Můžete si vždy vybrat

[Paradoxy]

Jenže jsi nepochopil, že ta moje cesta je o dosažení prohry. Cílem je opustit tu hru jednou pro vždy. To, že jsem teď prastarý bůh, kterému patří tenhle svět i s bytostmi v něm včetně Tebe, je prohra. Prohra je to, protože jsem zůstal úplně sám a nemám nad kým vítězit a zvítězit ani koho porážet nebo porazit. Je to jako zůstat sám poslední v cele smrti. Ta přítomnost smrti je konečné osvobození navždy. Draci vnímají svou existenci jinak než lidé. Je jim jedno, jestli existují nebo ne.

Vítězství je naopak nedílnou součástí té "hry", která drží bytosti v zajetí sfér existence a kruhu znovuzrození. Stejně tak jsou potřeba prožívání štěstí a blažených stavů pouty, které je z zotročují, aniž by si to většina z nich uvědomovala. Berou to jako samozřejmost a konstantu, který je daná, a které je potřeba se podvolit, ale štěstí a blaženost jsou jen svazující prvky "ve hře", které tam bytosti drží.

Kdo si vymyslel cíl, že chce prohrát že chce skončit ?

[Paradoxy]

Jednota s Ďáblem právě není o vítězství nad temnotou, proto je to tak těžké. Definitivně prohrát se přirozeně nikomu nechce. Ani lví alfa se nechce vzdát svého harému, ale jednou přijde někdo mladší a silnější. Prohry k životu patří.

Já si nehraju. Jsem skutečný pravý Ďábel. Když mě někdo bude úspěšně následovat, půjde ze hry ven a doopravdy navždy zemře!

Smrti se bojí živá bytost, třeba já. Ale na druhou stranu je to jednoduchý, až nebudu, tak tu nebude ten, který se smrti bojí, nebude nikdo kdo by si měl uvědomovat strach, prostě nebudu.

[Trini]

Jednota s Ďáblem právě není o vítězství nad temnotou, proto je to tak těžké. Definitivně prohrát se přirozeně nikomu nechce. Ani lví alfa se nechce vzdát svého harému, ale jednou přijde někdo mladší a silnější. Prohry k životu patří.

Já si nehraju. Jsem skutečný pravý Ďábel. Když mě někdo bude úspěšně následovat, půjde ze hry ven a doopravdy navždy zemře!

Smrti se bojí živá bytost, třeba já. Ale na druhou stranu je to jednoduchý, až nebudu, tak tu nebude ten, který se smrti bojí, nebude nikdo kdo by si měl uvědomovat strach, prostě nebudu.

Ale to si přece jen představuješ. Ve skutečnosti nemůžeš vědět, co se stane, když tělo přestane žít. Může se jen převzít některá všeobecná představa a věřit jí. A ta byla v různých epochách odlišná a je odlišná i v různých kulturách.

Přestaneš existovat jako osoba Paradoxy, to je fakt. Ale jsi opravdu jen tato osoba?

[Trini]

Prohra je to, protože jsem zůstal úplně sám .

Nevím, jestli je to prohra, Honzame, ale vnímám, že jsi velmi osamělý, a proto se snažíš někoho získat, kdo by šel s tebou tou tvojí hodně neobvyklou cestou. Podle mne je to ale tvůj jedinečný osud, který s tebou nikdo nemůže sdílet. Možná nějaké staré karmické vyrovnání. Ale co vím jistě, je, že se to jednou změní. Nic netrvá věčně...

[Paradoxy]

[/quote]
Já si nehraju. Jsem skutečný pravý Ďábel. Když mě někdo bude úspěšně následovat, půjde ze hry ven a doopravdy navždy zemře![/quote]

Smrti se bojí živá bytost, třeba já. Ale na druhou stranu je to jednoduchý, až nebudu, tak tu nebude ten, který se smrti bojí, nebude nikdo kdo by si měl uvědomovat strach, prostě nebudu.[/quote]

Ale to si přece jen představuješ. Ve skutečnosti nemůžeš vědět, co se stane, když tělo přestane žít. Může se jen převzít některá všeobecná představa a věřit jí. A ta byla v různých epochách odlišná a je odlišná i v různých kulturách.

