Můžete si vždy vybrat

[Paradoxy]

Já nepsala o egu, asi jsem to ale napsala blbě. Prostě i nejmenší děti jsou každé jiné a jinak se projevují. Já sama si nevzpomínám, kdy jsem se začala nějak vymezovat. Ani nevím jaká je pravá cesta a jaká levá. Jen zpětně vím, že všechny zkušenosti pro mě byly a jsou dobré.

[Jářek]

Já nepsala o egu, asi jsem to ale napsala blbě. Prostě i nejmenší děti jsou každé jiné a jinak se projevují. Já sama si nevzpomínám, kdy jsem se začala nějak vymezovat. Ani nevím jaká je pravá cesta a jaká levá. Jen zpětně vím, že všechny zkušenosti pro mě byly a jsou dobré.

Ego nejde vyoperovat a není to nic hanebného. Je tím, co určuje, že někdo se jmenuju Šankara a jinej Kabir. A že další individualita je nebere jako zašmrdocanej chomáč.
Hlasy v písni Jediného. Čisté, jako třeba hlas p. Tomáše, nebo p. Vacka. Atd. A pak jsou tu ty, co tak zčištěny, ztišeny, nebyly. Ego je jen já, které se nepropadlo v uvědomění. Žádná iluze a žádná nadávka.
Přirozenost evoluce.

[Jářek]

Ještě k tomu.. nejde o to že lidi vystupují pod svou osobou, já,.. jinak žít, pracovat a milovat nejde. Lze to v meditaci odsunout na vedlejší kolej, v neosobnu se rozplynout, jak ta kapka v moři... Krása.
A další krása, z toho rozvitá, je jako to "já" těšit se životem. A to je to mnohem těžší. Ne eliminovat se, ale otevřít to "sebe" čirým aspektům Bytí. Nepohřbít to "já" v negacích.
Volně průchozí.

[Paradoxy]

Já nepsala o egu, asi jsem to ale napsala blbě. Prostě i nejmenší děti jsou každé jiné a jinak se projevují. Já sama si nevzpomínám, kdy jsem se začala nějak vymezovat. Ani nevím jaká je pravá cesta a jaká levá. Jen zpětně vím, že všechny zkušenosti pro mě byly a jsou dobré.

Ego nejde vyoperovat a není to nic hanebného. Je tím, co určuje, že někdo se jmenuju Šankara a jinej Kabir. A že další individualita je nebere jako zašmrdocanej chomáč.
Hlasy v písni Jediného. Čisté, jako třeba hlas p. Tomáše, nebo p. Vacka. Atd. A pak jsou tu ty, co tak zčištěny, ztišeny, nebyly. Ego je jen já, které se nepropadlo v uvědomění. Žádná iluze a žádná nadávka.
Přirozenost evoluce.

Rozumím ti, jen jsem poukazovala na to, že se ani děti nerodí jako čistý list nebo spíš jinak. Ony jsou čisté bez zkušeností, ale už jsou prostě nějak povahově a i fyzicky každý trochu jiný. Vždyť já přeci vůbec neřešíla, jestli je ego špatné nebo ne. Ona je teda další věc, kterou je dobré si vždy s druhým vyjasnit a to je, co si pod pojmem EGO představuje. Jak chápeš EGO ty?

[Eva Nada]

Výborná otázka.

[Salmo1cz]

To je právě otázka kterou jsem naťuknul před měsícem.
Kolik informací se vejde do vajíčka a s spermie.Kolik a jestli nese informace duše (vasany)?
Já si pamatuju od školky a to poměrně hodně.
Pramenem sváru byla vždycky tříkolka, také proto jsem se jí snažil co nejrychleji zbavit.
Chudák paní učitelka to nikdy nechápala, až nedávno jsem jí to vysvětlil.
Každý je nějak jinak upletený.
Pochopitelně to platí i pro zvířata a rostliny.
Pro kameni to nevnímáme, ale je jasné, že vývojem se rozmanitost stupňuje... víří to.

[Salmo1cz]

Já si nemyslím, že dobro a zlo se musí vyvažovat.Krátkobobě ano, ale z hlediska vývoje vesmír není přece statický.
Tedy sattva jako jemný element života živoucích by měla zrychlovat a umocňovat.

[Trini]

No, koukám že máte doma veselo.

