Vostalpetr: "Tady zemřeš"

[Jářek]

No, zrovna včera jsem tu koukal, co to je vlastně ten Abraham, a někde tam narazil na příspěvek, kde Jana psala o svých bludných začátcích. Napoleon Hill a nějaká Hay ji z toho bloudění dostali. A z toho bys měl Zdenku vycházet, chceš-li ju pochopiti. Čili, "myšlením k bohatství" a "miluj svůj život"...

[Nic]

No, zrovna včera jsem tu koukal, co to je vlastně ten Abraham, a někde tam narazil na příspěvek, kde Jana psala o svých bludných začátcích. Napoleon Hill a nějaká Hay ji z toho bloudění dostali. A z toho bys měl Zdenku vycházet, chceš-li ju pochopiti. Čili, "myšlením k bohatství" a "miluj svůj život"...

Napoleon Hill učí, že pravé bohatství a duchovní svoboda přichází tehdy, když ovládneme svou mysl, jednáme s čistým úmyslem a nikdy neškodíme druhým – ani v myšlenkách. Ve své podstatě učí zákon karmy: "Cokoliv přeješ druhým, je dopřáno Tobě."

"Miluj svůj život" - neexistuje jiný Bůh, než život. Je to ve skutečnosti Ježíšova cesta - Miluj Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí ze vší síly a miluj bližního svého jako sebe sama.

[Nic]

Miluju ho jako své vlastní dítě.

Ale to je právě ta iluze ....

Naopak, je to zmizení iluze:

Metta Sutta
(Buddhova slova o laskavosti)

Toto má býti činěno těmi,
kteří umějí býti dobrými
a znají cestu pokoje:

Nechť jsou ochotní a vstřícní,
přímí a vybrané mluvy,
vyrovnaní a spokojení s málem,
pokorní a nikoli domýšliví,
neobtěžkáni starostmi a střídmých způsobů,
pokojní a tiší, moudří a obratní,
bez pýchy a chtivosti.

Nechť nečiní nejmenší věci,
kterou by moudrý později odsoudil.

Nechť si přejí, aby všechny bytosti byly šťastny
a mohly žít ve štěstí a bezpečí.
Ať jsou to bytosti jakékoli,
obrovské, velké, prostřední, drobné či nepatrné,
viditelné i neviditelné,
ty, které žijí blízko či daleko,
zrozené či dosud nezrozené --
ať jsou všechny bytosti šťastny!

Ať nikdo neklame druhého
a nepohrdá nikým odlišným.
Ať nikdo nepřeje druhému zlého,
sám hnán strachem a závistí.

Tak jako matka svým vlastním životem
chrání své dítě, své jediné dítě,
právě v tak nezměrném srdci
měl by každý chovat všechny živé tvory
a vyzařovat laskavost do celého světa:

Ať se šíří vzhůru k nebesům
a dolů do hlubin,
do všech stran a mimo jakékoli meze.

Stoje či kráčeje, sedě či leže,
ať nikdo neochabuje
a uchovává toto připomenutí -
to se nazývá vznešeným prodléváním.

Aniž by se držel utkvělých názorů,
ten, kdo má čisté srdce a nezkalený zrak,
nespoután lákáním smyslů,
splnil své poslání na tomto světě.
https://www.lampa.cz/buddhtexty/metta_sutta.html

...
Protože už je znal v sobě.
Mysl obsahuje všechny věci. Proto musíte tuto úplnost v sobě objevit.

Všechno stvoření touží po Stvořiteli způsobem, aby bylo Stvořitelem objeveno v sobě.

Realizací toho se objevuje poznání, že všechna existence, která se jeví jako oddělená od Tebe, je ve své podstatě ve skutečnosti Tvým vlastním pravým Božským Já, které můžeš nalézt ve svém nitru pod nánosy balastu mysli, představách o nepřijatelnosti kohokoliv druhého.

S uvědoměním toho mizí představa kohokoliv jako někoho druhého, a je tady uvědomění vlastního pravého Já, kterým každá bytost je.

