od Martin Danes » čtv 01. pro 2011 22:46:05
Dikša – tak, jak ji vidím já
Dnes je zajímavá doba, i když pohledy a názory se liší člověk od člověka. Někteří esoterici říkají, že svět se brzy rozdělí na dobro a zlo, kde oni jsou samozřejmě na straně světla. Jiní říkají, že zde bude energetická válka, válka avatarů apod.
Přičtěme tedy tyto názory jisté duchovní nezralosti a pojďme si říct, jak se věci ukazují, když je vědomí probuzené a vidoucí. Pokud vás šokovalo, že právě mé vědomí je probuzené a vidoucí, patříte k té části hledajících, které nazývám pokrytci a blázny, protože jen blázen hledá něco, co se vlastně najít nedá, čeho se nedá dosáhnout. Znám tolik hledajících, vedle kterých kdybyste se objevili s větou, že jste osvícení, zatratili by vás, smáli by se vám a ťukali by si na čelo. Tak právě tohle nazývám pokrytectví. Já bych si například moc přál mít kolem sebe pouze inteligentní a osvícené lidi, a ne pokrytce.
Pokud není cílem hledání nalezení, pak je člověk podoben bláznu a nic víc. Takže tento text je pro lidi, co jsou skutečně otevření. Ono, jak jsem se setkal s takzvaně duchovními hledajícími, byli tito lidé více uzavření, než jsem očekával.
Je přeci přirozené, že se zvláště v tomto a v nadcházejícím věku, zkrátka nyní v těchto časech, budou čímdál tím víc objevovat osvícení lidé. A může to být klidně váš soused, který nikdy nestrávil seděním na zadku v meditaci ani minutu, může to být trafikantka, která vám den co den prodává denní tisk, a která nikdy nezpívala kupříkladu nějaké mantry.
Nejdříve si musíme sladit slovníky. Co je pro mě osvícení? Pro lidi v osmnáctém století to jednoduše znamenalo vzdělanost a rozum. Pro mého kamaráda je osvícení jakési energetické ovlivnění lidstva, aby se zajímalo o duchovní rozvoj, podle něj jsme již všichni několik desítek let osvíceni, další metě lidstva říká nanebevzetí a snad jsou i další levely, kdo ví. Pro autora metody RUŠ, terapeuta a mého kamaráda Karla Nejedlého je osvícení jednoduše být bez programů a bloků. Karel stále zůstává v mysli a neví nic o vědomí, proto je pro něj logický takovýto závěr.
Pro mě je osvícení pouze vědomí pravdy kdo jsem já. Pro mě je osvícení prohlédnutí iluze, vyjití ze stroje, který je nazýván mysl a vidění věcí takových jaké jsou. Proto nepovažuji osvícení za kdoví co. Není to nějaká meta, ke které mohu dospět, něco jako vítězství v olympiádě. Proto není potřeba žádná soutěživost a nevraživost mezi hledajícími. Osvícení je jen uvědomění si věcí jak jsou a jak nejsou. Byli jste tím čím jste i před tím uvědoměním, takže to není otázka stát se osvíceným, ale jen si něco uvědomit a tomu říkám osvícení.
Takže, když řeknu, že jsem osvícený, není na tom nic zvláštního. Člověk se nemůže stát osvíceným, nemůže se stát bohem, protože už tím vším je, jen si to neuvědomuje. Nemůže se tedy stát něčím víc, než ostatní, nemůže být něčím míň, než ostatní. Takže si nemusíme hrat na ego a urážet se na člověka osvíceného apod.
