vostalpetr píše:Ty seš jak malá holka Jano,
neustále požaduješ aby tvoje panenka na hraní byla nejkrásnější, nejčistší, nejblaženější, prostě nej..
Tak to ale není,
jsou prostě různé úrovně, od hrubého ega až po čistou nirvikalpu..
A mezi těmito dvěma krajnostmi leží mnoho různých úrovní,
různé pocity blaženosti,
a také různé úrovně uvědomění blaženosti Já..
Nicméně pravé Já, tedy to, kým skutečně jsi, je stále na té nejvyšší možné úrovni a ani ten nejděsivější sen s tou Tvou úrovní, na které ve skutečnosti jsi, nehne.
Může tady být sen o různých úrovních. Můžeš tomu snu věřit. Můžeš věřit tomu, že se můžeš dostat na nějakou vyšší úroveň. Můžeš se za ní hnát vůlí a nebo bojem proti vůli.
Pokles na tu nejnižší možnou úroveň, na jaké můžeš být, když ničeho nedosahuješ, když Tvá mysl nic neví a tělo spí, otevírá tu nejvyšší možnou úroveň.
A důvod, proč s tím nenalézáš spojení (proč to nezůstává vědomé při probuzení těla a mysli), je absence
spojení. Záleží také, jakým způsobem postupuješ na duchovní cestě,
pokud provádíš koncentraci na Já, tak si nejspíš uvědomíš nirvikalpu,
pokud provádíš "očistu od ztotožnění" pak se octneš v savikalpě, kde si ego uvědomuje blaženost Já
Je v dosažení dokonalosti ve finále mezi tím nějaký rozdíl ?
...tvá neustálá starost o tvoji blaženost,...
Asi netušíš, jak hloupý je tohle pohled, který jsi sám vždycky kritizoval, díváš se na prst místo na měsíc.
Je to zásek v představě osoby, která to nějak má a tím se posiluje iluze oddělenosti a představa, že jsi tím, kdo to může mít jinak, než to doopravdy má.
NEJSI EGO. NEJSI ILUZE. JSI JÁ.
K uvědomění nirvikalpy došlo pomocí koncenrace na Já,
a také díky uvolnění z úsilí koncentrace,
je to tam napsaný...
Není to nikterak důležitý stav,
protože v nirvikalpě nedojde k rozpuštění vasán,
Stane se něco při rozpuštění vasán jiného, než, že je vědomé pořád to, kým skutečně jsi ?
Tahle zkušenost je bez ohledu na vasány nejvyšší, není v ní obsažena představa časoprostoru, představa, že to není trvalé, skutečné, věčné, dokonalé, celistvé, není v tom žádná představa, že tomu ještě něco chybí. V tomhle stavu vědomí není žádná starost s vasánami, v tu chvíli fakticky neexistují, není tady ten sen ega, že jsi tou osobou, která by nějaké vasány mohla mít.
přesto je to zkušenost čistého Já
Dále by pak tato cesta měla pokračovat tak, že dojde k rozepnutí vědomí do nek.prostoru VBB,
což se ovšem stává (díky vasánám) málokdy..
Tohle je jen představa a tendence dodatečně ji na to napasovat.
Čas i prostor neexistoval, jen vědomí zářilo samo v sobě blaženstvím, tiché, neproměnné a samojediné. Protože zde nebyl čas, byla zde naprostá jistota věčnosti.
Ten okamžik vědomí Já byl dokonalý. Může být vědomý v různé intenzitě, ale je to spojení sama se sebou, kdy tady není ego a nejsou vasány.
Ego a vasány mohou fungovat jen v časoprostoru.
Teď tady může být víra ve skutečnost představ časoprostoru. Můžeš věřit tomu, že víš, že Já jsem něco jiného, než Ty.
Můžeš věřit díky představám časoprostoru na různé úrovně.