Snad bych jen připoměl jednu z mých epizod, aby sis nemyslela, že jiní rodiče si to "neužili".
Jednou jsem jako to dítě dumal, proč chodit ven na pískoviště, když by mohlo být doma.
Vidím že rodiče jsou zabraní do debatování s tetkama, tak se mi podařilo po kyblíkách asi půlku toho pískoviště přenosit do obyváku... než si všimli. Tak jsem zpocenej jak kůň čekal pochvalu, a místo toho dostal na zadek. Nespravedlnost!

Když už měli někomu nařezat, tak sami sobě, že tě pořádně nehlídali. Nebo ti už předtím několikrát vysvětlovali, že písek do obýváku nepatří a proč? Nebo si to sám tušil, že se to zřejmě nesmí?

Ve škole v deváté třídě jsme my holky měly rok místo dílen péči o dítě. Moc mne to tenkrát nebavilo a připadala jsem si asi trochu diskriminovaná, že to kluci nemuseli. Radši bych ty dílny. Jako učebnici jsme si museli obstarat jednu knihu a tu mám dodnes - Aby zdravě rostly. Později jsem zjistila, že je fakt dobrá. Obzvláště mne zajímala výchova. Tak jsem se v ní dověděla, že vychova nejlépe funguje osobním příkladem - to děti automaticky vědomě či nevědomě napodobují. Výchovné řeči až tak moc nepůsobí. Také tam stálo, že tresty jsou jen důkažem toho, že výchova selhala, že tedy rodiče dělají něco špatně. Tělesné tresty byly tabu - s výjimkou při ohrožení života - pak plácnutí přes sedínku.
Hodně jsem se tou knížkou řídila. Fungovalo to.

Zjistila jsem, že každé dítě je jiné (mám dceru a dva syny) - stejně jako třeba květiny - a proto každé potřebuje stejně jako ty květiny trochu jinou péči. U dcery jsem byla ještě mladá, a tak mi záleželo především na tom, aby všechno dobře fungovalo. Později bylo mým hlavním motivem, aby byly děti štastné. Dodnes mi dělá radost, když se hodně smějou a mají málo starostí. Když svůj život dokáží zvládnout bez nějakých tablet, cigaret, alkoholu, drog, přehnaného množství sladkostí a jídla.
Já jsem v mládí kouřila a dost pila alkohol a nemělo to na mne dobrý vliv. Proto jsem si moc přála, aby to moje děti neměly zapotřebí. Do života jim nekecám, jsem převědčená, že vědí, co je pro ně dobré, co je dělá spokojenými.

[Trini]

To je právě otázka kterou jsem naťuknul před měsícem.
Kolik informací se vejde do vajíčka a s spermie.Kolik a jestli nese informace duše (vasany)?

Duše si možná vybírá, kam se narodí, kterým rodičům, i s možnými nevýhodami. Já bych své rodiče za žádné jiné nevyměnila, i když někdy to bylo těžké. Jsem vděčná za geny, které jsem od nich dostala, a za to, jací byli, jak se projevovali. A jsem moc ráda, že jsem jim to stihla říct.

[Paradoxy]

To je právě otázka kterou jsem naťuknul před měsícem.
Kolik informací se vejde do vajíčka a s spermie.Kolik a jestli nese informace duše (vasany)?
Já si pamatuju od školky a to poměrně hodně.
Pramenem sváru byla vždycky tříkolka, také proto jsem se jí snažil co nejrychleji zbavit.
Chudák paní učitelka to nikdy nechápala, až nedávno jsem jí to vysvětlil.
Každý je nějak jinak upletený.
Pochopitelně to platí i pro zvířata a rostliny.
Pro kameni to nevnímáme, ale je jasné, že vývojem se rozmanitost stupňuje... víří to.

Nemám odpovědi. Někteří říkají, že se duše vtělí jakoby do těla do podmínek, aby si ty vasany odžila a pochopila. Já osobně jsem strašně dlouho žila s pocitem, že jsem na svět nechtěla. K tomu mi i nahrával fakt, že mě moje máma i málem potratila, když měla vážnou nehodu v těhotenství. To moje nechtění tu být pramenilo z nepřijímání situací, které se mi v životě děly. Někdy to byl fakt masakr, hlavně od roku 2013 cca do 2018. Z dětství útlého mám jen útržky, ale nedávno mě cosi vtáhlo do jedné situace z dětství, byla jsem v podstatě jakoby pozorovatel té situace a tím jsem tu situaci pochopila a uvědomila si, že někdy se lidé chovají jakoby zle z důvodu, že sami jsou nešťastní.