Lidé mají představu, že osvícení jsou jen ti vzdálení indové avataři, rišiové, nebo velcí mystici. Jak říkám osvícení je jen uvědomění si iluze a tím pádem uvědomění si pravdy, a to se může stát i vaší pošťačce, nebo kolegovi, co s vámi chodí každé ráno do Škodovky na šichtu. Hlavní je zahodit představy, co osvícení je. Jde jen o to si sladit slovníky. Stejně tak nejčastější chybou je plést si osvícení se svatostí. Svatost je jen zvolení si určitého směru, zvolíte si plus, před mínusem, stane se zvás velký asketa a jógín. Na svatost ale nevěřím, každý směr ve své mysli, který zvolíte, vyvolá pouze reakci, je to je n fyzika a logika, to vámi zvolené plus, se změní v mínus, dříve, či později. Když se to nezmění v tomto životě, tak v tom příštím určitě. V tomto budete asketa v celibátu a v tom příštím znásilňovat a prznit. Nebo z vás bude prostě jen Don Chuan. To bude záležet, jak moc se své svatosti budete držet. Pokud jste byli přirozeně svatí(i když svatost není nikdy přirozená), pak z vás bude jen milovník. Pokud váš náboj svatosti byl veliký, narostlo vaše duchovní ego, že jste mistři, páni svých smyslů atd., pak z vás bude perverzní člověk, je to jen fyzika, tahle fyzika se nazývá karma.
Takže osvícení není svatost, není to ani opak svatosti, je to ten neutrální střed, o kterém hovoří Buddha. I Ježíš říká, že povýšení(svatí, ego do plusu) budou poníženi, ale ne do mínusu, ale jen do neutrálu, a že ponížení(ego do mínusu) budou povýšeni, ale zase jen do nuly, ne do plusu.
Tak, to jsme si jen sladily slovníky. A teď si můžeme říct něco o dikše.
Co se teď vlastně děje s touhle planetou a s člověkem, lidstvem? Vše, co píšu, nejsou pouhopouhé filosofické spekulace. To, co píšu je něco, co sám zažívám, jsou to obrazy, které sám vidím. Kdo to zažívá stejně jako já, chápe, co myslím oním rozdílem, mezi životem v mysli, egu a bytím vědomím a mysl používat pouze jako nástroj a myšlenky vnímat pouze jako světy.
Lidstvo od dob Kršny žije v Káli juze, věku tzv. temnoty. Kdo vidí temnotu jako temnotu, opak světla, vidí a soudí špatně. I tato temnota vychází pouze ze světla a z božství. V sanskrtu se to nazívá Lílá amrit, neboli boží hra. Ano, celé je to hra, ve které není ani kousek, něčeho, co by nevyvěralo z božství, co by nepocházelo z toho jednoho jediného pramene života a existence.
Celý tento věk byl jistým záměrem. Byly tu takové energie, které dávali realizaci a průchod dění, tak, jak se událo. Když říkám záměr, myslím tím pouze záměr, ne jak se někteří fatalisté domnívají, že je vše přesně dáno. Podstata, božství, či pramen života je živý, a když je něco živé, není to pevně dané. Vše, co vychází ze života, je živé, a tudíž to není pevně dané. Můžete mít záměr, ale nikdy to nebude přesné, vždy to bude přítomné a aktuální. Pochybuju, že někoho z vás by bavila hra, kde byste předem znali celý průběh. Jsou tu pouze určitá přání, záměry, jakou hru hrát.
Tento věk, nazývaný věkem temnoty, byl ve znamení prožitků ega a všech jeho nejrůznějších podob. Káli juga je nazvána podle bohyně Kálí, bohyně svárů a válek. Když zde máte ego, máte zde iluzy ohraničeného ostrova, tam kde jsou hranice, kde je zažívána oddělenost, kde je zažíváno „moje, tvoje, já a ty“, tam je také prostor pro válku, pro boj, hájení hranic, rozšiřování hranic atd. Vzniklo zde přání zažít ony chutě jedinečnosti, individualit, oddělenosti. Existence je neustále bdělá, tady jste si najednou mohli zažít noční spánek. Existence zažívá neustále jednotu, tady jste si mohli zažít oddělenost od ostatních lidí, zvířat věcí. Mohli jste ochutnat jaké je to být hvězdou, planetou, skálou, zvířetem, rostlinou, člověkem. Ptáte se na důvody? Setkali jste se někdy s tvořivostí? Pak důvod té velké hry je samotná přítomnost tvořivosti. Setkali jste se někdy s hravostí a radosti ze hry? Pak důvod oné velké hry je ona radost ze hry. Nudili jste se někdy? Pak vaše nuda je nudou celé existence a tudíž jednou z příčin téhle a všech ostatních Lílá amrit, božích her.