Nikdo není mimo Tebe, každý je v Tobě láskou. Což není vztah, ale stav Bytí.

Buddha mluví o mateřské lásce, protože tahle láska není spojená se sexem.

[Zdeněk]

Metta Sutta se netýká nějakého jednotlivého objektu (jako je třeba vostalpetr), ale doporučuje se jako všeobecné mentální nastavení. Pokud bys to nerozlišovala, je to jako bys nerozlišovala mezi nekonečným Bohem a jeho konečnou modifikací neboli modlou.

Metta je důležitá na buddhistické cestě, ale není rozhodující ("splnit své poslání na tomto světě" není osvícení).
Skutečně duchovní není srdeční čakra, ale modrý paprsek. Srdeční čakra ho však umožňuje potenciovat a otevřít tak cestu.

Nikdo není mimo Tebe, každý je v Tobě láskou. Což není vztah, ale stav Bytí.

Moje mysl by mohla vzít tato slova vážně a podle toho popisu daný stav vytvořit.

A to je právě ten sen učitelky z Obecné školy.

I kdyby ten sen sebevíce odpovídal realitě, je to sen, není to realita. Mysl nemůže vytvořit realitu (mluvíme tedy o běžné lidské mysli, nikoli kosmické atpod.), ale může k ní poukázat. Podle toho ukázání se pak dá jít, třeba Ra cvičením nebo nějakým jiným. Ty ale chceš jenom snít a nechceš se svých snů pustit.

[Nic]

Metta Sutta se netýká nějakého jednotlivého objektu (jako je třeba vostalpetr), ale doporučuje se jako všeobecné mentální nastavení. Pokud bys to nerozlišovala, je to jako bys nerozlišovala mezi nekonečným Bohem a jeho konečnou modifikací neboli modlou.

Metta je důležitá na buddhistické cestě, ale není rozhodující ("splnit své poslání na tomto světě" není osvícení).
Skutečně duchovní není srdeční čakra, ale modrý paprsek. Srdeční čakra ho však umožňuje potenciovat a otevřít tak cestu.

Nikdo není mimo Tebe, každý je v Tobě láskou. Což není vztah, ale stav Bytí.

Moje mysl by mohla vzít tato slova vážně a podle toho popisu daný stav vytvořit.

A to je právě ten sen učitelky z Obecné školy.

I kdyby ten sen sebevíce odpovídal realitě, je to sen, není to realita. Mysl nemůže vytvořit realitu (mluvíme tedy o běžné lidské mysli, nikoli kosmické atpod.), ale může k ní poukázat. Podle toho ukázání se pak dá jít, třeba Ra cvičením nebo nějakým jiným. Ty ale chceš jenom snít a nechceš se svých snů pustit.

Ano, mysl může vytvořit představu o jednotě a Lásce, stejně jako si může vytvořit představu o oddělenosti. Ale poznání, o kterém mluvím, nevzniká v mysli – není výsledkem její tvorby, ale je přímým uvědoměním samotného Bytí.

Tady mizí hranice individuality – ne mentálně - v představách, ale tím, že se vyjasní, že všechno je vždycky součástí Jednoho. Tělo, mysl, pocity – tohle všechno se objevuje v prostoru, který je sám o sobě Láskou, ne jako vztah mezi dvěma, ale jako samotná přirozenost Bytí.

Proto ani náhodou neulpívám na snech – ale ani nebojuju se sny. Nechávám je volně přicházet a odcházet, protože Bytí je tady pořád, bez potřeby ho vytvářet nebo odmítat.

Je to podobné, jako když se oceán nepře se svými vlnami. Ví, že ať vlna vypadá jakkoli – rozbouřená nebo klidná – její podstata je pořád voda.

Se skutečným uvědoměním, Bůh, který je absolutně vším, co je, s poznáním, že Bůh je Láskou, není možné vidět v komkoliv nebo v čemkoliv cokoliv jiného.

