Spravné a nesprávné, dobré a špatné

[Petr]

Koukal jsem, že jste se toho tu dneska už několikrát dotkli, tak k tomu krátce něco napíši.. protože ono se to furt nějak míchá a i když říkáme, že všechno je správné, tak se pak v praxi často ukáže, že máme docela přesné představy o správném a nesprávném.
Momentálně to vnímám tak: z hlediska Zdroje, z obecného hlediska, je všechno správné, všechno dobré a všechno nějak prospěšné, všechno má smysl...nicméně z osobního hlediska bych neměl nic proti tomu něco rozlišovat za pro mě osobně správné nebo nesprávné, za pro mě osobně dobré nebo špatné...a ještě přesněji, protože to je to, co se za tím dle mě skrývá, ze pro mě osobně žádoucí nebo nežádoucí. Problém trochu nastane, když začneme zbytečně generalizovat, že to co je správné pro mě je správné i pro někoho jiného, nebo nedej bože pro všechny, nebo nebej bože, že bůh to tak vidí správně a nesprávně.
Někdo z nás může vidět jednu věc jako žádoucí a druhý zase tu samou věc jako nežádoucí (a přesně naopak s jinou věcí). Oba tito lidé jsou přitom ale energií Zdroje, která nás podporuje v našich osobních záměrech a ztotožňuje se s nimi. Tj. nevyplývá z toho, že pro Zdroj jsou žádoucí obě tyto věci a nejsou z hlediska Zdroje v protikladech, tj. ten kontrast, z nadhledu, z perspektivy Zdroje, už nemusí být takovým kontrastem?

[Jana]

Stesti je dobre zamerena pozornost.
Stesti je pozornost v souladu se Zdrojem.

Šťastní jsme, když je náš pohled totožný s pohledem Zdroje a naše osobní stanovisko zcela zmizí. Pak z osobního pohledu absolutně nic není nežádoucí, protože osobní pohled zmizel, je jen to, co je.

A je tu naprosté přijetí toho, co je, tak jak to je, protože je tu soulad se Zdrojem.

Naše mysl o tom nepřemítá, neprovozuje komentáře, že "Zdroj vytvořil něco špatně". V mysli není žádný hotový postoj, že něco by mělo být správně pouze tak a ne jinak. Mysl je otevřená ke všem variacím a možnostem.

Z pohledu Zdroje je naprosto všechno, co je, žádoucí, jinak by to nebylo. Všechno je existenci, všechno je Láska.

Ale z pohledu osoby to nemůže být zřejmé, protože ona vidí jen malinkou část a není schopná vnímat celek.

Proto za jednu z nejmoudřejších vět, které jsem kdy slyšela, považuji Einsteinovu větu:

Všechno má smysl, i když tomu nerozumíme.

Budeme-li například znát jen nádech, aniž bychom věděli, k čemu je dýchání dobré, tak nádech je pro nás příjem, expanze, hromadění majetku, ale když přijde výdech a my o všecheno přicházíme, probudí se odpor a budeme se vydechnutí bránit. Budeme se dusit. Bude to hrozný zážitek, utrpení. Ale volné dýchání jako celek s nádechem i výdechem, bez lpění na nahromaděném vzduchu, je nádherná záležitost.

Podobné je to s narozením a smrtí. Narozeniny slavíme a smrti se člověk bojí. Přitom, kdyby tu byl celistvý pohled na všechny inkarnace, je to úplně stejné, jako s dýcháním. Bez osobního omezeného pohledu je tu jen krása.

[vostalpetr]

Tj. nevyplývá z toho, že pro Zdroj jsou žádoucí obě tyto věci a nejsou z hlediska Zdroje v protikladech, tj. ten kontrast, z nadhledu, z perspektivy Zdroje, už nemusí být takovým kontrastem?
..................................................................................................................................
Já bych řekl, že to z toho vyplývá...


Problém trochu nastane, když začneme zbytečně generalizovat, že to co je správné pro mě je správné i pro někoho jiného, nebo nedej bože pro všechny, nebo nebej bože, že bůh to tak vidí správně a nesprávně.
...............................................................................................................................................
no ale i tento problém (problém pro individualitu) je činností Zdroje...

děje se to?
děje, a děje se to v podstatě neustále...
je to součást naše individuálního programu...
náš individuální program je v podstatě program Zdroje...

realizace neznamená, že se to přestane dít a že svět bude jinej, lepší (podle představy individuality)
jen zmizí to naše osobní stanovisko toto je dobré a to špatné
a taky to neznamená, že naše osoba bude lepší a chytřejší či mravnější, stále pojede ten "osobní" program

ale to píše Jana o reakci výš...

[Petr]

jeste takovy maly dovetecek :
Vsechno je spravne, vsechno je tak, jak ma byt, vsechno je Zdroj
neimplikuje
apatii k realite (nebo ze si prestaneme vybirat, ze prestaneme rozlisovat)
implikuje to
lasku k realite

[Monika]

naprostý souhlas

jak někdo ztrácí schopnost rozlišovat a tedy vnímat jednotlivosti forem a jejich kvalit včetně toho co obnáší, tak doslova "slepne" ... a lze to opravdu nazvat apatií k realitě, což je v rozporu s přímým nazíráním a láskou k ní

[Jana]

neimplikuje apatii k realite (nebo ze si prestaneme vybirat, ze prestaneme rozlisovat)

jak někdo ztrácí schopnost rozlišovat a tedy vnímat jednotlivosti forem a jejich kvalit včetně toho co obnáší, tak doslova "slepne" ... a lze to opravdu nazvat apatií k realitě

No, o kousek dál za touhle myšlenkou se objevuje ještě jiný způsob existence, kde je mnohem větší svoboda a krása. Když to vybírání a rozlišování necháme na Zdroji - Bohu a dovolíme si užívání toho, co je.