Všimli jste si, že používám slovo Bůh? Vnímáte sebe jako osobnost? Pak i bůh je osobnost. Ale byla by to pouze polovina pravdy. Je tu ona živost, o které jsem už mluvil. Život nemůže vyvěrat z ničeho omezeného, může vyvěrat pouze z bezbřehosti. Bůh, který by byl pouze osobností, by byl hotový, dokonalý a tudíž mrtví. Co je dokonalé je na konci cesty a nemůže se objevit nic nového. K tomu novému je potřeba život a k životu je potřeba bezbřehost.
A pak je ještě potřeba zdůraznit, že ač si to kvůli uzamčení vašeho vědomí v egu neuvědomujete, je pravda taková, že vy jste bůh, ten bůh, ta osobnost i ta bezbřehost. Pouze sami se sebou hrajete tuhle velkou hru na planety, hvězdy, světy, lidstvo atd.
***
Kdo je to vlastně člověk a jak jej použila existence ke svým hrátkám? Když chcete stvořit svět, tak, jak si jej historie pamatuje, musíte vytvořit určité struktury s určitými zákonitostmi. Ve skutečnosti neexistuje karma, ani nějaké zákony, tyto zákonitosti, fyzikální zákonitosti existují pouze v rámci konkrétního vesmíru.
Člověk, to je vědomí a mysl, nic víc a nic míň. Ta mysl má několik poloh, od jemnohmotných až k tělu. Všechno, co vnímáme se přeci děje jen v našem vědomí a nikde jinde. Tělo pouze vnímáme, pocity pouze vnímáme, myšlenky pouze vnímáme. A to je celý člověk, jen vědomí a jeho obsah. Ten obsah je dán do nějaké struktury, můžeme jí nazývat mysl, robot, matrix. Je to svět sám o sobě. Je v něm dokonale vytvořena iluze jedinečnosti a oddělenosti od celku, můžete hravě definovat „To jsem já a tohle už ne“.
Mysl obsahuje strukturu schopnou generovat osobnosti, nejen různí lidé, různé osobnosti, ale jeden člověk má k dispozici všechny osobnosti. Ideální je tomu příklad herce na divadle. Dobrý herec se do role plně vžívá a je skutečně na pár okamžiků králem, jindy chudákem, jindy zlodějem, jindy dobrodincem, může si hrát na ženu, muže, dítě, může si dokonce zahrát, že je pes, kočka, strom. V takovém případě se nám tu mísí hned několik osobností, ta která umí hrát, umí se vcítit do subjektu, který představuje, je tu tedy empatická osobnost, a pak ta konkrétní s konkrétní emocí. Po pravdě kdybychom zpomalili průběh pozorování v mozku, zjistili bychom, že se ty osobnosti vlastně neodehrávají naráz, ale, byť s minimálním odstupem, se mezi sebou přepínají. Je to jako u snímků u analogového filmu, oko je schopno vnímat 25 snímků za vteřinu a poté je vnímá jako jednolitý obraz, stačí zpomalit a iluze by byla dešifrována.
Úmyslem v Káli juze bylo vytvořit a prožít svět, tak jak ho historicky známe. Oddělená já, oddělené národy, vlastnictví, obhajování vlastnictví, nabývání vlastnictví, různé druhy vztahů a vazeb, rodiče-děti, milenci, domluvené sňatky, čili milenci bez zamilovanosti, naplnit touhu, nenaplnit touhu, všechny emoce, všechno o čem se píše v románech a básních, veškerá dramaturgie. Člověk tedy byl hrou božího vědomí, uzamčenou v nejrůznějších rolích a osobnostech, nevěda kým ve skutečnosti je.
