trochu jsem se tomu podívala na zoubek a překvapilo mě, že to bylo ještě mnohem později, než jak sem se prve domnívala.
jak známo, slova se začnou v nějakém jazyce objevovat tehdy, když mezi lidmi existuje předmět (nebo abstraktní veličina), který může být oním slovem pojmenován, dříve jaksi není co slovem popsat

internet - je slovo, které má v každém jazyce stejnou podobu. naši potomkům bude tedy zřejmé, že internet jako takový vznikl pouze na jednom místě a odtud se šířil do celého světa. s tímto poznatkem se také lépe dohledá, kdy asi internet jako takový vznikl, a dokonce i kde.
oproti tomu např. slovo byznys - se vyskytuje v češtině jako přejímka, přesto má čeština také své vlastní slovo pro obchod - totiž "obchod"

tímto se poměrně bezpečně zjistí, co kdy kde bylo a co kdy kde nebylo

zmatek v tomto směru vnášejí do situace pouze jazyky umělé, kterých je - zaplaťpánbůh pro etymology a lingvisty - naštěstí velmi málo: je to třeba sanskrt, nebo esperanto - a nebo bohužel již také právě zmíněná češtině, která vlastně vznikla v podobě, v níž ji nyní užíváme, až jako jazyk Jungmannův.
a teď se vraťme k našemu milému sobectví:
v Evropě se slovo sobecký objevilo prvně nikoli ve středověku (jak jsem se mylně domnívala), ale dokonce až daleko po dobytí Nové země - tedy po plenění Ameriky.
v angličtině je slovo sobecký poprvé zaznamenáno až v roce 1640 a je uváděno arcibiskupem Williamsem jako údajný výtvor presbyteriánů.
to je samo o sobě zajímavé, protože to v té době znamenalo, jako kdybyste dnes řekli, že je to "oblečení od Vietnamců". označit něco za presbytariánské znamenalo tehdy zjevný posměšný a pohrdavý úsudek, který možná i postrádal leccos z dnešního nonšalantního ironického nadhledu vůči Vietnamcům, Ukrajincům a dalším přistěhovalcům, protože tehdy se za příslušnost k této presbytariánství také stínaly hlavy.
selfish
1640, from self (q.v.). Said in Hacket's life of Archbishop Williams (1693) to have been coined by Presbyterians. In the 17c., synonyms included self-seeking (1628), self-ended and self-ful.
"Let us understand what our own selfish genes are up to, because we may then at least have the chance to upset their designs." [Richard Dawkins, "The Selfish Gene," 1976]
unselfish
1698, from un- (1) "not" + selfish. Cf. Dan. uselvisk, Swed. osjälfvisk.
scheme (n.)
1553, "figure of speech," from M.L. schema "shape, figure, form, figure of speech," from Gk. skhema (gen. skhematos) "figure, appearance, the nature of a thing," related to skhein "to get," and ekhein "to have," from PIE base *segh- "to hold, to hold in one's power, to have" (cf. Skt. sahate "he masters," sahah "power, victory;" Avestan hazah "power, victory;" Gk. ekhein "to have, hold;" Goth. sigis, O.H.G. sigu, O.N. sigr, O.E. sige "victory"). The sense "program of action" first is attested 1647. Unfavorable overtones (selfish, devious) began to creep in early 18c. The verb, in the sense of "devise a scheme," was first recorded 1767. Color scheme is attested from 1884.
slovo sobecký má v angličtině podobu složeniny kořenu SELF a koncovky -ISCH:
tedy JÁ a "patřící", "vztahující se k"
self
–noun
1.a person or thing referred to with respect to complete individuality: one's own self.
2.a person's nature, character, etc.: his better self.
3.personal interest.
4.Philosophy.
a. the ego; that which knows, remembers, desires, suffers, etc., as contrasted with that known, remembered, etc.
b. the uniting principle, as a soul, underlying all subjective experience.
-ish
1. a suffix used to form adjectives from nouns, with the sense of “belonging to” (British; Danish; English; Spanish); “after the manner of,” “having the characteristics of,” “like” (babyish; girlish; mulish); “addicted to,” “inclined or tending to” (bookish; freakish); “near or about” (fiftyish; sevenish).
2.a suffix used to form adjectives from other adjectives, with the sense of “somewhat,” “rather” (oldish; reddish; sweetish).
slovo nesobecký vzniklo poté, ze slova sobecký, negací prefixem UN –> unselfish
pozn.: za velmi zajímavý považuji také fakt, že zatímco čeština má slovo sobecký také jako podstatné jméno (sobec), v angličtině neexistuje slovo sobecký v podobě podstatného jména v původní, anglické podobě! sobecké je tedy podle původních angličanů toto slovo užívajících (podle anglických puritánů) JEDNÁNÍ, ale nikoli člověk. angličtina používá pro označení člověka jako sobce pozdější latinské výpůjčky - egoist.