[Jářek]

Já nepsala o egu, asi jsem to ale napsala blbě. Prostě i nejmenší děti jsou každé jiné a jinak se projevují. Já sama si nevzpomínám, kdy jsem se začala nějak vymezovat. Ani nevím jaká je pravá cesta a jaká levá. Jen zpětně vím, že všechny zkušenosti pro mě byly a jsou dobré.

Ego nejde vyoperovat a není to nic hanebného. Je tím, co určuje, že někdo se jmenuju Šankara a jinej Kabir. A že další individualita je nebere jako zašmrdocanej chomáč.
Hlasy v písni Jediného. Čisté, jako třeba hlas p. Tomáše, nebo p. Vacka. Atd. A pak jsou tu ty, co tak zčištěny, ztišeny, nebyly. Ego je jen já, které se nepropadlo v uvědomění. Žádná iluze a žádná nadávka.
Přirozenost evoluce.

Rozumím ti, jen jsem poukazovala na to, že se ani děti nerodí jako čistý list nebo spíš jinak. Ony jsou čisté bez zkušeností, ale už jsou prostě nějak povahově a i fyzicky každý trochu jiný. Vždyť já přeci vůbec neřešíla, jestli je ego špatné nebo ne. Ona je teda další věc, kterou je dobré si vždy s druhým vyjasnit a to je, co si pod pojmem EGO představuje. Jak chápeš EGO ty?

Jasan. Ono to osobno nás prostě životem provází, stejně jako to neosobno. Prostě je to v živo-bytí přítomno. Každá bytost s duchovní zkušeností hádám ví, že podstatou je to nezrozené, ze kterého se vše rodí, a v to se zas navrací. Na tom není nic složitého si být po nějaké té vnitřní skušenosti toho vědom. Složitější je právě to zorientování se v té rozmanitosti, která z toho plyne, kterou se to rozvlní, až třeba do formy a obsahu toho lidského pokolení, tedy momentálně nás. Co si o tom třeba povídáme, hledaje v tom smysl, hlubší řád, harmonii...
Je to prostě s námi narozené, v nás přítomné, a my v tom. "Podklad" pro rozvoj, i ten rozvoj, růst, i s přestávkama těch "smrtí"...
Co je to "ego"? Je dáno souhrou všech složek bytosti, těla, vůle, citu, pozornosti, rozumu, vnímání.... Je to "funkce", která je tou spoluprácí všech těch energetických složek ustanovena, jako velmi jemný pocit "já". A i ten se rozvíjí...
Jestli pozitivně, konstruktivně či negativně, destruktivně,.. Jó to už je zas jiná kapitola.

[Paradoxy]

Já si nemyslím, že dobro a zlo se musí vyvažovat.Krátkobobě ano, ale z hlediska vývoje vesmír není přece statický.
Tedy sattva jako jemný element života živoucích by měla zrychlovat a umocňovat.

S tím dobrem a zlem je to těžký. Co je dobro a co je zlo? Můžeme to posuzovat jen z vlastního úhlu pohledu a neubližovat zbytečně druhým lidem. Řídit se vlastní morálkou. Takovej trochu jinej pohled na různé pandemie: všechny ty viry a bakterie přece taky jenom žijí. Nějak se objeví nový druh, způsobí pandemii a pak se třeba i stane, že už se s člověkem zžije natolik, že neškodí. Další úhel pohledu na to samý: nejde růst přeci donekonečna, občas to tu populaci sníží a přežije nejodolnější. Takže já za sebe se můžu snažit dělat dobro, ale stejnak nevím jak to dopadne. Prostě se snažit o nějaké spojení rozumu a citu.

[Paradoxy]

No, koukám že máte doma veselo.

Snad bych jen připoměl jednu z mých epizod, aby sis nemyslela, že jiní rodiče si to "neužili".
Jednou jsem jako to dítě dumal, proč chodit ven na pískoviště, když by mohlo být doma.
Vidím že rodiče jsou zabraní do debatování s tetkama, tak se mi podařilo po kyblíkách asi půlku toho pískoviště přenosit do obyváku... než si všimli. Tak jsem zpocenej jak kůň čekal pochvalu, a místo toho dostal na zadek. Nespravedlnost!

