Z dnešního pohledu mi celé tohle dilema připadá poněkud směšné. Osvícení není koncem neustále se měnících stavů, jako jsou rozšíření a stažení. Člověk se pouze nadále nestará o podobné jevy a přestane si je brát osobně. Jíž více nevěří ve falešné „já,“ které zdánlivě osciluje mezi říší ega a prostým bytím. Lidé si snaží představovat, že nemají žádné „já,“ jakoby to měla být nějaká zvláštní zkušenost, kterou „oni“ zažívají. Ve skutečnosti je zažívání „ne-já“ docela obyčejná každodenní zkušenost. Pouze chvíle bezmyšlenkového uvědomění, kdy neexistuje žádná myšlenka/obraz/příběh týkající se „já,“ zůstávají nepovšimnuty. A samozřejmě, žádné skutečné „já“ neexistuje a nikdy neexistovalo. Je to pouhá iluze.
vostalpetr píše:
ego se podívá samo na sebe a protože se nemůže najít, tak osobě prohlásí: já neexistuji,
stejně tak můžeme tvrdit, že neexistujou rádiový vlny, protože nejsou vidět,
kupodivu, rádio stále dál vyhrává své písničky
"Jasně jsem rozeznávala neohraničenost a v relaxovaném stavu jsem byla schopna vnímat nepodmíněnou přítomnost, až jsem jednou došla k uvědomění, že Tady a Teď je věčně přítomné...V mém těle a psychice stále přežívalo mnoho neurotických vzorců – hněv, strach, pochybnosti o sobě samé, váhavost, závislosti, nutkání. Měla jsem (a někdy stále mám) to, co Eckhart Tolle nazývá „těžkým emočním tělem.“... Jinými slovy, střetávalo se ve mně jak mnoho poznání, tak i spousta zmatenosti...
Tenhle problém s neúplným osvícením se vždy objevoval ve spojitosti s iluzorním „já“ a to pouze tehdy, když jsem začala přemýšlet. Celý problém pak vždy přestal existovat, kdykoliv jsem se ocitla ve stavu bezmyšlenkového uvědomění, problém se vyskytoval pouze uvnitř filmu života, v příběhu.
Osvícení není koncem neustále se měnících stavů... Člověk se pouze nadále nestará o podobné jevy ... Již více nevěří ve falešné „já,“ které zdánlivě osciluje mezi říší ega a prostým bytím... Ve skutečnosti je zažívání „ne-já“ docela obyčejná každodenní zkušenost... žádné skutečné „já“ neexistuje a nikdy neexistovalo. Je to pouhá iluze...
Bylo mi nade vší pochybnost jasné, že Tady a Teď neexistuje žádné „já,“ které by mohlo nebo nemohlo být osvíceno. Ačkoli mé problémy nějak zázračně nevymizely, už se více nezdály být tak problematickými, jako dříve. Všechno se mi jevilo jako součást jednoty, dokonce i věci, které jsem neměla ráda, jako třeba kousání nehtů, deprese nebo vztek. Potřeba zbavovat se těchto věcí zmizela, stejně jako potřeba „sebe samu“ napravit. Celý tenhle příběh o probuzení postupně ztrácel na celistvosti a závažnosti. Něco se změnilo, ale nemohla bych určit nějaký bod v čase, kdy se to stalo, protože se ve skutečnosti vlastně nic samo o sobě nestalo!
kdy se obnouje vnímání, kdy silně pociťuju oddělenou identitu, chvíle, kdy se cítím nejistě, úzkostně, zraněně, rozžhavená do bíla nebo jinak citově rozrušená. Tyto stavy mysli však již více neberu osobně jako dříve, kdy jsem je považovala za příznaky „své“ neosvícenosti. To je to, co se změnilo. Z pohledu takto poučené mysli se všechno tohle jeví jako snový výjev, který není v žádném svém aspektu osobní. Je to stav porozumění, kdy i ve chvílích, kdy se člověk cítí oddělený a izolovaný, si uvědomuje, že nic ve skutečnosti není oddělené nebo izolované, a že nic z toho se neděje „jemu,“ i když to někdy vypadá, že se tak děje.
Není žádné osvícení, protože není kdo by měl být osvícen.
Přesně tak. Neexistuje žádná "ta pravá metoda", jak se zbavit ega. Vyšlo najevo, že její hledání bylo od začátku mylnou stopou, protože právě tahle snaha pořád znovu vytváří ego. Inteligentní ego, které konečně ví, jak na to.
Kdo má taky podobnou zkušenost, ví, že takhle může mluvit jen praktik, který vlastní zkušeností jasně poznal neexistenci ega.
