Kde je duše

[Nic]

Ale jinde říká, že to není až tak pravda. Že ve skutečnosti je všemi těly.

Ano, tohle je nádherné. Tohle je Láska. Ničím nepodmíněná. Je celým oceánem, ne jen jednou vlnou, která se objeví a zmizí.

Věřit, že jsem jednou vlnou - jedním tělem, je iluze oddělenosti. Uvědomění, že má existence je v čase a prostoru neomezená, je jednota Bytí. Tím pádem to znamená být celým oceánem se všemi vlnami.

Není to nějaká nedostižná teorie.

Láska znamená být zajedno s tím, co je Láska.

Dal by se k tomu určitě najít nějaký nádherný citát od Nisargadatty.

Ale je to možné vyzkoušet v praxi. Čím víc je láska bez podmínek, tím jasnější je poznání jednoty existence.

[Trini]

To, co opravdu jsem – to, čím je Nisargadatta, čím jsou všichni, kdo opustili tělo – není v čase, není to omezeno narozením ani smrtí.

A v téhle přítomnosti, která zůstává, se není čeho bát.

Ve skutečnosti ale žádné "já jsem" není. A ty na tom tolik lpíš, že jsi něčím nesmrtelným a dokonce se snažíš druhým namlouvat, že oni jsou to také.

Až se bude ztrácet to tvoje "já jsem", tak to bude provázeno obrovským, smrtelným strachem - tak, jak je to obvykle na duchovní cestě předpovídáno. Proto bys měla pomalu zkoušet se té tvojí představy pustit.

Ramana proto mluvil o Ramanovi ve 3. osobě a ne jako já, a i Nisargadatta řekl, že používá vyjadřování "já" jen kvůli konvencím. To je ukončování ztotožnování se s tím "já jsem". Ale dokud je vědomí v projevu, tak pořád existuje - i když velmi oslabený - pocit já-tělo - i u džnanína, řekl Ramana.

[Nic]

To, co opravdu jsem – to, čím je Nisargadatta, čím jsou všichni, kdo opustili tělo – není v čase, není to omezeno narozením ani smrtí.

A v téhle přítomnosti, která zůstává, se není čeho bát.

Ve skutečnosti ale žádné "já jsem" není. A ty na tom tolik lpíš, že jsi něčím nesmrtelným a dokonce se snažíš druhým namlouvat, že oni jsou to také.

Až se bude ztrácet to tvoje "já jsem", tak to bude provázeno obrovským, smrtelným strachem - tak, jak je to obvykle na duchovní cestě předpovídáno. Proto bys měla pomalu zkoušet se té tvojí představy pustit.

Ramana proto mluvil o Ramanovi ve 3. osobě a ne jako já, a i Nisargadatta řekl, že používá vyjadřování "já" jen kvůli konvencím. To je ukončování ztotožnování se s tím "já jsem". Ale dokud je vědomí v projevu, tak pořád existuje - i když velmi oslabený - pocit já-tělo - i u džnanína, řekl Ramana.

Neexistuje ve mně žádný strach – a už vůbec ne v nějaké imaginární představě budoucnosti. To, co je tím TO a je právě teď tady, je vědomé, blažené Bytí, které je nezávislé na projevu, tvarech, smyslovém vnímání i na jakékoli představě.

Samozřejmě smyslové vnímání zůstává, tělo může bolet, objevují se a mizí dojmy, vjemy, ale uvědomění skutečnosti je tak bez hranic a stabilní, že všechno, co se objevuje a mizí, je ve své podstatě bezpodstatné.

To není lpění na nějaké představě nesmrtelnosti, ale přímé poznání toho, co nikdy nevzniklo a proto ani nezaniká.

Aby Tě to nemátlo, to, že Nisargadattu nebo Tebe nevnímám jako oddělené tělo, ale také jako TO, které se nenarodilo a neumírá, není Tvojí nebo jeho degradací, nebo snad nihilismem, ale naopak uvědoměním neměnné dokonalosti a stejnosti, kterou TO je.

[Trini]

To, co opravdu jsem – to, čím je Nisargadatta, čím jsou všichni, kdo opustili tělo – není v čase, není to omezeno narozením ani smrtí.

A v téhle přítomnosti, která zůstává, se není čeho bát.

Ve skutečnosti ale žádné "já jsem" není. A ty na tom tolik lpíš, že jsi něčím nesmrtelným a dokonce se snažíš druhým namlouvat, že oni jsou to také.

Až se bude ztrácet to tvoje "já jsem", tak to bude provázeno obrovským, smrtelným strachem - tak, jak je to obvykle na duchovní cestě předpovídáno. Proto bys měla pomalu zkoušet se té tvojí představy pustit.

Ramana proto mluvil o Ramanovi ve 3. osobě a ne jako já, a i Nisargadatta řekl, že používá vyjadřování "já" jen kvůli konvencím. To je ukončování ztotožnování se s tím "já jsem". Ale dokud je vědomí v projevu, tak pořád existuje - i když velmi oslabený - pocit já-tělo - i u džnanína, řekl Ramana.

Neexistuje ve mně žádný strach –

Ten teprve přijde...zatím ho potlačuješ tím, že pořád dokola píšeš ty svoje výmysly.

[Nic]

Neexistuje ve mně žádný strach –

Ten teprve přijde...zatím ho potlačuješ tím, že pořád dokola píšeš ty svoje výmysly.

Jak by mohl přijít strach ze zmizení iluze oddělenosti – ze zmizení ztotožnění s tělem – když už je tahle nevědomost prohlédnuta?

S tímhle prohlédnutím nepřichází hrůza, ale naopak jasné uvědomění dokonalosti Bytí, štěstí pravého Já. Boží království, Nirvána, nejsou nic vzdáleného – jsou tím, co je právě teď, tím, co nikdy nevzniklo a nikdy nezanikne.

To je dokonalý Nisargadattův svět, kterým je Nisargadatta, "TO", kterým je Nisargadatta stejně jako Ty i já. Neexistuje žádná skutečná oddělenost, jen přechodná iluze - klam, který zmizí, jakmile je rozpoznaný.