Když už měli někomu nařezat, tak sami sobě, že tě pořádně nehlídali. Nebo ti už předtím několikrát vysvětlovali, že písek do obýváku nepatří a proč? Nebo si to sám tušil, že se to zřejmě nesmí?

Ve škole v deváté třídě jsme my holky měly rok místo dílen péči o dítě. Moc mne to tenkrát nebavilo a připadala jsem si asi trochu diskriminovaná, že to kluci nemuseli. Radši bych ty dílny. Jako učebnici jsme si museli obstarat jednu knihu a tu mám dodnes - Aby zdravě rostly. Později jsem zjistila, že je fakt dobrá. Obzvláště mne zajímala výchova. Tak jsem se v ní dověděla, že vychova nejlépe funguje osobním příkladem - to děti automaticky vědomě či nevědomě napodobují. Výchovné řeči až tak moc nepůsobí. Také tam stálo, že tresty jsou jen důkažem toho, že výchova selhala, že tedy rodiče dělají něco špatně. Tělesné tresty byly tabu - s výjimkou při ohrožení života - pak plácnutí přes sedínku.
Hodně jsem se tou knížkou řídila. Fungovalo to.

Zjistila jsem, že každé dítě je jiné (mám dceru a dva syny) - stejně jako třeba květiny - a proto každé potřebuje stejně jako ty květiny trochu jinou péči. U dcery jsem byla ještě mladá, a tak mi záleželo především na tom, aby všechno dobře fungovalo. Později bylo mým hlavním motivem, aby byly děti štastné. Dodnes mi dělá radost, když se hodně smějou a mají málo starostí. Když svůj život dokáží zvládnout bez nějakých tablet, cigaret, alkoholu, drog, přehnaného množství sladkostí a jídla.
Já jsem v mládí kouřila a dost pila alkohol a nemělo to na mne dobrý vliv. Proto jsem si moc přála, aby to moje děti neměly zapotřebí. Do života jim nekecám, jsem převědčená, že vědí, co je pro ně dobré, co je dělá spokojenými.

Je super, že ti děti dělají jen radost . Ale to co píšeš není poplatné vždy, přesto jsem ráda, že ti to zafungovalo. Život je nekonečně pestrý a jak píšeš i u tvých dětí to bylo pokaždé jiné. Já jako rodič dělám spoustu chyb a věřím, že mi je děti jednou odpustí (třeba rozvod a doba po rozvodu, kdy to ex fakt dost přeháněl a já prostě občas bouchla a smetla tím i děti, neudržela jsem se před nimi v klidu ). Myslím, že je to o komunikaci a když né v dětství a v pubertě, tak klidně až v dospělosti. Ale znám případy, kdy prostě dítě vychovatelné z nějakého důvodu prostě nebylo, i to je možné. Asi jsem praštěná, ale nedokážu věci vidět moc jednoduše a na druhou stranu to vidím až moc jednoduše, tak si vyber .

[Paradoxy]

Rozumím ti, jen jsem poukazovala na to, že se ani děti nerodí jako čistý list nebo spíš jinak. Ony jsou čisté bez zkušeností, ale už jsou prostě nějak povahově a i fyzicky každý trochu jiný. Vždyť já přeci vůbec neřešíla, jestli je ego špatné nebo ne. Ona je teda další věc, kterou je dobré si vždy s druhým vyjasnit a to je, co si pod pojmem EGO představuje. Jak chápeš EGO ty?[/quote]
Jasan. Ono to osobno nás prostě životem provází, stejně jako to neosobno. Prostě je to v živo-bytí přítomno. Každá bytost s duchovní zkušeností hádám ví, že podstatou je to nezrozené, ze kterého se vše rodí, a v to se zas navrací. Na tom není nic složitého si být po nějaké té vnitřní skušenosti toho vědom. Složitější je právě to zorientování se v té rozmanitosti, která z toho plyne, kterou se to rozvlní, až třeba do formy a obsahu toho lidského pokolení, tedy momentálně nás. Co si o tom třeba povídáme, hledaje v tom smysl, hlubší řád, harmonii...
Je to prostě s námi narozené, v nás přítomné, a my v tom. "Podklad" pro rozvoj, i ten rozvoj, růst, i s přestávkama těch "smrtí"...
Co je to "ego"? Je dáno souhrou všech složek bytosti, těla, vůle, citu, pozornosti, rozumu, vnímání.... Je to "funkce", která je tou spoluprácí všech těch energetických složek ustanovena, jako velmi jemný pocit "já". A i ten se rozvíjí...
Jestli pozitivně, konstruktivně či negativně, destruktivně,.. Jó to už je zas jiná kapitola. [/quote]