ON si rozlišuje bez našeho usilování i skrz naši mysl a tělo, a na nás už neleží to břemeno rozhodování.

Pak namísto posuzování Božího díla "tohle je správné" a "tohle je špatné" se objevuje "díky".

[Monika]

neimplikuje apatii k realite (nebo ze si prestaneme vybirat, ze prestaneme rozlisovat)

jak někdo ztrácí schopnost rozlišovat a tedy vnímat jednotlivosti forem a jejich kvalit včetně toho co obnáší, tak doslova "slepne" ... a lze to opravdu nazvat apatií k realitě

No, o kousek dál za touhle myšlenkou se objevuje ještě jiný způsob existence, kde je mnohem větší svoboda a krása ...

nazírání čiré uvolněné ničím nespoutané mysli - není samozřejmě nějakou myšlenkou za níž by bylo zase cosi jiného ... cosi více žádoucího kde by to bylo ještě více krásnější, svobodnější či co ...

je to vnímání jednotlivostí v jejich projevu z pohledu celku, kde se rozhodně nevytrácí rozlišovací schopnost - je projevem lásky k realitě, je to dílo Milosti

plné spočinutí v podstatě života je životem samotným včetně jeho projevů ... odpadává akorát právě to přemítání v mysli, že snad někde by bylo něco lepšího, krásnějšího, svobodnějšího ... kam bychom se měli jako přestěhovat tohle přemítání pramení z vnitřní nespokojenosti (když se míjíme sami se sebou) vzniká z toho napětí a dojem problému, kterého až se zbavíme tak konečně budeme někde kde nám bude dobře ? což je iluzí pramenící z postoje odmítání Přítomnosti jako takové ...

máš ráda Mílu Tomášovou, tak snad ti napoví její prosnulé "třebas do kocoura ..."

celkem jednoduše se to dá přiblížit na příkladu světla :

světlo jako takové není vidět - ale díky němu je vidění možné ... ovšem lze ho poznat v projevu, když se skrze krystal rozloží jeho paprsky do barevného spektra (proto se říká, že svět je jako duhová kulička) nevidět ty barvy tudíž nerozlišovat je a tudíž tvrdit, že zelená je stejná jako červená je "slepota". S plným uvědoměním toho, že všechny barvy světla jsou světlem samotným odpadá přemítání a potřeba dohadování, jestli je zelená lepší než červená a nebo že naprosto nejlepší ta pravá ořechová je žlutá a ta všemu vládne, protože ta jediná je světlem, pro všechny a všechno je vhodná, kdežto ostatní barvy už světlem nejsou a je třeba se jim vyhnout a kdo nežlutí s námi, žlutí proti nám to je to posuzování a odsuzování jednoho vůči druhému. S pochopením kvalit jednotlivých barev se zcela přirozeně zvolí například do místnosti, která je určená k odpočinku a relaxaci barva, která tomu napomáhá a nebudou se volit barvy stimulující. O tom se ale opravdu přemýšlet a přemítat nebude, když se to přímo ví ...

[Jana]

Moniko, děkuji za doplnění. Pokoušíme se tady popsat stav, ve kterém zmizelo prožívání utrpení a zůstává jen sat-čit-ananda. Je to sice to nejpřirozenější a nejjednodušší, co známe, ale skutečně je to něco jiného, než prožívání iluze připoutanosti.

..jak někdo ztrácí schopnost rozlišovat..

Ano, ztrácíme "schopnost" být tím, kdo rozlišuje, ztrácíme schopnost ztotožňování se s rozlišující osobou. Paní Míla Tomášová o téhle zkušenosti například vyprávěla, že když připravovala polévku, tak zelenina jako by se sama vybírala a krájela. Rozlišování tu je dál, ale ztotožnění se s rozlišující osobou zmizí.
Ježíš říká: "Učiním věci nové", ve všem se objevuje krása celistvosti, když naše existence není uvězněna v tom, co si o tom myslíme.

Chce to odvahu nebránit se přijetí hlouposti žáby a dovolit užívání si existence, aniž bychom si hlídali hranice, jak moc si můžeme dovolit být nevybíraví a zda to už není apatie k realitě.

Ona to ve skutečnosti jakási lhostejnost je, je to osvobození se od osobní mysli nejen naší vlastní, ale i v jakémkoliv jiném těle, tedy, je nám fuk, co si o tom kdo myslí.

Naši psychosomatickou jednotku neřídí žádná osobní mysl, je pouze v souladu se Zdrojem.

[vostalpetr]

Činnosti se dějí, skutky jsou konány,
ale není tady nikdo, kdo by konal

(nelze to brát do slova, jde o převažující zkušenost, kterou samozřejmě popisuje osoba, ovšem osoba velmi odosobněná, která se uvědomuje jako čisté Vědomí,
jde o "probuzení do sna", což znamená, že jsme jak osobou ve snu a uvědomujeme si snový svět, tak jsme i snícím Vědomím,
ale zase jsem to napsal špatně,
jsme snící Vědomí, které si skrze psychosomatický mechanismus osoby uvědomuje snový svět,
ovšem uvědomuje si jej uvnitř sebe jako obsah Vědomí)

proč to psát jednoduše, když to jde psát pěkně složitě a blbě...