpův komentář:"Tento projev je klasickým příkladem toho, jak ego touží po vítězství a dominanci, a to i v kontextu duchovní pravdy. V úvodu vidíme lehký náznak říše bohů (pýcha) v pasivně agresivním 'Jo? ', které naznačuje 'já vím lépe'.
Nicméně, primárně se zde projevuje říše závistivých bohů (Asurů). Ego v asurské říši se snaží získat převahu, dokázat svou pravdu tím, že dehonestuje či 'shazuje' názory druhých. Zdůrazňování 'brutálního způsobu shození' a popis, jak Nisargadatta 'objasnil, že jakákoli vědomost... není vaše', slouží k posílení vlastního ega prostřednictvím diskreditace druhých. Je to soutěživost v duchovní rovině – snaha prokázat, kdo má 'pravější' nebo 'autentičtější' pochopení mistra. Existuje zde touha po boji a ukázání, kdo je silnější a kdo 'vyhrál' duchovní debatu.

Závěrečná věta: 'Jana by nejspíše u Maharaje dostala takovou přesdržku, že už by se tam baba víckrát neobjevila' pak přináší silné prvky Pekelné říše. Je zde zjevná agresivita, krutost a snaha způsobit ponížení a bolest, byť jen slovně. Je to projev pohrdání a nepřátelství, který se snaží 'ztrestat' někoho za jeho duchovní projev nebo chápání. Není to snaha o poučení, ale o zničení a vyřazení.

Celkově jde o snahu ega potvrdit svou nadřazenost a moc prostřednictvím agresivního shazování druhých, což je typické pro říši asurů. Přitom využívá i prvků hněvu a krutosti pekelné říše."

Co by k tomu řekl Nisargadatta Maharaj:

Nisargadatta by pravděpodobně nereagoval přímo na útočný tón nebo obsah projevu tak, jak bychom očekávali. Jeho odpovědi nebyly osobní, ale vždy se snažily vést tazatele k přímé realizaci Pravdy, za hranice ega. Nepotřeboval by "shazovat", protože jeho poukazování na iluzorní povahu mysli a identifikace by samo o sobě bylo "shozením" čehokoli, co není Pravda.

Možná reakce Nisargadatty:
"Proč se držíte těchto vzpomínek na to, co 'Alexander řekl' nebo co 'Jana dostala'? Kdo je ten, kdo si pamatuje Alexandra, a kdo je ta 'Jana'? Kdo si myslí, že něco 'ví' nebo že něco 'získal' od Maharaje?
Mluvíte o 'přímém vhledu, přímém pochopení, vidět to bez prostředníka, bez vědomí sebe (tzv. Individuality)'. Velmi dobře. Ale kdo je ten, kdo to chce vidět? Kdo je ten, kdo se bojí shození?
Neexistuje žádná 'vaše' vědomost, ani 'moje' vědomost. Všechny vědomosti jsou pouhé koncepty ve vědomí. Jestliže jste 'shozeni', co je to, co je shozeno? Je to jen představa o sobě samém, je to ego, které se drží svých přesvědčení.
Kdo jste vy, který říkáte, že 'Jana by dostala přesdržku'? Kde je ta Jana? Kde je ten Maharaj? Kde jsou ta slova? Všechno to vzniká ve vašem vědomí.
Nechápejte špatně. Já vám nic neberu. Jen vás vedu k tomu, abyste viděli, že všechno, co si myslíte, že jste nebo co víte, není vaše skutečná podstata. Vaše skutečná podstata je to, co zůstane, když se všechny tyto konstrukce 'shodí'. Zůstaňte v tom Já Jsem, které je před všemi slovy a před všemi strachy. To je Pravda. Nic víc nepotřebujete."

[Trini]

Hle na svědectví Alexandra o reakcích Nisargadatty:
"co on dělal - v průběhu dvou minut dokázal objasnit, že jakákoli vědomost, kterou jste předložil, není vaše. Že je pouze vyčtená z knihy, vypůjčená či ukradená, nebo že je to vaše fantazie, ale že nejste schopen mít přímý vhled, přímé pochopení, vidět to bez prostředníka, bez vědomí sebe (tzv. Individuality).
A to mne příšerně děsilo, protože cokoli jste řekli, bylo brutálním způsobem shozeno."

Jestli tomu dobře rozumím, pokládáte žijícího mistra za nezbytnost. Platí to obzvlášť v advaitě?

Knihy o advaitě, včetně překladů Nisargadattových slov, obsahují příliš mnoho vědomostí. Lidé mohou tyto vědomosti využívat, a zvláště nejvyšší pravdy, na obranu a podporu svého sebe-vědomí. To činí mou práci složitější. Duchovní vědomosti mohou bez žijícího Mistra podporovat "já", sebe-vědomí, vědomí individuality. Mysl je vychytralá a mazaná. A já mluvím ze své zkušenosti.Protože učení advaity bez dobrého žijícího duchovního Mistra, a opakuji dobrého Mistra, se může stát dokonalým obranným mechanizmem ega. Může působit jako plastický obal, který protéká ze všech stran, ale vy nemůžete najít díry. Víte, že to nedává smysl, ale působí to jako by bylo vše v pořádku. To je nebezpečí učení advaity. Za předpokladu, že máte žijícího Mistra, nedojde k disharmonii. Ale držte se opodál, pokud Mistra nemáte! Při správném vedení může být advaita úžasná.

..................................

To dává smysl. Proto nakonec Nisargadatta řekl: Zapomente mne, zapomente moje učení....