Takže jestli ti správně rozumím, je to naše osobní vše, celá ta jednotlivá bytost. No vidíš a já to zase beru tak, že EGO je osobní mysl, takové ty osobní manýry, takový ten filtr, že je správně jen jedna možnost, že já to mám takhle, tak to tak mají mít i ostatní. Zvířata mají taky tělo a není v nich pocit EGA, teda aspoň si to myslím. Čím se tedy lišíme od zvířat? Možná tím, že můžeme vědomě pochopit nebo zažít to nezrozené....? Pochopit skutečný význam slova soucit...? Pochopit, že život je jaksi paradoxní, kdy jsme tu sami za sebe, ale zároveň bysme bez čehokoliv druhého nebyli?

[Trini]

Je super, že ti děti dělají jen radost

Takhle bych to neřekla. Jsem spokojená s výsledkem mého úsilí, které zřejmě nikdo neviděl, ani netušil. Moje dcera si např. myslí, že mám velké štěstí, že se mi narodili dva bezvadní kluci. Vůbec netuší, kolik literatury jsem proštudovala, abych přišla, jak na to. Rozebírala jsem, co v mém dětství a mládí nebylo ok, abych to mohla u mých dětích změnit. V podstatě je zatím mé nastavení, že děti pro mne jsou největší zodpovědnosti - to je vidět v mém horoskopu.


Jinak byl můj/náš život dost dramatický, plný nečekaných zvratů. Přesto byla moje hlavní snaha, aby domov byl pro děti jakýmsi asylem, kde se cítí dobře a bezpečně.

Myslím, že je to o komunikaci

Ano, komunikace je velmi důležitá.

Proto jsme si občas všichni sedli, aby se každý mohl vyjádřit, co se mu v našem společném soužití nelíbí, co by chtěl mít jinak a co se dá pro to udělat. Dceři se to moc líbilo, ale kluci to neměli rádi: Jaképak debaty, všechno je přece ok.
Já mám s komunikací taky dost problém - mám jenom jednu jedničku v numerologické mřížce a to se pak nechce a ani neumí komunikovat o hlubších citech a problémech. K tomu mám dvě pětky, takže jsem hrozně tvrdohlavá. Ale když tohle člověk o sobě ví, tak se holt musí snažit a musí na tom pracovat.

Jinak by mne zajímalo. proč se vidíš jako studený psí čumák? Mně připadáš velmi srdečná, vřelá a sympatická.

[Trini]

To moje nechtění tu být pramenilo z nepřijímání situací, které se mi v životě děly.

To je např. u mne jinak. Akceptovala jsem všechno, co se mi dělo. Asi to je tím, že mám tři osobní planety ve 12. domě, což je pro ně velmi nevhodné místo. Ale zřejmě kvůli tomu jsem nikdy moc nevěděla, co je to vlastně "já", i když jsem to slovo používala při komunikaci.
Mně moc pomohla astrologie - pochopit samu sebe, poznat, jak funguju, jak mne vnímají ostatní a tak.

Takže jestli ti správně rozumím, je to naše osobní vše, celá ta jednotlivá bytost. No vidíš a já to zase beru tak, že EGO je osobní mysl, takové ty osobní manýry, takový ten filtr, že je správně jen jedna možnost, že já to mám takhle, tak to tak mají mít i ostatní.

Pro mne je ego/malé já - paprsek Nadjá. Ukázalo se to při zkušenosti. To ještě není moc osobní. Teprve když se na to začnou nabalovat vzpomínky, obavy, starosti, touhy, chtění, tak se stává osobní. To je můj pohled.

