Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[Alaja]

začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky.

Ty jsi jí to fakt uvěřila? To jsi opravdu tak hloupá?

No ono to není zas až tak těžké být nešťastná z toho, že Ti visí několikaměsíční dítě dva měsíce na extenzích v nemocnici s nejistou prognózou. Stejně tak chápu, že Alaja byla nešťastná, když jí zemřel manžel. Nemyslím si, že jsme proto hloupé.

Jen je možné se na obojí dívat z jiného úhlu pohledu, kdy je jasné, že trápení se pro cokoliv vůbec ničemu nepomáhá.

To, že se Alaja tenkrát trápila pro manžela a já pro dcerku, nijak úroveň štěstí lidí, kteří přejí druhým jen to nejlepší, nezvýšilo, snad to mohlo zvýšit úroveň štěstí těch, kteří přejí druhým utrpení a peklo.

Zase kecáš, já jsem o nějakém svém trápení nepsala...

pak jsem ti přece psala, že by jsi se měla na něco podobného pro jistotu připravit, kdyby ti zemřel ten tvůj - například mít přístup k jeho kontu a podobně, protože by jsi se na nějakou dobu musela obejít bez společného konta v bance...i na půl roku....a ty jsi mi napsala, že to nehrozí, že ty umřeš dřív než on....

[Nic]

Všimla jsi si, že nějak se nám vyhnula pokračování komentování příspěvku od honzama...?

Honzam:
Každé duchovní učení o dosažení blažených stavů nezávisle na utrpení druhých je nevědomostí podobné naivitě malé Janičky, která má radost z rozšlapávání báboviček ostatních dětí, protože žije v tom dokonalém přesvědčení, že pískoviště slouží k boření a následné radosti. Je ještě moc malá, aby měla kapacitu pochopit, proč se děti namáhají a ty bábovičky stavějí a k čemu pískoviště doopravdy slouží.

..tohle nechala bez povšimnutí...

On ten blažený stav Jednoty je opravdu tím stavem, kdy jsme přišli o všechny osobní bábovičky, o všechna osobní dosažení, o všechny osobní preference.

Proto také Mudrcové obvykle říkají: "Nečekej, že osvícením něco získáš, jen o všechno přijdeš."

Ale měla by tady být i moudrost, že tomu, kdo lpí na osobních bábovičkách, by osobní bábovičky měly být ponechány.

Pořád je se co učit.

[Nic]

Zase kecáš, já jsem o nějakém svém trápení nepsala...

Opravdu jsi nepsala, že Tě trápí, že Ti umřel manžel?
To je zajímavé, že tohle je právě jedna z mála věcí, které si z počátku naší korespondence pamatuji.

[Alaja]

Všimla jsi si, že nějak se nám vyhnula pokračování komentování příspěvku od honzama...?

Honzam:
Každé duchovní učení o dosažení blažených stavů nezávisle na utrpení druhých je nevědomostí podobné naivitě malé Janičky, která má radost z rozšlapávání báboviček ostatních dětí, protože žije v tom dokonalém přesvědčení, že pískoviště slouží k boření a následné radosti. Je ještě moc malá, aby měla kapacitu pochopit, proč se děti namáhají a ty bábovičky stavějí a k čemu pískoviště doopravdy slouží.

..tohle nechala bez povšimnutí...

On ten blažený stav Jednoty je opravdu tím stavem, kdy jsme přišli o všechny osobní bábovičky, o všechna osobní dosažení, o všechny osobní preference.

Proto také Mudrcové obvykle říkají: "Nečekej, že osvícením něco získáš, jen o všechno přijdeš."

Ale měla by tady být i moudrost, že tomu, kdo lpí na osobních bábovičkách, by osobní bábovičky měly být ponechány.

Pořád je se co učit.

A proto na nás vytahuješ ty své bábovičky? Myslíš, že jsou lepší, než ty naše?

[Alaja]

Zase kecáš, já jsem o nějakém svém trápení nepsala...

Opravdu jsi nepsala, že Tě trápí, že Ti umřel manžel?
To je zajímavé, že tohle je právě jedna z mála věcí, které si z počátku naší korespondence pamatuji.

Fakt nepsala. A proč bych to měla dělat? Aby jsi mne litovala? Nejspíš si mne pleteš s někým jiným...

[Alaja]

Zase kecáš, já jsem o nějakém svém trápení nepsala...

Opravdu jsi nepsala, že Tě trápí, že Ti umřel manžel?
To je zajímavé, že tohle je právě jedna z mála věcí, které si z počátku naší korespondence pamatuji.

Fakt nepsala. A proč bych to měla dělat? Aby jsi mne litovala? Nejspíš si mne pleteš s někým jiným...

Já si pro změnu z počátku naší korespondence pamatuji, že tě ty mé zážitky vůbec nezajímaly a že jsi úplně někde jinde... takže tě ani světlo vnitřního prostoru nezajímalo, neb jsi byla jinde...ale dosud nevím kde...

