Všechny odpovědi jsou správné v případě, že jsou to stejné odpovědi na obě otázky.
Samozřejmě jsme dokonalí, jsme přesně takový jací jsme chtěli být, proto se dílo povedlo na 100% a jsme dokonalí. Bylo nám dáno zde na Zemi přesně to, co jsme si přáli a plníme dokonale náš záměr zde, ať se nám to zdá nebo ne.
Z drůhé strany, dokonalí nejsme. Dokonalost znamená konečnost, už není kam dále se vyvíjet, protože jsme do-konal(í/i). Ne nejsme dokonalí a ani Bůh není dokonalý, protože se neustále s námi vyvíjí dále a dále. Dokonalost je v rozporu s věčností, kterou je Bůh i my. Neustále s v nás rodí nové a nové představy o tom, co a jak a kde zdokonalit. I když dosáhneme něčeho dokonalého, tak netrvá dlouho, aby se v nás nezrodil nový záměr o tom, jak to dále zdokonalit. Stálé z nás tryskají nové touhy o vyvinutějším já, vyvinutějším tobě nebo jich. Stále je tvoříme a plyneme s nimi.
Tak co tedy?

Jsme dokonalí v tom smyslu, že se záměr a dílo povedli dokonale.
Nikdy nebudeme dokonalí v tom smyslu, že bychom vše dokončili - do-konali a neměli se kam dále vyvíjet - k něčemu dokonalejšímu.