[Paradoxy]

Pro TRINI:

Já byla dřív asi sobecká nebo spíš nevědomá. Nejstarší se mi narodil už ve dvaceti. Nikdy jsem nebyla na velké objímání a tak. On a prostřední ale vlastně ani moc nepotřebovali vedení. Já ani nebyla moc hrací typ, jako pohádku jsem přečetla, na procházku jsme šli a tak, ale nikdy jsem moc nepřemýšlela, jestli něco nedělám špatně, ono to tak nějak plynulo. To vlastně až zpětně, když začala mít prostřední dcera ve třinácti problémy a pak ta nejmladší, že je pěknej rarach, tak nad tím vědomě už přemýšlím. Prostě jsem vyzrála později...a i celkově v životě, dřív jsem třeba ani nechtěla jít do konfliktu, teď už klidně jdu, protože vím, že to není špatně.

Jako studený čumák se vidím proto, že všichni mluví o nějaké vřelé lásce a tak a já se přiznávám, že nevím co to je. Přijde mi, že většinou si to lidi pletou s instinktem, zamilovaností, vlastnictvím druhého a podobně. Já třeba mám i problém někomu říct, že ho mám ráda, protože v tu chvíli si uvědomím, že je to jen pro ten okamžik a nebo jenom pro něj, a to z mé strany není pravdivé. Přijde mi pak pravdivější mlčení. A nebo když nějaká máma řekne, že by pro dítě položila život, tak já to tak nevnímám, ale neznamená to, že děti nemám ráda.

[Paradoxy]

To moje nechtění tu být pramenilo z nepřijímání situací, které se mi v životě děly.

To je např. u mne jinak. Akceptovala jsem všechno, co se mi dělo. Asi to je tím, že mám tři osobní planety ve 12. domě, což je pro ně velmi nevhodné místo. Ale zřejmě kvůli tomu jsem nikdy moc nevěděla, co je to vlastně "já", i když jsem to slovo používala při komunikaci.
Mně moc pomohla astrologie - pochopit samu sebe, poznat, jak funguju, jak mne vnímají ostatní a tak.

Takže jestli ti správně rozumím, je to naše osobní vše, celá ta jednotlivá bytost. No vidíš a já to zase beru tak, že EGO je osobní mysl, takové ty osobní manýry, takový ten filtr, že je správně jen jedna možnost, že já to mám takhle, tak to tak mají mít i ostatní.

Pro mne je ego/malé já - paprsek Nadjá. Ukázalo se to při zkušenosti. To ještě není moc osobní. Teprve když se na to začnou nabalovat vzpomínky, obavy, starosti, touhy, chtění, tak se stává osobní. To je můj pohled.

Je zajímavé, jak docházíme všichni k tomu samému, ale s jinou cestou . Astrologii moc nechápu, když mluvíš o 12. domě, matně si vybavuju, že tam mám měsíc v panně, ale ten dům je ve lvu. Je dobře, že ti to pomohlo. S tvým podáním EGO souhlasím, mám na to stejný pohled.

[Jářek]

No, koukám že máte doma veselo.

Snad bych jen připoměl jednu z mých epizod, aby sis nemyslela, že jiní rodiče si to "neužili".
Jednou jsem jako to dítě dumal, proč chodit ven na pískoviště, když by mohlo být doma.
Vidím že rodiče jsou zabraní do debatování s tetkama, tak se mi podařilo po kyblíkách asi půlku toho pískoviště přenosit do obyváku... než si všimli. Tak jsem zpocenej jak kůň čekal pochvalu, a místo toho dostal na zadek. Nespravedlnost!

Když už měli někomu nařezat, tak sami sobě, že tě pořádně nehlídali. Nebo ti už předtím několikrát vysvětlovali, že písek do obýváku nepatří a proč? Nebo si to sám tušil, že se to zřejmě nesmí?

Ve škole v deváté třídě jsme my holky měly rok místo dílen péči o dítě. Moc mne to tenkrát nebavilo a připadala jsem si asi trochu diskriminovaná, že to kluci nemuseli. Radši bych ty dílny. Jako učebnici jsme si museli obstarat jednu knihu a tu mám dodnes - Aby zdravě rostly. Později jsem zjistila, že je fakt dobrá. Obzvláště mne zajímala výchova. Tak jsem se v ní dověděla, že vychova nejlépe funguje osobním příkladem - to děti automaticky vědomě či nevědomě napodobují. Výchovné řeči až tak moc nepůsobí. Také tam stálo, že tresty jsou jen důkažem toho, že výchova selhala, že tedy rodiče dělají něco špatně. Tělesné tresty byly tabu - s výjimkou při ohrožení života - pak plácnutí přes sedínku.
Hodně jsem se tou knížkou řídila. Fungovalo to.