Ostatně, naše soukromá mailová korespondence byla opravdu velmi krátká, jen pár mailů, zbytek probíhal veřejně na JZ, a pak chvíli i na poradně....jo a tady na inspiruj..

[Trini]

začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky.

Ty jsi jí to fakt uvěřila? To jsi opravdu tak hloupá?

No ono to není zas až tak těžké být nešťastná z toho, že Ti visí několikaměsíční dítě dva měsíce na extenzích v nemocnici s nejistou prognózou.

Co už zase překrucuješ? Tvrdila jsi, že jste byly v pohodě, než přišla ta známá s d'ábelskou Honzamovou filosofií. Kvůli tomu jsi o tom psala, abys ho mohla osočovat.

Kde je nějakej smajlík se zvracením?

[Trini]

Všimla jsi si, že nějak se nám vyhnula pokračování komentování příspěvku od honzama...?

Honzam:
Každé duchovní učení o dosažení blažených stavů nezávisle na utrpení druhých je nevědomostí podobné naivitě malé Janičky, která má radost z rozšlapávání báboviček ostatních dětí, protože žije v tom dokonalém přesvědčení, že pískoviště slouží k boření a následné radosti. Je ještě moc malá, aby měla kapacitu pochopit, proč se děti namáhají a ty bábovičky stavějí a k čemu pískoviště doopravdy slouží.

..tohle nechala bez povšimnutí...

To se dalo čekat. To by pak nemohla překrucovat to, co Honzam píše, ad absurdum.

[Trini]

A proto na nás vytahuješ ty své bábovičky? Myslíš, že jsou lepší, než ty naše?

Je bez jakékoliv sebereflexe, takže zřejmě není vůbec schopná si uvědomovat, co dělá.

[Trini]

Mě jsi před 10 - 12 lety na JZ psala, že se o svém zemřelém manželovi na internetu nemám vykecávat, že mám na něj zapomenout....

Je pozoruhodné, jak opakovaně dokážeš zkreslovat a prezentovat minulost, která se nedá nijak ověřit.

Naopak, to je tvoje specialita všechno neustále zkreslovat a překrucovat.

[Nic]

začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky.

Ty jsi jí to fakt uvěřila? To jsi opravdu tak hloupá?

No ono to není zas až tak těžké být nešťastná z toho, že Ti visí několikaměsíční dítě dva měsíce na extenzích v nemocnici s nejistou prognózou.

Co už zase překrucuješ? Tvrdila jsi, že jste byly v pohodě, než přišla ta známá s d'ábelskou Honzamovou filosofií. Kvůli tomu jsi o tom psala, abys ho mohla osočovat.

Kde je nějakej smajlík se zvracením?

No není to zase takový kumšt být v pohodě, pokud jsi s milovanou bytostí a žiješ jen v přítomnosti, neřešíš představy o budoucnosti, neřešíš představy o tom, co je špatně.

Když jsi v blízkosti bytosti, ve které je klid, pohoda, láska, radost, štěstí, tak je tahle energie nakažlivá a tatáž kvalita se probouzí i v Tobě. Stejně tak může být nakažlivá negativní energie myšlenky, že je něco špatně, pokud se nezadaří být nad věcí.

Jinak bych Tě Trini už ráda nijak nerušila od integrování stínů, které vidíš na těch druhých.



Krásný zbytek dne všem.

[Trini]

Jinak bych Tě Trini už ráda nijak nerušila od integrování stínů, které vidíš na těch druhých.

Co zase plácáš za nesmysly? Proč si o mně děláš představy, když neustále tvrdíš, jak je to špatně? Nebo ty si můžeš o ostaních dělat představy, ale oni o tobě nesmí? Fakt trapný.

Přesto ti přeju, abys jednou poznala opravdovou lásku. Velmi po ní zřejmě toužíš, a proto o ní neustále píšeš - ale to nepomůže. Nejdříve musíš v sobě zpracovat stín. Třeba ti to Nadjá jednou ukáže.

[Nic]

O nezbytnosti integrovat stíny jsi přece psala, ne?

A jak bys mohla integrovat jiné stíny, než ty které nalézáš?

[Trini]

O nezbytnosti integrovat stíny jsi přece psala, ne?

Vůbec netušíš, o co jde, a děláš si o tom zcela nesmyslné představy. Snad tě to hloupé ignorantství jednou přejde.

[honzam]

Naše prostřední dcera se narodila s luxací kyčelního kloubu, visela na extenzích v nemocnici, byla jsem ráda, že můžu být s ní, ona svůj stav nijak dramaticky nevnímala a uměla být i v tomhle stavu šťastná. Navštívila nás jedna známá bytost, která zřejmě tuhle Tvou filosofii ďábla sdílela a začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky. Tehdy jsem se v souladu s Tvou filozofií propadla do zoufalství, které se mi jevilo jako adekvátní a nějaký čas jsem byla z té situace opravdu nešťastná. Dcera se nakonec naučila nejen sedět, stát, ale i chodit, jezdit na koni a další věci. Z mého současného pohledu bylo tehdy prožívané neštěstí nesmyslné. Tehdy jsem si neuvědomovala, že zdrojem neštěstí je ve skutečnosti jen nešťastná myšlenka.