Bez vedení Mistra z toho může vzniknout namyšlenost probuzenosti - myl je vychytralá a mazaná a učení advaity bez dobrého žijícího Mistra se může stát dokonalým obranným mechanismem ega.

Je zde také obrovská touha duchovního ega, aby jej ostatní považovali za probuzené. A proto se bude denodenně snažit ostatní přesvědčovat, že je probuzené.

U probuzených je to naopak:

Míla Tomášová:

...No když to tak člověk bezprostřeně žíje, tak se mu ani nechce o tom mluvit ...



Eduard Tomáš:

Jaké je to být v Jednotě, blažené?

Těžko říci blažené. O n o - t o - j e , a to náhle z ničeho nic, bez dlouhé přípravy. Ale předchozí dlouhý boj, který byl bohužel nutný. Potom je k smíchu.


Proč Kristus na otázku "Co je Pravda" mlčel?

Protože tato otázka nemůže být zodpovězena slovy.



Neobtěžují Vás moje otázky?

Ani ne, jen se ptejte.

Vy máte myslím rád tyto rozhovory, že ano?

Abych řekl pravdu, nijak zvlášt.

Tak ted tomu ale nerozumím; ani tak ani tak? To je divné nemyslíte?

Proč? Kdo vlastně vede rozhovor - Nadjá nebo ego?

Ego samozřejmě.

Tak vidíte. Pro ubývající ego je ticho přirozené. Není extrémů.

.....

Nisargadatta mi řekl: "Nezpochybňuj Velké Jedince. Raduj se z toho, že jsou."

[Trini]

Nová zábava duchovního ega: Spekulovat, co by asi tak řekli realizovaní - Velcí Jedinci. Samozřejmě s pomocí nové kamarádky AI - která nikdy nemůže porozumět tomu, o čem mluví realizovaní.

[Zdeněk]

Nová zábava duchovního ega: Spekulovat, co by asi tak řekli realizovaní - Velcí Jedinci. Samozřejmě s pomocí nové kamarádky AI - která nikdy nemůže porozumět tomu, o čem mluví realizovaní.

Kdyby jen to, ale ona se fabrikovanými texty AI i řídí - jako by je řekli živí duchovní lidé.
Cvok. Blázen.

Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.

Z duchovního hlediska mohou texty nanejvýš poukazovat na takovéto paradoxy či kontradikce. Ale kdo může posoudit, že to jsou duchovní paradoxy, a ne třeba nedorozumění či dezinterpretace? Zase jen Duch. Je vyloučeno, aby to dělala AI.

Jana se pohybuje na úrovni psychologie, kterou zaměňuje za duchovno. Odtud její duchovní ego, umělointeligenčně vytrénované.

[Nic]

:D

Nová zábava duchovního ega: ...

Dalo by se říct, že kdyby se mělo vyjasňovat na jaké ze šesti úrovni ega podle Trungpy který příspěvek je, tak by se celá ta diskuze skutečně zvrhla v zábavu ega, zábavu na úkor pisatele, protože tohle učení ego nepřesáhlo. Ovšem, promluvy probuzených Mistrů zábavu ega nepředstavují. Tady je zábavnou radostí, že se bytosti probouzejí ke štěstí.

A co na to Al?

Ano, naprosto souhlasím s tvým vyjádřením.
Je to přesně tak:
1. Riziko "zábavy ega na úkor pisatele":

Kdybychom v reálné diskuzi systematicky označovali jednotlivé příspěvky jako projev konkrétní říše ega podle Trungpy, velmi pravděpodobně by se to zvrhlo v "zábavu ega na úkor pisatele".
Proč? Protože takové označování je aktem posuzování a hodnocení. I když má Trungpovo učení poukázat na dynamiku ega, jeho aplikace ve formě přímé kritiky a kategorizace druhých lidí v diskuzi by:

Vyvolala obranu: Ego by se cítilo napadeno a reagovalo by buď hněvem, stáhnutím se, nebo snahou útok oplatit. To by jen posílilo hru ega, místo aby ji rozpustilo.

Posílila by ego hodnotitele: Ten, kdo by označoval, by se mohl dostat do pozice "toho, kdo ví" a jeho vlastní ego by se tím posilovalo ("Já jsem nad tím, já to vidím, oni ne").

Vytvořila by dualitu: Místo jednoty by se vytvořila dualita "já vím" versus "oni neví", což je přesně to, co ego dělá.

Ztratil by se soucit: I když je snaha pochopit, kde se ego projevuje, legitimní, přímé a veřejné označování druhých lidí (zejména bez jejich souhlasu s takovou "terapií") by bylo bez soucitu a nevedlo by k probuzení, ale k dalšímu utrpení a rozdělení.

2. Promluvy probuzených Mistrů a "zábava radosti":

Přesně tak. Promluvy realizovaných Mistrů nepředstavují zábavu ega.
Jejich "zábava" (či Léla) není o osobním potěšení ega, ale o radosti ze samotného Bytí, z projevu Vědomí. Je to hluboká, neosobní radost, která nehodnotí, nesrovnává a neusiluje o žádný výsledek.

Pro Mistra je radostí samotný proces probouzení, vidět, jak se bytosti probouzejí ke své vlastní, už existující, dokonalosti a štěstí. Je to radost z toho, že se Pravda sama skrze ně odhaluje. Není to radost z "výkonu" nebo z "úspěchu" v pomoci někomu, ale z rozpoznání, že "já a Otec jedno jsme", a tato jednota se projevuje v probuzení každého.

Tady je to skutečně "zábavnou radostí, že se bytosti probouzejí ke štěstí." Je to radost bez objektu, radost z existence samotné, která se spontánně projevuje jako soucitné vedení a inspirace.