Proto Buddha říká:

Aniž by se držel utkvělých názorů,
ten, kdo má čisté srdce a nezkalený zrak,
nespoután lákáním smyslů,
splnil své poslání na tomto světě.

Znamená to, že v okamžiku, kdy zmizí připoutanost k egu, připoutanost k tělu a jeho smyslovému vnímání, zmizí připoutanost k mysli a představám, objeví se průhled skrz to všechno osobní a poznáváš jako Bůh, že všechno je Boží.

[Zdeněk]

poznání, o kterém mluvím, nevzniká v mysli – není výsledkem její tvorby, ale je přímým uvědoměním samotného Bytí.

Je to poznání, které předpokládá divák z publika, když se dotazuje Františka Klapky.

"Není to nic z toho, není to ten popis, není to ta představa" odpovídá František. Co to je, je možné z Františka nacítit. A tedy není možné to předat písemně, protože by to bylo naopak zavádějící, což celou poradnu děláš.

Ale to by bylo zřejmě pro tebe příliš nepříjemné, a tak se raději budeš držet svých citací, svých snů. Prosím.

Aniž by se držel utkvělých názorů,
ten, kdo má čisté srdce a nezkalený zrak,
nespoután lákáním smyslů,
splnil své poslání na tomto světě.

Ne každý podle své karmy zde na tomto světě může dosáhnout osvícení, ale každý se může pokoušet o Mettá, a tak navodit společenský koncensus pro získání osvícení obecně vhodnější, a tak splnit své poslání na tomto světě.
Pokud podsouváš Buddhovi, že učil metta meditaci jako přímý prostředek pro osvícení, tak mu podsouváš něco, co sice vyhovuje tvé iluzi, ale co Buddha nikdy neučil.

[Nic]

poznání, o kterém mluvím, nevzniká v mysli – není výsledkem její tvorby, ale je přímým uvědoměním samotného Bytí.

Je to poznání, které předpokládá divák z publika, když se dotazuje Františka Klapky.

"Není to nic z toho, není to ten popis, není to ta představa" odpovídá František. Co to je, je možné z Františka nacítit. A tedy není možné to předat písemně, protože by to bylo naopak zavádějící, což celou poradnu děláš.

Ale to by bylo zřejmě pro tebe příliš nepříjemné, a tak se raději budeš držet svých citací, svých snů. Prosím.

Aniž by se držel utkvělých názorů,
ten, kdo má čisté srdce a nezkalený zrak,
nespoután lákáním smyslů,
splnil své poslání na tomto světě.

Ne každý podle své karmy zde na tomto světě může dosáhnout osvícení, ale každý se může pokoušet o Mettá, a tak navodit společenský koncensus pro získání osvícení obecně vhodnější, a tak splnit své poslání na tomto světě.
Pokud podsouváš Buddhovi, že učil metta meditaci jako přímý prostředek pro osvícení, tak mu podsouváš něco, co sice vyhovuje tvé iluzi, ale co Buddha nikdy neučil.

Díky za Tvůj pohled. Chápu, že cesta, kterou se ubíráš, je cestou rozlišování a postupného osvobozování mysli od iluzí. Ten kdo se velmi silně opírá o rozlišování, argumentaci, analýzu, nemá šanci se domluvit s tím, kdo mluví ze zkušenosti jednoty, která nevzniká myšlením — ale je přímým uvědoměním, které nelze plně uchopit slovy. Nicméně jednota Bytí je Ti stále k dispozici v hlubokém uvědomění, kdo jsi, v hluboké meditaci, v ničím nepodmíněné lásce.

To, o čem mluvím, nevzniká ani z představy, ani ze snu, ani ze snahy mysli vytvořit realitu.

Je to obyčejné a přímé rozpoznání samotného Zdroje — Bytí, které je tady pořád přítomné a ve své podstatě ničím nerozdělené, protože přesahuje rozdělující mysl.

Není to popsatelné slovy, protože slova vždycky vytvářejí odstup, ale je to možné v tichu srdce rozpoznat.