Zjistila jsem, že každé dítě je jiné (mám dceru a dva syny) - stejně jako třeba květiny - a proto každé potřebuje stejně jako ty květiny trochu jinou péči. U dcery jsem byla ještě mladá, a tak mi záleželo především na tom, aby všechno dobře fungovalo. Později bylo mým hlavním motivem, aby byly děti štastné. Dodnes mi dělá radost, když se hodně smějou a mají málo starostí. Když svůj život dokáží zvládnout bez nějakých tablet, cigaret, alkoholu, drog, přehnaného množství sladkostí a jídla.
Já jsem v mládí kouřila a dost pila alkohol a nemělo to na mne dobrý vliv. Proto jsem si moc přála, aby to moje děti neměly zapotřebí. Do života jim nekecám, jsem převědčená, že vědí, co je pro ně dobré, co je dělá spokojenými.

Ale vono to nebolelo, prostě jen takovej výchovnej plácanec, a k tomu vysvětlení, že pískoviště je holt před bytovkou, a v pokoji je koberec... No rodiče když koukli z podslunečníku, co se na písku děje, tak jsem asi zrovna nabíral. Tak vše bylo v pohodě.

[Jářek]

Rozumím ti, jen jsem poukazovala na to, že se ani děti nerodí jako čistý list nebo spíš jinak. Ony jsou čisté bez zkušeností, ale už jsou prostě nějak povahově a i fyzicky každý trochu jiný. Vždyť já přeci vůbec neřešíla, jestli je ego špatné nebo ne. Ona je teda další věc, kterou je dobré si vždy s druhým vyjasnit a to je, co si pod pojmem EGO představuje. Jak chápeš EGO ty?

Jasan. Ono to osobno nás prostě životem provází, stejně jako to neosobno. Prostě je to v živo-bytí přítomno. Každá bytost s duchovní zkušeností hádám ví, že podstatou je to nezrozené, ze kterého se vše rodí, a v to se zas navrací. Na tom není nic složitého si být po nějaké té vnitřní zkušenosti toho vědom. Složitější je právě to zorientování se v té rozmanitosti, která z toho plyne, kterou se to rozvlní, až třeba do formy a obsahu toho lidského pokolení, tedy momentálně nás. Co si o tom třeba povídáme, hledaje v tom smysl, hlubší řád, harmonii...
Je to prostě s námi narozené, v nás přítomné, a my v tom. "Podklad" pro rozvoj, i ten rozvoj, růst, i s přestávkama těch "smrtí"...
Co je to "ego"? Je dáno souhrou všech složek bytosti, těla, vůle, citu, pozornosti, rozumu, vnímání.... Je to "funkce", která je tou spoluprácí všech těch energetických složek ustanovena, jako velmi jemný pocit "já". A i ten se rozvíjí...
Jestli pozitivně, konstruktivně či negativně, destruktivně,.. Jó to už je zas jiná kapitola.

Takže jestli ti správně rozumím, je to naše osobní vše, celá ta jednotlivá bytost. No vidíš a já to zase beru tak, že EGO je osobní mysl, takové ty osobní manýry, takový ten filtr, že je správně jen jedna možnost, že já to mám takhle, tak to tak mají mít i ostatní. Zvířata mají taky tělo a není v nich pocit EGA, teda aspoň si to myslím. Čím se tedy lišíme od zvířat? Možná tím, že můžeme vědomě pochopit nebo zažít to nezrozené....? Pochopit skutečný význam slova soucit...? Pochopit, že život je jaksi paradoxní, kdy jsme tu sami za sebe, ale zároveň bysme bez čehokoliv druhého nebyli?

No jak říkáte s Trini, je to v principu světýlko (paprsek) čistého "Já", Vědomí... Co se díky tý propracovaný nervový soustavě, mozku, tvaru těla, jeho smyslů, různorodosti projevu.., stává vědomím osobním. Ono to vše je z toho Světla, paprsků (lze vnímat i jako hudbu, tóny, akord, AUM, či i jinak...). A tím lze zavnímat i to "Nadjá", jako to zdrojové, čiré...
Síla evoluce, dannost možností... Cesta.