***
No a nyní jsme na konci Káli jugy, roku 2012 začíná tzv. Satja juga, věk pravdy. Tento věk bude trvat zhruba dvacet let a roku 2035 začíná Golden age.
Takže dvacet let probouzení člověka na globální úrovni. Vcelku krátká doba, což mi dělá radost, že člověk mohl ochutnat trochu té staré doby, teď může být účasten velkých změn a ještě bude moct ochutnat trochu ze začátků té zlaté éry.
Možná znáte mnoho příběhů lidí kolem vás, že zvláště na jejich psychospirituální úrovni se jim dějí nejrůznější podivnosti. Znám slečnu, která jednoho dne nabyla dojmu, že je anděl, lékaři samozřejmě zasáhli farmaceutiky, takže zážitek byl pryč. Současná psychiatrie je skutečně dáma teprve v plenkách a má se ještě hodně co učit. Jediné s čím farmacie a medicína přišli jsou buď tabletky, které vás utlumí, nebo naopak povzbudí, nic jiného neumí, nanejvýš pohrdat tím, z čeho farmacie vzešla, a tím jsou bylinky, stejně tak medicína chodí pyšně v bílých pláštích s nosíkem vzhůru, hlavně řezat, lít do těla jedy(chemoterapie), ozařovat a spoustu dalších na první pohled destruktivních metod. A při styku s nemocí musí stáhnout ocas mezi nohy a alternativou pohrdá. Přitom nemoci jako rakovina a aids se po světě úspěšně léčí, ať už je to u jihoamerických šamanů, nebo u indické ajurvédy. A tak se nelze divit, že tam, kde chceme být vědečtí, je věda nakonec tou nejslepější tetou, tou nejbezmocnější a svět bude vždycky tři kroky napřed. A tak tu máme indigové děti, bytosti na určité duchovní úrovni, co si sem z různých světů přicházejí prožít osvícení, ale lékaři je diagnostikují jako hyperaktivní, či autistické a dopují je sedativy. Další kamarádka si prošla stavem, ve kterém byla přesvědčená, že je manželkou boha, okamžitě jí diagnostikovali schyzofrenii a dali léky, prý je má brát dva roky a pak už to bude v pohodě, zřejmě zázračné pilule, stačí je jen zobat a v ruce mít stopky. Další kamarádka najednou z ničeho nic začla mít chuť na malé děti, sexuální chuť, některým lidem se bezdůvodně motá hlava, úplně jim ujíždí obraz, jiným teče často z nosu krev, nebo jim přišli sexuální chutě, které do té doby neměli, emoce, které do té doby zas až tak neprožívali, silná žárlivost, agresivita. Mění se vnímání času, protože čas neexistuje, existuje pouze vnímání času, je toto vnímání ohebné a nyní se jakoby den zkrátil, stihnete míň věcí, týden míjí týden jako splašený, Vánoce míjejí Vánoce, všechno mnohem rychleji nežli dřív. Možná slyšíte hlasy, nebo se vám rozpadá mysl, osobnost, soustředění, nemůžete udržet myšlenku, selhává paměť a tak dále a tak dále. To všechno jsou příznaky transformace. Děje se tu neurobiologická změna ve vašem mozku, děje se něco s vaší myslí a vaším vědomím.