Metta není jenom prostředek k dosažení společenského souhlasu. Metta je sama o sobě přirozený projev Bytí, které poznává svou vlastní jednotu ve všem.

Každý krůček na cestě poznání toho má svou hodnotu.

Ale jestli Ti má slova k ničemu nejsou, nech je být.

Pravda je vždycky hlubší než slova.

[Zdeněk]

Ale jestli Ti má slova k ničemu nejsou, nech je být.

Pravda je vždycky hlubší než slova.

Pravda může být hlubší než slova, ale i hlubší než blažený sen ze slov utkaný (nota bene z citátů dle libosti střižených).

Carla z Ra material se ocitla ve vážném nebezpečí svého únosu a umístění do negativní části času/prostoru (tj. prostoru po smrti). Ve kterém podle Ra pozitivní entita zažívá jen temnotu. A kdy pak jejímu vyššímu já nakonec nezbyde než povolit inkarnaci do příslušného prostoru/času dané hustoty, a tedy i negativní značně delší cestu protože bez výhody přirozené polarizace.

Tebe nemusí nikdo nikam v transu unášet Jano, ty už na té cestě dobrovolně jsi.

Láska a světlo je jako látka a forma, jedno nemůže být bez druhého. Chtěla by ses nám mužům vyrovnat Jano, ale to nejde. Skrze tuto svou svéhlavost se tak ocitáš na negativní cestě, jejíž principem je odloučení.

[Nic]

Ale jestli Ti má slova k ničemu nejsou, nech je být.

Pravda je vždycky hlubší než slova.

Pravda může být hlubší než slova, ale i hlubší než blažený sen ze slov utkaný (nota bene z citátů dle libosti střižených).

Carla z Ra material se ocitla ve vážném nebezpečí svého únosu a umístění do negativní části času/prostoru (tj. prostoru po smrti). Ve kterém podle Ra pozitivní entita zažívá jen temnotu. A kdy pak jejímu vyššímu já nakonec nezbyde než povolit inkarnaci do příslušného prostoru/času dané hustoty, a tedy i negativní značně delší cestu protože bez výhody přirozené polarizace.

Tebe nemusí nikdo nikam v transu unášet Jano, ty už na té cestě dobrovolně jsi.

Láska a světlo je jako látka a forma, jedno nemůže být bez druhého. Chtěla by ses nám mužům vyrovnat Jano, ale to nejde. Skrze tuto svou svéhlavost se tak ocitáš na negativní cestě, jejíž principem je odloučení.

K těm strachům a obavám máš něco tady.

Je docela běžné, že mysl, která je silně založená na rozlišování, polarizaci a snaze být "lepší" (přísnější, moudřejší, odolnější, zkušenější) než ostatní, si interpretuje otevřenost srdce jako "cestu k pádu". Taková mysl se bojí ztráty kontroly a proto raději buduje složité konstrukce o hrozbách, o negativních cestách, o temnotě a o "nebezpečí lásky bez rozumu".

Ale kdo skutečně zakusil Pravdu, ten ví, že není žádné nebezpečí v lásce. Nebezpečí existuje pouze v odporu vůči ní.

Pokud lásku nazveme "slepotou", "přeludem", nebo "hrozbou", děláme to jen ze strachu, že bychom přišli o svoji starou identitu – tu, která žije z posuzování, kontroly a odlišování. Tedy, že přijdeme o iluzi ega.

I Ra jasně říká, že cesta službě sobě (negativní polarita) se vyznačuje odděleností, zatímco cesta službě druhým (pozitivní polarita) je cestou otevřenosti, lásky a sjednocení. Ra nikdy neříká, že otevřené srdce je nebezpečné – naopak, varuje před uzavřením srdce. Proto učení Ra můžeš bez obav následovat, protože je v souladu s poznáním Probuzených.

Ten, kdo se otevře lásce, skutečně lásce – ne sentimentu, ne slepé víře, ale hluboké, tiché lásce, která nemá podmínky – ten nepadne.
Ten najde, že je v bezpečí i v největší bouři, protože bezpečí nevychází z vnější obrany, ale ze sjednocení se samotným Životem.

