armin píše:Trini píše::srdce:
Nisargadatta: Když usilujete o dobro pro všechny, máte za sebou celý svět. Udělejte dobro lidstva ke svému vlastnímu, a pracujte pro to, potom nemůžete dělat nic chybně. 
Je dobré přát v srdci všem i svým nepřátelům, odpůrcům atd. štěstí, dobro, lásku. Ale ne podle našich představ. To do toho už neplést pokud možno.
To usilování o dobro už bývá totiž problematičtější, často právě usilováním o dobro - o to, co si myslíme, že je dobré, přináší hodně zla, jak ukazuje historie.
Petr Vostál to nazývá dobroserství. Prostě se toho chopí "svaté" ego a už to jede.

Mrkneme se na to, co je tady zmatené.
Je dobré přát v srdci všem i svým nepřátelům, odpůrcům atd. štěstí, dobro, lásku
V poznání, že všechno je Boží, že všechno je Láska, všechno je Já, kde by se vzal nějaký nepřítel, nějaký odpůrce? Ten odpor a nepřátelství je snovou realitou ega. S Probuzením ego mizí. Proto Buddha a ani Ježíš nevnímal nikoho jako nepřítele, nikoho jako odpůrce.
Ježíš řekl Jidášovi v okamžiku, kdy ho zrazoval polibkem: „
Příteli,
konej svůj úkol! “
Eduard Tomáš při svých přednáškách začínal slovy
"drazí přátelé", ne proto že by se chtěl svým nepřátelům nějak vlísat, ale protože v každé bytosti skutečně přítele vnímal. Buddha také ani náhodou v
Angulimalovi neviděl nepřítele.
Nepřítele a odpůrce může nalézat jenom naše ego. Eduard Tomáš nepopisoval nacisty, kteří ho vyslýchali, jako své nepřátele, on v okamžiku setkání proti nim nijak nebojoval - ani ve své mysli neměl žádné protivenství, on s nimi meditoval.
To není usilování o dobro, je to sama přirozenost, která obrazně řečeno je nakažlivá a kterou Eduard Tomáš nazývá Naddobrem.