slovo sobecký se skládá podobně ve všech evropských jazycích, v nichž se v počátcích novověku začíná objevovat, a také v jazycích neevropských, pokud není vytvořeno slovo nové s evidentním základem v anglické, nebo ještě pozdejší latinské přejímce. v žádném z těchto jazyků neexistuje samostatně znějící výraz pro SOBECKÝ a dále samostatně znějící výraz pro NESOBECKÝ, vždy se jedná o složeninu, v případě slova NESOBECKÝ pak velmi často o prostý zápor, bez vlastního nového slova.
namátkou
afrikánština selfsugtige onselfsugtige
albáština egoist vetëmohues
chorvatština sebičan nesebično
němčina selbstisch selbstlos
estonština isekas isetu
švédština självisk osjälviska
arabština نكران الذات الأنانية
ivrit אנוכי אנוכי
filipínština makasarili (sarili = vlastní, svoje) mapagbigay (ma= může, pagbigay = dávající) některé slovníky uvádějí jako nesobecký walang pag-iimbot, což znamená disinterested
jiná je ovšem situace v latině: altruista[/b] vs. [b]egoista.
před tím, než jsem se pustila do tohoto zkoumání, jsem si myslela, že slovo SOBECKÝ spatřilo světlo světa v katolických vodách a mýlila jsem se. ještě větší bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že výrazy ALTRUISTA a EGOISTA jsou ještě novějšího data a neprovázejí tedy lidstvo ani od doby císařů doby římské, jak jsem se původně domnívala. slovo egoista pochází od osvícenských francouzských myslitelů a bylo poprvé použito novověkými filozofy!
e⋅go⋅ist
–noun
1.a self-centered or selfish person (opposed to altruist ).
2.an arrogantly conceited person; egotist.
3.an adherent of the metaphysical principle of the ego, or self; solipsist.
Origin:
1775–85; < F égoïste. See ego, -ist
al⋅tru⋅ist
a person unselfishly concerned for or devoted to the welfare of others (opposed to egoist ).
Origin:
1865–70; < F altruiste; see altruism, -ist
ego (philos.) conscious thinking subject; (colloq.) self. XIX. — L., the pron. I.
So egoism belief that nothing exists but one's own mind; theory which regards self-interest as the basis of morals XVIII; egotism XIX. — F. égoïsme — modL. egōismus. egotism practice of talking about oneself; self-conceit, selfishness XVIII; the t is of uncert. orig. So egoist, egotist XVIII.
Date
The earliest known usage of ego in English dates from the 19th century.
ego
1714, as a term in metaphysics, from L. ego "I" (cognate with O.E. ic, see I). Psychoanalytic sense is 1910; sense of "conceit" is 1891. Egocentric is from 1900; ego-trip first recorded 1969. Egomania is from 1825; egomaniac is from 1890.
"In the book of Egoism it is written, Possession without obligation to the object possessed approaches felicity." [George Meredith, "The Egoist" (1879)]
poznámka o presbytariánském původu slova SELFISH v angličtině vnáší do používání slova SOBEC a SOBECKÝ zajímavý a velmi zásadní úhel pohledu. zjištěné skutečnosti napovídají, že by začátek používání tohoto slova ve svém - dnes běžném významu - a také jeho pozdější rozšíření do forem EGOISTA a ALTRUISTA v rámci moderní evropské filozofie - mohl mít na svědomí skutečně až teprve Jan Kalvín a jeho pohrobci. precizně to zapadá do kalvínského a presbytariánského smýšlení. zní velmi logicky, že by takové slovo mohlo spatřit světlo slova právě v prostředí strohých presbyterních a později puritánských domácností, jejichž členové nade vše ctili práci a všechno, co dělali, odevzdávali celku, který potom rozděloval všem stejné příděly.
kalvinisté se objevili kolem Jana Kalvína asi sto let před presbytariány ve Švýcarsku, presbytariáni potom šířili jejich učení zejména v Anglii, kde byli systematicky pronásledováni, a tak hromadně odcházeli zejména do Holandska a do Ameriky. zde má také mj. původ moderní kapitalismus, který klade důraz na práci jakožto na jediný zdroj lidského štěstí a bohatství. kalvinisté a první presbytariáni byli ovšem ještě mnohem zásadovější než první američtí puritáni. byli to absolutní deterministé, kteří považovali lidstvo za zkaženou sebranku, z níž jenom Bůh výjimečně vybírá některé k vykoupení. lpěli na velmi přísném asketismu a jejich vůdčí ideou byla kázeň. nesměli si nic nechávat pro sebe, neexistovalo pro ně nic krásného, všechno mělo být pouze funkční a celý život člověka od jeho narození směřoval pouze k jeho smrti.
et voila

není asi jiného než kalvínské prostředí, kde by se mohla vyvinout potřeba vzniku a používání slova SOBECTVÍ v dnešním slova smyslu. není asi nic jiného, než chudoba francouzských "proletářských" hospod, v nichž se rodily ideje evropského osvícenství a tatáž chudoba amerických presbytariánských přistěhovalců v tehdejší zemi nikoho - v Americe, která by mohla tak razantě přispět k rozšíření užívání slova a dokonce ke vzniku celé nové filozofie lidstva. myslím, že jsme doma. po několik století používáme výmysl pár fanatických bláznů a domníváme se, že člověk od "jaktěživa je" buď sobecký nebo nesobecký