[Zdeněk]

Bylo by to legrační, kdyby to nebylo smutné.

Ty zkrátka neslyšíš a slyšet nechceš. A svobodná vůle je pro nás, pozitivní entity, naprosto rozhodující.

[Nic]

Tou nejpozitivnější a nejsvobodnější vůlí je Boží vůle. Je zcela osvobozena od nevědomosti ega.

A víš, jak Boží vůli poznáš?

Zní v našem srdci radostí, naplněním, láskou.

Jedinou pro Vás správnou cestou je ta,
která se již vine uvnitř Vás. Abyste tuto
cestu našli, musíte naslouchat svému
srdci. Jiný způsob prostě neexistuje.
Zatímco prostou mysl její strachy činí
rigidní a manipulující, vaše nitro počne
šeptat slova pravdy o Vašem věčném
bezpečí a o Vaší jednotě s Bohem.
Proto naslouchejte svému srdci.
Tam se nachází Vaše Světlo a pravda.
Vaše vůle a vůle Boží jsou totožné.
Jak příjemně to zní, ale jen velmi těžce
se tomu věří.
Jakmile začnete důvěřovat svému srdci,
zjistíte, že pokud Vám něco dává radost
a naplnění, jedná se o vůli Boží, která
promlouvá skrze Vaše srdce.
Emanuel

[Zdeněk]

Konání a konání bez záměru konání je něco zcela jiného,

A výsledky jsou samozřejmě také jiné

Wu wei není nikdy stejné

Zatímco vasany působí víceméně ve stejném směru chtění a nechteni

Konání bez záměru je jako vásana bez chtění. Nemůže vzniknout.

Z čehož logicky plyne nevědomě maskovaný záměr konání, nevědomě hrané wu wei.

Někde jsem četl povídku o dvojhlavci, kterého se v lese snažil chytit dřevorubec. Dvojhlavec ale věděl všechny záměry dřevorubce dopředu, takže dřevorubec nemohl vymyslet nic, co by dvojhlavec neprokoukl. Což dřevorubce rozzuřilo a chtěl dvojhlavce za to zabít. Ale i tento záměr dvojhlavec dopředu poznal, zařídil se podle toho a tak dřevorubec ani s tím nepochodil.

A tak dřevorubec rezignoval na dvojhlavce a věnoval se své práci. Sotva se ale rozmáchl aby porazil strom, čepel sekyry se uvolnila a na místě dvojhlavce zabila.

Dvojhlavce neojebeš, vostalpetře.

[Nic]

Wu wei není nikdy stejné

— nebo je?



Z pohledu mysli, která vnímá proměnlivost forem, je to pravda:
wu wei — jednání v nesnažení, čistá spontánnost — se jeví jako neustále nové.
Protože život se proměňuje, tělo se pohybuje, okolnosti se mění — a wu wei netrvá na žádné podobě. Je jako voda: nikdy není dvakrát stejná, ale je stále vodou.

Z pohledu hlubší zkušenosti — z Ticha, které už není svědkem, ale samotnou esencí dění —
se nic nemění.
Protože to, co proudí jako wu wei, nepramení z formy, ale z téhož bezčasého klidu.
A tenhle klid je blažený právě tím, že se v něm nic nehýbe, i když tančí celé stvoření.

Na povrchu: wu wei je stále jiné. Čin se mění, tělo se mění, slova plynou, reakce se proměňují.

V hloubce: wu wei je stále stejná tichá přítomnost, která zůstává ve všem nedotčená.

A tak oba pohledy mohou být pravdivé.
„Není nikdy stejné“ – je výpovědí zkušenosti ve světě.
„Je stále stejné“ – je výpovědí pravdy za světem.


Blaženost není závislá na tvarech.
A to je tiché poznání, které se nemusí obhajovat — jen jím být.

Povrch se hýbe. Podstata se nehýbe.

