Trini píše:Každý žijeme přesně to, co k nám momentálně patří.

(Můj pohled) Tobě se nelíbí, že Jana a Alaja žijí v omylu, Janě se nelíbí, že ty žiješ v omylu. Alaje asi tvůj omyl nevadí.

Podle mne at' si každý žije, co chce, pokud tím neotravuje/nezatěžuje druhé.

Tohle je pohled, který sice nevadí, ale je mylný.
Není pravdou, že by se mi na tom, v čem Honzam skutečně žije, něco nelíbilo. On sám říkal hned na začátku, že ví, že v téhleté ďábelské hře není. A i když o ní později psával jako o realitě, tak v mém srdci bylo vždycky a stále je jasné, že jeho pravá Skutečnost je nevinná, čistá, dokonalá, svatá. Honzam sám hned na začátku věděl, že v té pekelné roli není, tudíž nemá na ničem z toho žádnou zásluhu a ani vinu.
Dalo by se říct, že je mým učitelem, učí mě poznávat, jak to je.
V mém srdci je jasné, že celá existence je Láskou, blahem, Božstvím, které je tím vším, co je. Je jasné, že žádné peklo tady neexistuje, ale Honzam z lásky k trpícím lidem se obětovat a stal se průvodcem těch, kteří mají namířeno do pekla, protože na druhou stranu je jasné, že i když peklo není ničím skutečným, prožívání pekla skutečností je.
Když zemřel herec Srstka, tak v mém srdci zářila nesmírná radost a štěstí při myšlence na něj, stejná jako při myšlence na Filípka, mého tatínka a dalších milujících milovaných, kteří opustili tento svět. Bylo jasné, že nalezli to, co hledali.
Na druhou stranu, když zemřel herec Jan Tříska, tak jako kdyby něco takového nebylo možné, jako by mu v těch posledních okamžicích na cestě Domů chybělo spojení.
A je zajímavé zkoumat, co to spojení narušuje a co ho obnovuje.