Ale i roky diskutování můžou být k něčemu. Mně to pomohlo začít si tuhlepotřebu uvědomovat - u sebe
PS. Překvapila mě přitom zajímavá souvislost: úměrně k uvědomování si své vlastní potřeby poučovat druhé se přestává objevovat i naštvanost, která se jinak objevuje, když se nás někdo snaží poučovat, aniž jsme se ho na něco zeptali. Lidově řečeno, když někdo "vyleze na katedru" a poučováním druhých si dokazuje svou vlastní převahu.
Rozpoznávání a uvědomování si vlastní potřeby dokazovat někomu druhému "já mám pravdu, dávej pozor, teď Ti to vysvětlím" a její tiché pozorování v sobě zřejmě způsobuje, že tahle vlastní potřeba ubývá. Současně se objevuje pochopení, že snaha někoho v diskusi přesvědčit vyvolá ve většině lidí jen protiakci. Že nemá smysl.
Ale je zajímavé občas do diskusí nakouknout, pozorovat ten cvrkot
