Jářek píše:Tak ať
My se vlka nebojíme
Ani chodit do lesa
Na pařez se posadíme
Větvička nás polechtá
Jana neví, jak to je, a tak si vymýšlí. Neměla ještě ani jednou zkušenost Poznání. Vždycky jen hledala štěstí a blaženost. Vůbec nemá tušení, jak je to s probuzenými nebo Mistry. Jen si pořád něco namlouvá.
Je to, jak říká Eduard Tomáš:
754.
Je známo, že různí duchovní Mistři mají různé povahové vlastnosti a že některým dokonce přetrvaly i některé vlastnosti negativní nebo vady. Znamená to, že jejich Poznání je různé?
Ne. Poznání Pravdy je vždy stejné, ale ne všichni duchovní Mistři jsou v něm hluboko upevnění.
Čím se to vysvětluje?
Větším nebo menším rozpuštěním ega.
Tomu nerozumím.
Vhodíte-li do vody kostku cukru a ponecháte-li ji tam dostatečně dlouho, rozpustí se. Ale když ji včas opět vytáhnete, nerozpustí se docela. Možná, že i časem znovu uschne.
Ale už nikdy přece nebude taková, jako byla předtím.
Správně, něco z ní ubylo, ale ne všechno. A právě tak rozpustí se ego úplně v ohni Pravdy, takže individuální já úplně vyhasne, kdo by ještě mohl být nositelem povahových závislostí? Proto se musíme všichni snažit o[b] úplné rozpuštění ega, při němž se všechny závislosti spalují, a hlavně negace.
