POMOC: Muž který něvěřil v lásku

[teo]

Toto je krátký příběh z knihy od Dona Miguela Ruize Láska, vztahy a přátelství. Příběh Muž který něvěřil v lásku.
Je to první můj klíč k nepomíněné lásce.
A jelikož mi řada věcí není jistá, prosím ty z Vás kteří vědí jak funguje nepodmíněná láska - v dalším příspěvku uvádím výpisky a prosím o upřesnění co je tím myšleno. Děkuji za pomoc!

[teo]

Muž a žena se stali přáteli, protože si byli velice podobní. Stejný společný základ, rozumím

Jeden druhého si vážili a nikdy se neuráželi. Rozumím a vítám!

Kdykoliv byli spolu, byli šťastní. Dobře

Nebyla mezi nimi žádná závist a žárlivost. Toto velice vítám!

Ani jeden se nesnažil ovládat druhého. Jak ovládat? Můžete prosím uvést příklad?

Jejich vztah se postupně prohluboval. To jsem rád

Trávili spolu stále více času, protože když neblyli spolu stýskalo se jim. A není tohle už ta závislost o které se tam píše, že láska je jako droga?

(Láska) Není to takové, jak to popisují básníci, a není to takové jak to popisuje náboženství, protože se necítím zotpovědný. Tomuto opravdu nerozumím, necítí se zotpovědným - zotpovědným za toho druhého, že mu nechává svobodu a nežije (nenárokuje) si její život?

Nic si od ní neberu. Co by si od ní měl brát?

Nepotřebuji, aby se o mě starala. Tohle je myšleno, že mi neřídí život, nebo že ani večer neuvaří?

Nemám potřebu svádět na ni vinu za své vlastní problémy. SKVĚLÉ! VÍTÁM!!!

Cítíme se spolu dobře. okey, rozumím
Máme se rádi. okey, rozumím
Respektuji její způsob myšlení a cítění. okey, rozumím
Nikdy mě nepřivádí do rozpaků a nikdy mě neotravuje. okey, rozumím

Nežárlím když je s ostatními lidmi. A co s muži? S jinými muži? Jak nemůžu žárlit když ji vidím s druhými muži? Jedeš od ní!

Nezávidím ji, když má úspěch. Ano nezávidím ale podpořím a úspěch oslavíme!

A nakonec ten příběh o hvězdě - co je tím myšleno?
Že jí ten muž dal nějaký jeho sen a chtěl po ní aby jej plnila???

[Jana]

Ani jeden se nesnažil ovládat druhého.
Jak ovládat? Můžete prosím uvést příklad?

Partnerovi dáváme svobodu, dovolujeme mu, aby si myslel a dělal cokoliv, co chce. Jeho svoboda je nám bližší, než pocit, že ho vlastníme, že je naším majetkem.

Naším štěstím je jeho štěstí, proto je naše láska naprosto nepodmíněná. Ten druhý je stále v našem srdci, ať udělá cokoliv, ať se s ním stane cokoliv.

Trávili spolu stále více času, protože když neblyli spolu stýskalo se jim.
A není tohle už ta závislost o které se tam píše, že láska je jako droga?

Na tohle je jednoduché řešení. Milovaný je stále v našem srdci, jsme tudíž stále spolu, proto tu není podmínka fyzické přítomnosti. Ta nezávislost na časoprostoru je znakem pravé bezpodmínečné lásky.

(Láska) Není to takové, jak to popisují básníci, a není to takové jak to popisuje náboženství, protože se necítím zodpovědný.

Tomuto opravdu nerozumím, necítí se zodpovědným - zodpovědným za toho druhého, že mu nechává svobodu a nežije (nenárokuje) si její život?

Ano, dává tu svobodu nejen tomu druhému, ale i sobě. Proto dovoluje tomu druhému svobodně žít a dovoluje i sama sobě být svobodný a nezávislý.

Nic si od ní neberu. Co by si od ní měl brát?

Je tu jen sdílení stejného bytí, stejné existence, dva se stávají jedním, není tu kdo by komu co dával.

Nepotřebuji, aby se o mě starala.
Tohle je myšleno, že mi neřídí život, nebo že ani večer neuvaří?

Řekla bych, že je to myšleno tak, že nepotřebuješ, aby si o Tebe dělala starosti, abys byl v její hlavě. Stačí, když ona je ve Tvém srdci.

Nežárlím když je s ostatními lidmi. A co s muži? S jinými muži? Jak nemůžu žárlit když ji vidím s druhými muži? Jedeš od ní!

Tohle je záležitost, kterou zvládne jen chlap, který si opravdu věří, který sám sebe dobře zná. Věří si, že ustojí cokoliv. Jeho láska je tak bezpodmínečná, že ustojí i ztrátu partnerky.

Jen takový lásku nikdy neztratí, láska v něm zůstává, ať se děje cokoliv, stále je v jeho srdci, není už nikdy bolestí, ale vždycky jen blaženou přítomností.

[watta]

Ani jeden se nesnažil ovládat druhého. Jak ovládat? Můžete prosím uvést příklad?

Berou se navzájem takoví, jací jsou. Nevadí jim, jací jsou. Proto se nemají potřebu navzájem měnit (v kontrastu s tím, jak mnoho žen vstupuje do svazku právě s tím, že na manželovi něco změní). Nepodmiňují se tedy navzájem a jsou sami sebou, tj. tím, kým opravdu jsou, tj. úplně stejní, jsou-li se svým partnerem, a úplně stejní, jsou-li bez něj, například v práci - nedělají některé věci jenom proto, aby partnera uspokojili, tedy takové, kterými by se snažili jeden druhého k sobě připoutat. Jejich vztah na takových věcech totiž nezávisí. Z toho přece samo o sobě vyplývá i to, že na sebe nemohou žárlit. Jak by mohli, milují-li se? Je v rozporu někoho milovat a žárlit na něj. Myslím někoho opravdu milovat. Někoho milovat neznamená nárokovat si jeho přítomnost pro sebe, ale milovat ho. Ovšem, miluje-li druhá strana tebe stejně, platí to i z druhé strany. Kde je tam potom místo pro žárlivost? Kde by se tam vůbec mohla objevit?

Konkrétních příkladů by bylo asi mnoho, ale oni věci nejsou vždy takové, jak vypadají zvenčí, takže když jedna žena vaří svému manželovi každý večer teplé večeře, opravdu mu jenom vaří večeře a nesnaží se ho tím ovládat. Zatímco jiná žena vaří svému manželovi večeře každý den právě proto, aby ho k sobě připoutala. Příklad tedy může být vaření teplých večeří stejně tak jako cokoliv jiného, ale jak sám vidíš, záleží to na záměrech, které jsou do takových běžných činností vetknuty. Těch ovládacích dramat jsou stovky a většina lidí si jich vůbec není vědoma. Píše o nich hezky a pravdivě James Redfiled v Celestinském proroctví:
http://www.poustevnik.net/clanky/o-knih ... amata.html

Trávili spolu stále více času, protože když neblyli spolu stýskalo se jim. A není tohle už ta závislost o které se tam píše, že láska je jako droga?

Já bych řekla, že ano. Láska je závislost. Život je závislost. Všechno je závislost. Jedno bez druhého nemůže existovat. Nic bez ničeho nemůže existovat. Ale stýskání si po někom není přece hnedle utrpení

[watta]

Nic si od ní neberu. Co by si od ní měl brát?

"Podmínečná" láska vzniká vlastně proto, aby si jeden od druhého něco vzal - obvykle onu "lásku", ale většinou ve skutečnosti spoustu jiných věcí. Ale bezpomínečná láska je takového charakteru, že ani darovat nelze, a tedy ani brát. Prostě ji cítíš a vezeš se na té vlně společně s tím druhým člověkem, nejste ve směrech proti sobě, v nichž probíhá nějaký směnný obchod. Ten je možno směle přenechat do jiných oblastí lidského života, je-li libo

[watta]

Nežárlím když je s ostatními lidmi. A co s muži? S jinými muži? Jak nemůžu žárlit když ji vidím s druhými muži? Jedeš od ní!

Tohle je záležitost, kterou zvládne jen chlap, který si opravdu věří, který sám sebe dobře zná. Věří si, že ustojí cokoliv. Jeho láska je tak bezpodmínečná, že ustojí i ztrátu partnerky.

pochopitelně je možno bezpodmínečně milovat cokoli, včetně lidí, kteří bezpodmínečnou lásku necítí. ale při bezpodmínečné lásce u obou to o ztrátách (a nálezech ) není. ani smrtí.

[Jana]

ale při bezpodmínečné lásce u obou to o ztrátách (a nálezech ) není. ani smrtí.

Skutečná bezpodmínečná láska je v takové hloubce a ryzosti našeho nitra, že nalezá stejnou kvalitu ve všem a v každém. Není v ní pochyb, že by v někom nebyla. Protože sama sebe zná, s důvěrou se obrací k bezpodmínečné lásce v každém z nás.

Proto může být bezpodmínečně milující bezbranný a nevinný jako malé dítě.

[teo]

Dobrá pochopil jsem. Chci se to naučit, či to objevit.

První krok by měl být:
nepodmíněná láska k vnitřnímu dítěti

Tady si třeba říkám "V každém okamžiku života jsem dělal, dělám a budu dělat to nejlepší co dokáži".
Nemohl jsem za to jak mě společnost naučila většinovým špatným názorům, a jeden po druhém je nahrazuji názory založenými na lásce, konstruktivních řešení, či čímkoliv co nezpůsobuje další problémy, ale věci řeší k dobru.

Je ještě něco dalšího co můžu vnitřnímu dítěti říci a více se tak osvobodit?

[Jana]

Je ještě něco dalšího co můžu vnitřnímu dítěti říci a více se tak osvobodit?

Ano:

"D ě k u j i."

[watta]

ale při bezpodmínečné lásce u obou to o ztrátách (a nálezech ) není. ani smrtí.

Skutečná bezpodmínečná láska je v takové hloubce a ryzosti našeho nitra, že nalezá stejnou kvalitu ve všem a v každém. Není v ní pochyb, že by v někom nebyla. Protože sama sebe zná, s důvěrou se obrací k bezpodmínečné lásce v každém z nás.

Proto může být bezpodmínečně milující bezbranný a nevinný jako malé dítě.

přesně tak

[watta]

Nemohl jsem za to jak mě společnost naučila většinovým špatným názorům, a jeden po druhém je nahrazuji názory založenými na lásce, konstruktivních řešení, či čímkoliv co nezpůsobuje další problémy, ale věci řeší k dobru.

Je ještě něco dalšího co můžu vnitřnímu dítěti říci a více se tak osvobodit?

Nemůžeš vůbec za nic. Nikdo za nic nemůže. Ale když si cokoli uvědomíš, stáváš se za to zodpovědným. To není žádné břímě, to je naopak dar, to je pocta poznání, která tě vede k opravdové plnosti a když budeš opravdu chtít a vytrváš, ke svobodě - tohle je opravdu cesta ke svobodě, tos řekl přesně.

[milipino]

.....
Ani jeden se nesnažil ovládat druhého. Jak ovládat? Můžete prosím uvést příklad?....

Příklad poutání je motivem celé opery Zlato Rýna od Wagnera.
Vrchní (germánský) bůh Wotan chce stavět v nebesích nový dům pro sebe a manželku. Vynakládá na to úsilí: přemluvit boha ohně Logeho, aby spoutal knížete trpaslíků Albericha, který má zlato z řeky Rýna, a donutil ho aby to zlato vydal za cenu svého osvobození, pak angažovat pokolení obrů, aby ten dům v nebesích vystavěli, a kteří si za odměnu nárokují , aby mezi ně přišla z nebe bohyně radosti Frey, kterou vlastně Wotan opravdově nechce vydat obrům a přemluví je, aby přistoupili na odměnu ve zlatě, a na konec zní pláč víl, ´´dcery Rýna´´ pláčí, protože Alberich jim ukradl ze zištných důvodů zlato, které střežily v hlubině, ale už se jim nevrací.
Více bytostí je při tom příběhu oklamáno: dcery Rýna, Alberich, Freya, obrové a nakonec se dozvíme od Wotanovy ženy, proč chtěla, aby náročný projekt byl uskutečněný : chtěla ho více připoutat k sobě.
Sama neublížila nikomu, ale v průběhu toho bylo ublíženo vícero bytostem.
Kam vede plnění ženského přání, když muž nezná důvod, o co vlastně šlo.
A kdyby ho nechtěla ´´více připoutat´´, nebylo by se roztočilo kolo nástrah.