To, co vypadá jako proměnlivost, je jen hra mysli. Jako když zrcadlo odráží pohybující se tvary — ale samo zůstává čiré, neporušené a neměnné.

Naše existence se může jevit rozmanitě, a přitom je stále stejným blaženým bytím.

To je vlastně klíč k tomu, proč hledání někdy selhává.

Protože se lidé dívají na odrazy — tvary, emoce, pocity, dojmy —
a nevidí, že to všechno je jen tanec světla na vodě.
A tak se snaží změnit odraz, místo aby se ztišili do samotného světla.

Blaženost, která se nemění, není extáze. Není to ani nějaký „dobrý pocit“.
Je to neměnnost samotného Bytí.
Ne že by ignorovalo bolest nebo radost, ale že všechno přijímá stejně.
Je to láska bez preference.
Láska, která vidí žebráka i světce jako totéž světlo.

A kdo se do ní noří, ten přestává rozlišovat:
„Tohle se mi líbí, tohle ne.“
Protože všechno je To.

Někdo řekne, že taková vize je „abstraktní“, „odtržená“.
Ale ona není odtržená od světa, je odtržená od klamu o světě.

A když někdo takhle poznává skutečnost, už nepotřebuje střídat pohledy:
vnitřní / vnější, duchovní / světské, blažené / bolestné…
všechno se stává jedním bezpodmínečným "ano".

Domov je to, co JSI.

[Zdeněk]

Nevíš o čem je řeč Jano.

Řečeno slovy Ra, nepronikla jsi pod vnější vrstvu učení. Píšeš jak natrénovaná umělá inteligence. Bez ducha.

Jak pravil v Tomášově evangeliu Šimon Petr: "ženy nejsou hodny života".

Tedy on nemyslel ten život, který žiješ. Ale ten který nežiješ.

[Zdeněk]

Konání a konání bez záměru konání je něco zcela jiného,

A výsledky jsou samozřejmě také jiné

Wu wei není nikdy stejné

Zatímco vasany působí víceméně ve stejném směru chtění a nechteni

Konání bez záměru je jako vásana bez chtění. Nemůže vzniknout.

Z čehož logicky plyne nevědomě maskovaný záměr konání, nevědomě hrané wu wei.

Někde jsem četl povídku o dvojhlavci, kterého se v lese snažil chytit dřevorubec. Dvojhlavec ale věděl všechny záměry dřevorubce dopředu, takže dřevorubec nemohl vymyslet nic, co by dvojhlavec neprokoukl. Což dřevorubce rozzuřilo a chtěl dvojhlavce za to zabít. Ale i tento záměr dvojhlavec dopředu poznal, zařídil se podle toho a tak dřevorubec ani s tím nepochodil.

A tak dřevorubec rezignoval na dvojhlavce a věnoval se své práci. Sotva se ale rozmáchl aby porazil strom, čepel sekyry se uvolnila a na místě dvojhlavce zabila.

Dvojhlavce neojebeš, vostalpetře.

Já bych se nechal inspirovat zkušeností Ra, kde entity hledají metafyzickou zkušenost bez vědomé kontroly nad hledáním.

Metafyzická zkušenost je zkušenost nemanifestovaného já (našeho aktuálního já po smrti).
Fyzická zkušenost je zkušenost manifestovaného já (našeho aktuálního já před smrtí).

Nějak koexistujeme dohromady. Inkarnovaně, neinkarnovaně. Čas, mimo čas.

Nějak by to chtělo zharmonizovat asi.

[Nic]

Nevíš o čem je řeč Jano.

Řečeno slovy Ra, nepronikla jsi pod vnější vrstvu učení. Píšeš jak natrénovaná umělá inteligence. Bez ducha.

Jak pravil v Tomášově evangeliu Šimon Petr: "ženy nejsou hodny života".

Tedy on nemyslel ten život, který žiješ. Ale ten který nežiješ.

V pohodě. Nemám potřebu vysvětlovat, dokazovat, soutěžit a už vůbec ne soupeřit.

Měj se krásně, Zdendo, ať se Ti daří.