Ta příčinná souvislost mezi štěstím a utrpením probíhá jednak v čase:
štěstí (před návštěvou známé bytosti) -> utrpení (po návštěvě známé bytosti) -> štěstí (po rehabilitaci)
Myšlenky samy o sobě jsou emocionálně neutrální. Zdrojem toho neštěstí bylo předcházející štěstí. To štěstí se proměnilo příchodem známé bytosti do neštěstí.

A probíhá také v prostoru:
Známá bytost nehořekovala kvůli tomu, jak zle na tom dcera je. Hořekovala, protože mnoho jiných dětí se narodilo zdravých. Kdyby se všechny děti rodily s luxací kyčelního kloubu, určitě by to neviděla jako neštěstí.

[armin]

O nezbytnosti integrovat stíny jsi přece psala, ne?

Vůbec netušíš, o co jde, a děláš si o tom zcela nesmyslné představy. Snad tě to hloupé ignorantství jednou přejde.

Kdyby ta Jana nebyla, museli bychom si ji asi vymyslet.
To je materiál...
pro sebepotvrzování.
Nebo reaguješ na Janu z nějakého jiného důvodu?

Z jakého?

[honzam]

Kdyby ta Jana nebyla, museli bychom si ji asi vymyslet.

Vzhledem k tomu, že Jana není - je Nic, tak začnu.

On ten blažený stav Jednoty je opravdu tím stavem, kdy jsme přišli o všechny osobní bábovičky, o všechna osobní dosažení, o všechny osobní preference.

Proto také Mudrcové obvykle říkají: "Nečekej, že osvícením něco získáš, jen o všechno přijdeš."

Ale měla by tady být i moudrost, že tomu, kdo lpí na osobních bábovičkách, by osobní bábovičky měly být ponechány.

Pořád je se co učit.

[Trini]

Kdyby ta Jana nebyla, museli bychom si ji asi vymyslet.
To je materiál...
pro sebepotvrzování.

Tobě fakt Jana připadá jako vhodný materiál k sebepotvrzování?

Kdybych měla potřebu se sebepotvrzovat, tak bych si vybrala někoho na úrovni.

[Alaja]

Kdyby ta Jana nebyla, museli bychom si ji asi vymyslet.
To je materiál...
pro sebepotvrzování.

Tobě fakt Jana připadá jako vhodný materiál k sebepotvrzování?

Kdybych měla potřebu se sebepotvrzovat, tak bych si vybrala někoho na úrovni.

Armin to možná míní tak, že Jana se chodí potvrzovat sem, protože na té její poradně si jí už nikdo moc nevšímá...

[Alaja]

Naše prostřední dcera se narodila s luxací kyčelního kloubu, visela na extenzích v nemocnici, byla jsem ráda, že můžu být s ní, ona svůj stav nijak dramaticky nevnímala a uměla být i v tomhle stavu šťastná. Navštívila nás jedna známá bytost, která zřejmě tuhle Tvou filosofii ďábla sdílela a začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky. Tehdy jsem se v souladu s Tvou filozofií propadla do zoufalství, které se mi jevilo jako adekvátní a nějaký čas jsem byla z té situace opravdu nešťastná. Dcera se nakonec naučila nejen sedět, stát, ale i chodit, jezdit na koni a další věci. Z mého současného pohledu bylo tehdy prožívané neštěstí nesmyslné. Tehdy jsem si neuvědomovala, že zdrojem neštěstí je ve skutečnosti jen nešťastná myšlenka.

Ta příčinná souvislost mezi štěstím a utrpením probíhá jednak v čase:
štěstí (před návštěvou známé bytosti) -> utrpení (po návštěvě známé bytosti) -> štěstí (po rehabilitaci)
Myšlenky samy o sobě jsou emocionálně neutrální. Zdrojem toho neštěstí bylo předcházející štěstí. To štěstí se proměnilo příchodem známé bytosti do neštěstí.

A probíhá také v prostoru:
Známá bytost nehořekovala kvůli tomu, jak zle na tom dcera je. Hořekovala, protože mnoho jiných dětí se narodilo zdravých. Kdyby se všechny děti rodily s luxací kyčelního kloubu, určitě by to neviděla jako neštěstí.

To mi připomíná dávná písmenka od naší známé osoby.....třeba jak se rozdělila o sváču s někým na lavičce a obdarovaná osoba byla velmi šťastná...hezký příklad soucitu, ale není vhodné ho pokaždé napodobovat. Kdysi ke mě v nádražním parku v cizím městě přišla nějaká osoba a hořekovala, že nemá co jíst, abych ji obdarovala. Zrovna jsem měla v tašce koupenou bagetu na cestu do vlaku a peněz jen na jízdenku pro sebe...takže osoba dostala tu obloženou bagetu. No, měli jste vidět ten kyselý obličej a remcání, že ona chce přece peníze a ne jídlo....