***
V Indii žije Bhagavan, což je sanskrtské slovo pro probuzeného člověka. Je to navíc avatar, což je bytost, která je zde s nějakým úkolem. Taková událost, jaká se teď na planetě děje nemůže být samozřejmě bez dozoru. Podařilo se jim tam postavit chrám podle starých plánků z rigvéd určených přesně pro tuto transformaci. Je to jakýsi vysílač a zesilovač, který do kelektivní mysli vysílá energii, tzv. Dikšu. Tato Dikša je jistou technologií z univerzálního vědomí, která umí v člověku probudit Kundaliní energii, což je energie, která následně provádí ony neurobiologické změny v našem mozku. Tuto energii známe od různých probuzených mystiků, kterými byli Buddha, Ramana Mahariši, Kristus a mnozí další. Když je Kundaliní probuzená a stoupá po páteři vzhůru, aktivuje energetická centra, zvané čakry. Když si představíte lidské tělo jako flétnu a jednotlivé otvory jako čakry, kde každý otvor vydává jiný zvuk, pokud jím prochází vzduch, vzduch zde představuje energii Kundaliní, pak zde názorně můžete vidět jak bylo existencí vytvořeno a použito naše lidské tělo. Každá čakra je jakoby jiný tón. Srdeční čakra vydává tóny týkající se emocí, první čakra je čakra sexuální energie. Šestá čakra mezi obočím znamená vnitřní zrak. Sedmá čakra nás propojuje s univerzem, druhá čakra okolo pupku je jakési naše těžiště, pocit jistoty a středu. Různé čakry, různé tóny.
No a teď si vemte, že současná doba a následná doba Satja jugy je něco jako průvan vířící prach. Celé lidstvo je na mentální úrovni propojené kolektivní myslí, proto skrze nás může procházet cokoliv. Jestli je kdekoliv na světě nějaký vrah, pedofil, zoofil, nekrofil, cokoliv s etýkajícího sexu, jakákoliv emoce v jakékoliv intenzitě, se kterou jste se vy osobně doposud nesetkali, jakákoliv myšlenka, příjemná, nepříjemná, cokoliv vámi může projít.
A to je jenom co se týče kolektivní mysli, také se zde provětrají vaše geny, ve kterých si nesete všechny své předky. Dále může vystoupat na povrch cokoliv z vašich minulých životů. Takže je toho docela dost a tahle doba vůbec není procházkou růžovým sadem.
Na konci této cesty je ale sladká odměna, odměna plného vědomí, vědomí jednoty, vědomí božství.
Legenda praví, že konec Káli jugy bude provázet jakýsi Kalki, bůh Kalki, sedící na bílém oři, v ruce dřímající meč, se kterým utíná hlavy démonů a vysvobozuje lidstvo z jejich spárů. Tak jak to vidím já, Kalki není jedna osoba, není to Bhagavan, dávající dikšu. Je to celé lidstvo, konkrétně pak každý, kdo přiloží ruku k dílu. Toto není doba, kdy se všechno udělá samo, nejdřív se to musí stvořit, protože budoucnost je vždycky pouze vizí, ale její realizace vždy záleží na přítomných. A víc než jakýkoliv jiný věk, se tento věk týká vás samotných, nejde tu totiž jen o to posunout se na nějaký další evoluční level, jde tu o úplnou realizaci Boha, boha ve vás, boha vás.
Dikša není něco, k čemu byste neměli přístup a museli absolvovat nějaké drahé kurzy, pokud tu takové kurzy jsou, jsou zde jen proto, protože starý svět fungoval na pravidlech, principech, organizovanosti a organizacích. Bez té organizovanosti by to ted ještě stále nešlo. Stále má ještě smysl jít na kurz, nechat si dát dikšu, kterou předávají zasvěcení lidé, nebo si můžete projít rituálem a stát se dikšadávajícími a přiložit ruku k dílu a dávat Dikšu. Vy jste Kalki, ten bílý kůň je tato doba, a tato doba není nic hotového, kůň je také pouze kůň, to jestli ho použijete jako prostředek k rychlému přesunu na velkou vzdálenost je jen na vás. Ten meč, to je Dikša a ti démoni jsou vaše vazby na osobnosti ve vaší mysli, vazby k myšlenkám, pocitům, názorům. Dikša tyto vazby rozpouští. Je to přesně ta energie, ta technologie, ten nástroj, kterým se tady ta transformace provádí a vy jste zakuklení bohové, skrze které se zde ta transformace může podařit, říkám může, protože je to jen šance, není to nic hotového, je to jen v našich rukách. Martin Danes