Přestaneš existovat jako osoba Paradoxy, to je fakt. Ale jsi opravdu jen tato osoba?[/quote]

Vím, že jsem v TOM, že z TOHO pocházím a to mi stačí. Takže buď zaniknu a v tu chvíli tu nebude nikdo, kdo by si měl něco uvědomovat a TO bude stále. Anebo se uvědomím jako něco jiného.

[Trini]

Vím, že jsem v TOM, že z TOHO pocházím a to mi stačí. Takže buď zaniknu a v tu chvíli tu nebude nikdo, kdo by si měl něco uvědomovat a TO bude stále. Anebo se uvědomím jako něco jiného.

Vnímáš se jako o Toho oddělená, že máš samostatnou existenci? Existenci, která jednou skončí?

[Paradoxy]

Vím, že jsem v TOM, že z TOHO pocházím a to mi stačí. Takže buď zaniknu a v tu chvíli tu nebude nikdo, kdo by si měl něco uvědomovat a TO bude stále. Anebo se uvědomím jako něco jiného.

Vnímáš se jako o Toho oddělená, že máš samostatnou existenci? Existenci, která jednou skončí?

Nevnímám se jako oddělená, jsem v TOM, ale vím, že když já jako paradoxy zaniknu, tak prostě zaniknu a TO bude stále.

[honzam]

Kdo si vymyslel cíl, že chce prohrát že chce skončit ?

Já si to vybral.

http://inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=3978&start=3100#p44063

Tady je část textu, co jsem napsal na fóru Jitřní země v září 2010. Týká se události z prosince 2007, po které jsem si na několik let přestal sám sebe uvědomovat.

Jednou jsem takhle procházel jedno anglické fórum na internetu. Někdo tam psal, že jeho blízký umírá na rakovinu, a jestli by mu mohl někdo třeba na dálku pomoci. Byl jsem v té chvíli naštvaný sám na sebe. Už rok a půl tady dřu a nedokážu pomoci ani sám sobě natož někomu jinému. Lidé kolem mne dál trpí, protože já trpím. Je to začarovaný kruh. Kdybych tak měl tu moc zbavit sebe i ostatních utrpení.

Objevila myšlenka, která měla formu výzvy a nikdy předtím jsem takhle neuvažoval:

Jak je to vlastně s Buddhou, když se rozplynul v nirváně? Kdo je jeho osobou, když on už není? Jak jeho tělo může fungovat?

Není to náhodou tak, že on už opravdu není a jeho vědomí navždy zaniklo. Nějaká vyšší síla hraje dál za něj po tom, co se probudil. Kdyby to takhle fungovalo, a teď bych se mohl rozhodnout navždy své vědomí zrušit pro vyšší dobro byl bych toho schopen? Už nikdy bych nic neprožíval, nikoho z blízkých neviděl a bylo by to navždycky, ale už bych netrpěl. Moje tělo by tu zůstalo jako nástroj vyšší moci, která by ho využila mnohem lépe než já teď a já bych se na tom nepodílel, ani o tom nevěděl. Uzdravilo by se a ostatní už by také netrpěli. Nikdo by nepoznal, že už to nejsem já, že jsem se rozplynul.

Chvíli jsem se rozmýšlel. Nebylo to lehké. Nějak jsem cítil, že když odmítnu, budu sice žít, ale dál trpět a ostatní se mnou. Hluboko uvnitř jsem dal souhlas, že to tak ze své svobodné vůle chci. Chci navždy zemřít, abych už netrpěl a ostatní z toho měli nějaký užitek. V tu chvíli mi středem hrudi zpředu dozadu něco prošlo a nebyla to bolest. Všechno bylo úplně normální a na svém místě až na to, že já jsem nebyl.

[Paradoxy]

Kdo si vymyslel cíl, že chce prohrát že chce skončit ?

Já si to vybral.

http://inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=3978&start=3100#p44063

Tady je část textu, co jsem napsal na fóru Jitřní země v září 2010. Týká se události z prosince 2007, po které jsem si na několik let přestal sám sebe uvědomovat.

Jednou jsem takhle procházel jedno anglické fórum na internetu. Někdo tam psal, že jeho blízký umírá na rakovinu, a jestli by mu mohl někdo třeba na dálku pomoci. Byl jsem v té chvíli naštvaný sám na sebe. Už rok a půl tady dřu a nedokážu pomoci ani sám sobě natož někomu jinému. Lidé kolem mne dál trpí, protože já trpím. Je to začarovaný kruh. Kdybych tak měl tu moc zbavit sebe i ostatních utrpení.

Objevila myšlenka, která měla formu výzvy a nikdy předtím jsem takhle neuvažoval:

Jak je to vlastně s Buddhou, když se rozplynul v nirváně? Kdo je jeho osobou, když on už není? Jak jeho tělo může fungovat?

Není to náhodou tak, že on už opravdu není a jeho vědomí navždy zaniklo. Nějaká vyšší síla hraje dál za něj po tom, co se probudil. Kdyby to takhle fungovalo, a teď bych se mohl rozhodnout navždy své vědomí zrušit pro vyšší dobro byl bych toho schopen? Už nikdy bych nic neprožíval, nikoho z blízkých neviděl a bylo by to navždycky, ale už bych netrpěl. Moje tělo by tu zůstalo jako nástroj vyšší moci, která by ho využila mnohem lépe než já teď a já bych se na tom nepodílel, ani o tom nevěděl. Uzdravilo by se a ostatní už by také netrpěli. Nikdo by nepoznal, že už to nejsem já, že jsem se rozplynul.

Chvíli jsem se rozmýšlel. Nebylo to lehké. Nějak jsem cítil, že když odmítnu, budu sice žít, ale dál trpět a ostatní se mnou. Hluboko uvnitř jsem dal souhlas, že to tak ze své svobodné vůle chci. Chci navždy zemřít, abych už netrpěl a ostatní z toho měli nějaký užitek. V tu chvíli mi středem hrudi zpředu dozadu něco prošlo a nebyla to bolest. Všechno bylo úplně normální a na svém místě až na to, že já jsem nebyl.

Je to tvůj cíl a tvoje cesta, tak je to cajk. Já jako paradoxy mám taky svoji cestu a cíle. Ale něco mi říká, že ty jsi tu pravdu za očima taky poznal .

[honzam]

Prohra je to, protože jsem zůstal úplně sám .

Nevím, jestli je to prohra, Honzame, ale vnímám, že jsi velmi osamělý, a proto se snažíš někoho získat, kdo by šel s tebou tou tvojí hodně neobvyklou cestou. Podle mne je to ale tvůj jedinečný osud, který s tebou nikdo nemůže sdílet. Možná nějaké staré karmické vyrovnání. Ale co vím jistě, je, že se to jednou změní. Nic netrvá věčně...

Ne, vůbec nerozumíš. Půl miliardy lidí na planetě uctívá Ďábla a neví o tom. Ďábel se přestrojil do pohádkové podoby a jeho učení přestalo fungovat (pokud někdy pořádně fungovalo), proto tu svou zkušenost teď stavím do pozice univerzální cesty do věčného zatracení. Je to zvířecí instinkt, který mi velí konat pro zachování druhu a života na planetě. Už zůstanu navěky sám s celým světem uzavřeným ve svém dračím těle a nakonec nic nezůstane. Pro draka je ten stav přirozený.

Křesťanský pohled na Satana jako padlého anděla je hodně přesným popisem Buddhy a sám buddhismus je nastrojená pohádka pro děti. Části knihy Zjevení hodně výstižně popisují příchod archona mezi lidi. Vůbec nejde o to, aby všichni šli touhle ďábelskou cestou. Stačí zlomek bytostí, které se pak jako archoni postarají o tenhle svět a bytosti, jež ho obývají.

Buddha má rohy a ocas a před sebou oltář na pálení dětí. Prostě to tak je. Vím to, protože jsem Buddha, ale přesnější nebo pravdě bližší označení je Ďábel nebo archon.