Inteligentní ego, které konečně ví, jak na to.
Stačí když se i jen jednou jasně uvidí (ne myšlenkově, ale přímým vnímáním), že žádné trvalé ego doopravdy neexistuje, že jen tu a tam vyvstává, tak jako bublina, která se na okamžik vytvoří z vody na hladině při silném dešti, a jasně se to celé vnímá jako pohyb Zdroje: Zdroj poznává Sám Sebe v pohybu a v tvorbě. Nic jiného tu není. Padající voda vytvoří na vodní hladině bublinu z vody - a to je celé. Voda si hraje sama se sebou...
Tino píše:
Stačí když se i jen jednou jasně uvidí (ne myšlenkově, ale přímým vnímáním), [b]že žádné trvalé ego doopravdy neexistuje, že jen tu a tam vyvstává, tak jako bublina, která se na okamžik vytvoří z vody na hladině při silném dešti, a jasně se to celé vnímá jako pohyb Zdroje: Zdroj poznává Sám Sebe v pohybu a v tvorbě. Nic jiného tu není. Padající voda vytvoří na vodní hladině bublinu z vody - a to je celé. Voda si hraje sama se sebou...[/b]
Od té chvíle, kdykoliv se díky Hře Zdroje vytvoří takové iluzorní podmínky v projevení, že si v momentálním dění v tomhle iluzorním tvaru Zdroj uvědomí i konkrétní obsah vědomí jako Sebe Sama, se postupně začnou vnímat i další emoce nebo myšlenky jako pohyby Zdroje. Přímo se pozorují nekonečným Vědomím jako z Něho vytvarované. Pozoruje se i jasné spokojené chápání, že nakolik se to bude dít, nemůže žádná domnělá ´osoba´ ovlivnit, nejde to ani uspíšit, ani vylepšit. Protože na tom vůbec nezáleží, zmizel i jakýkoliv zájem to nějak měnit: dál se proto objevují chvíle,
[/b]
vostalpetr píše:Inteligentní ego, které konečně ví, jak na to.
Takže nás zachrání neiteligentní ego, který neví jak na to ?
Zkus se podívat, kdo má potřebu se zachraňovat tím, že zjistí, jak na to
a odkud se ta potřeba bere
Když to prvně uvidíš, spadne ti čelist. Ale nic proti hře na zloděje, který se snaží co nejinteligentněji vymyslet, jak chytit zloděje
Kdo by měl něco namítat?
Ale nic proti hře na zloděje, který se snaží co nejinteligentněji vymyslet, jak chytit zloděje
prohlédnutí iluzornosti jevu izolovaného já, které je nezávislé a samostatně existující a rozhodující na základě své svobodné a ničím nepodmíněné vůle a uvědomění toho, že i to je pohyb esence základního Zdroje, tedy toho Já o kterém se zmiňuješ, není záležitostí "ženské mystiky", ale je to záležitost přímé zkušenosti, která se neustále opakuje a potvrzuje ...
Joan to vystihuje naprosto přesně
"Osvícení není koncem neustále se měnících stavů, jako jsou rozšíření a stažení. Člověk se pouze nadále nestará o podobné jevy a přestane si je brát osobně. Jíž více nevěří ve falešné „já,“ které zdánlivě osciluje mezi říší ega a prostým bytím."
V důsledku toho odmítá to, co JE teď a tady, jako "ne dost realizované" vnímání Zdroje coby Sebe Sama i v Jeho projevení...
Ego není něco trvalého, v hlubokém spánku zanikne
Tak si to užívej
Ego není něco trvalého, v hlubokém spánku zanikne
Jak by mohlo ego ve spánku zaniknout, když spánek je jedním ze tří stavů ega ?????
Kdyby jste nechápali ego jako něco co je plný emocí, tak by jste věděli co to je ego.
Ale teprve po osvícení dojde k poznání, že neosobní Vědomí je přítomné vždycky, v jakémkoliv stavu...
V hlubokém spánku není přítomné ztotožněné osobní vědomí.
Je to dost jednoduché, vostále. Poučené ego si udělá představu, co je savikalpa, rozhodne se, že to ještě není to pravé a definuje, k čemu by to mělo "správně" vést. V důsledku toho odmítá to, co JE teď a tady, jako "ne dost realizované" vnímání Zdroje coby Sebe Sama i v Jeho projevení..
vostalpetr píše:V hlubokém spánku není přítomné ztotožněné osobní vědomí.
No a ?
Stále je to stav ega, stav nevědomosti
Tak se dál bav vyvracením čehokoliv čímkoliv, co Ti právě napadne
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků