Otec jedné velmi bohaté rodiny vzal jednou svého syna na venkov s úmyslem ukázat mu, v jaké bídě někteří lidé žijí. Pár dní a nocí strávili na jistém malém hospodářství, které vlastnila poměrně chudá rodina. Když se vraceli domů, otec se syna ptá, jak se mu výlet líbil. "To bylo úžasné, tati!" "Viděl jsi v jaké bídě ti lidé žijí?", Říká otec. "Viděl."
"Tak mi řekni, čemu jsi se na tomto výletě naučil?"
A syn mu nato odvětil:
"Viděl jsem, že my máme jednoho psa a oni čtyř. My máme bazén do poloviny zahrady a oni potok, co nikde nekončí. My jsme si koupili do zahrady svítilny a jim v noci svítí hvězdy. Naše veranda sahá až po přední zahrádku a jim patří celý horizont. My žijeme na malém pozemku a oni mají pole, kterým nedovidíš konce. My máme sluhy, co nás obsluhují, ale oni slouží druhým. My si své potraviny kupujeme, dokud oni si pěstují vlastní. Náš pozemek je obehnaný ochrannou zdí ; jejich chrání přátelé. " Otce to načisto umlčelo. A pak syn dodal: "Tati, děkuji ti, že jsi mi ukázal, jací jsme bídní." No není to úžasné, když se člověk dokáže podívat na věci z nadhledu? To vás pak nutí zamýšlet se, co by se stalo, kdybychom dokázali být vděční za to, co máme a nedělali si starosti kvůli tomu, co nemáme. Važte si co máte a zvláště své přátele