1892 – V Sequoia Halley (Dneska Bohemian Grove) je postavena 21 metrů vysoká socha Buddhy. Je vymodelována podle Kótokuinovi, Velkého buddhy z Japonska. Tato socha byla součástí rituálu Upálení starostí.
1929 – Místo Buddhy je postavena betonová sova a v Bohemian grove je 169 kempů.

Více zde: https://pistis.webnode.cz/news/bohemian-grove/

[honzam]

Duchovňáci obecně netuší, jak málo informací o skutečné povaze života na Zemi a v jak moc zkreslené podobě je veřejně k dispozici obyčejným lidem.

[Paradoxy]

Povídej a přeháněj . Víš, jak by to vypadalo, kdyby lidi nevěřili na karmu nebo na peklo versus nebe?

[armin]

Já si nehraju. Jsem skutečný pravý Ďábel. Když mě někdo bude úspěšně následovat, půjde ze hry ven a doopravdy navždy zemře!

O to se snaží buddhismus. V určité fázi bytost zjistí, že vůbec není problém žít věčně, ale problém je jak vystoupit z toho koloběhu, skončit, protože smrt není vůbec vysvobozením.
A když to vezmeš napřed třeba od psa, tak ten nemá tu možnost vystoupit. Musí se u něj napřed vyvinout uvědomění v podobě člověka, které jediné mu nakonec může umožnit uvědomit si to celé a jak z toho vystoupit, skončit.
Poznat a do hloubi duše prožít, že "marnost nad marnost, všechno je marnost a trápení ducha".

Trungpa například říká obrazně o zklamání, že zklamání je na duchovní cestě ten nejlepší vůz.

Může ty, jako ten Ďábel, úplně naprosto skončit?

[honzam]

Povídej a přeháněj . Víš, jak by to vypadalo, kdyby lidi nevěřili na karmu nebo na peklo versus nebe?

Lidé si stejně budou věřit, čemu chtějí. Zkusím z věcí, které jsem už naznačil, popsat to důležité, co by se jim mohlo líbit.

Kdyby ses podívala na nějakou mimozemskou mapu galaxie, u Země by bylo napsáno "zde jsou draci" nebo "zde jsou lvi". Země je odjakživa zvířecí úrovní. Lidská úroveň je spíš pseudoúrovní napodobující vyšší světy a člověk je stále zvíře. Speciální v tom, že je to forma přizpůsobená tak, aby bytostem co nejlépe umožnila povznesení na vyšší úroveň existence než je tady na Zemi. To probíhá klasicky tak, že hadí síla vystoupá sušumnou. Bytost se nestane buddhou, ale postoupí ze Země do příjemnějšího světa. Celý vzestup civilizace její charakter a nadměrné rozmnožení lidí má umožnit, co nejvíce bytostem postoupit ze zvířecí úrovně do té nadlidské. Být civilizovaný člověk je ta nejlepší příprava na ten nový svět.

Je tu ale problém. Člověk není stavěný na to, aby se stal archonem a udržoval jako vládce tenhle zvířecí svět. K tomu jsou předurčené velké kočkovité šelmy, hlavně lvi. U nich je ta proměna v archona mnohem přirozenější. Tyhle zvířecí andělé obletující ostatní bytosti včetně lidí jako své děti, ale nejsou podobní lidem. Jsou to bestie ovládané zvířecími instinkty, které jim pomáhaly miliony let udržovat na planetě život. Já jsem vlastně taková chyba v matrixu, protože mám zatím pořád lidský rozum.

Ta samotná proměna v archona je pro člověka fakt zvěrstvo a mnohokrát jsem si opakoval, že tohle bych nikomu nepřál zažít. Celá pohádka kolem Buddhy je do nebe volající fabulace. Předně ta proměna u něho proběhla, protože sám sebe roky týral jako zvíře. Nějaké náhlé prozření do střední cesty je nesmysl. Jen si to v něm sedlo, ale musel trpět hrozně. Také neobjevil Ameriku, určitě nějaké věci věděl, protože byl princ z královského rodu. Různé ty buddhovské dokonalosti jsou obyčejné zvířecí instinkty zajišťující drakům přežití.

Spěchejte nahoru, protože čas se krátí. Vůbec na tom není nic špatného postoupit dál. Ta nerovnováha a nedostatek archonů, který vznikl přemnožením lidí a úbytkem velkých koček se pravděpodobně srovná a život na Zemi neskončí, jinak bych se jako člověk neproměnil, ale asi to nebude hezká podívaná a kdoví, jaké budou možnosti vzestupu potom. Hlavně znovu prosím, nesnažte se mě zachraňovat. Je to zbytečné. Už s ostatními nemůžu a zůstanu zvířetem. Je to fajn být máma i táta.

[honzam]

Může ty, jako ten Ďábel, úplně naprosto skončit?

Ta existence jako drak je pomíjivá a pro mě úplně poslední, pak je naprostý konec. Draci jsou skuteční bodhisattvové.

[armin]

Může ty, jako ten Ďábel, úplně naprosto skončit?

Ta existence jako drak je pomíjivá a pro mě úplně poslední, pak je naprostý konec. Draci jsou skuteční bodhisattvové.

A jako Ďábel který všechno vlastní? Proč s tím i se sebou neskončí? A proč místo toho třeba rodí háďata?

[honzam]

A jako Ďábel který všechno vlastní? Proč s tím i se sebou neskončí? A proč místo toho třeba rodí háďata?

Není důvod. Jako drak se musím postarat o svou říši a své děti. Je to instinkt.
Tohle je už od starověku cesta a úděl speciálně pro vládce, aby mohli i po smrti vládnout jako bohové dál.

[honzam]

Tady nejdou vkládat pdf. Dávám pro dokreslení odkaz na Pedritovo Posezeníčko. Dokument je v angličtině. Rozhovor vyšel i knižně.

https://www.posezenicko.site/index.php/topic,59.msg1154/topicseen.html#msg1154

[armin]

A jako Ďábel který všechno vlastní? Proč s tím i se sebou neskončí? A proč místo toho třeba rodí háďata?

Není důvod. Jako drak se musím postarat o svou říši a své děti. Je to instinkt.
Tohle je už od starověku cesta a úděl speciálně pro vládce, aby mohli i po smrti vládnout jako bohové dál.

Jak ten úděl vznikl a proč?
Není to stejné jako u těch jiných bytostí, které mají instinkt k životu a proto se jim nechce skončit?
Co by se stalo, kdybys skončil? Nemůžeš nebo nechceš?

[honzam]

Jak ten úděl vznikl a proč?
Není to stejné jako u těch jiných bytostí, které mají instinkt k životu a proto se jim nechce skončit?
Co by se stalo, kdybys skončil? Nemůžeš nebo nechceš?

Jak a proč nedohlédnu. Prostě to tak příroda zařídila. Za ty stovky milionů let se na Zemi objevila spousta více či méně přizpůsobených forem zvířat a to, co teď jsem, je naprostý vrchol života na Zemi, který vládne nad všemi ostatními (člověk je vlastně jen opice s větším mozkem). Kdyby šlo si to na chvilku vyzkoušet, jsem přesvědčený, že by mi většina lidí odsouhlasila, že jsem Satan, protože je to tak moc nad lidskou fantazií a nad představami o kráse.

Je to tak, že je ta dračí existence volní. Všechno je můj majetek, ale je jedno, jestli v příštím okamžiku přestanu existovat a všechno zmizí. Pokud existuji, sloužím jako rodič dětem. Je to automatický instinkt, který tu existenci naplňuje a je to pro mě stejné jako nebýt. Úplně stejné je to s tím okřídleným tělem i dítětem, co nosím. Na vrcholu jsou ty božské zvířecí instinkty a vůle je jim podřízená tak, že se od nich nemůže odpoutat a je s nimi v souladu. Je to jako si být v každém okamžiku vědom, že ta automatická instinktivní reakce je přesně, co chceš udělat. Je to propojené až tak, že nejde rozlišit, jestli konám já nebo se to děje vyšší mocí. Více méně platí obojí.

Kdybych skončil, tak by se nic nestalo. Nic by se tím nezměnilo. Je to stejné jako být rodič, ale ty instinkty a zároveň jimi podmíněná vůle si přeje, pokud to jde, vyždímat z toho andělské těla maximum, dokud úplně nezhasne.