„Celá přírodní věda se svými zákonitostmi a se svou takzvaně vědecky funkční výstavbou se rozbíjí o vodu, neboť žádný z těchto přírodních zákonů není možné aplikovat na vodu. Dodnes není například vysvětlitelné ani to, proč je voda tekutá,“ říká německý fyzik a vodní technik Wilfried Hacheney.
Co je tak divného na vodě? Zde jsou uvedeny pouze některé z jejích "anomálií":
Voda vře při 100°C. Ale molekula vody je tak malá, že by se správně měla vypařovat již při -75°C. Proč je voda, kterou známe, přesto tekutá?
Podle perioridkého systému chemie by musel bod mrznutí vody být při -120°C a ne při 0°C.
Ve zmrzlém stavu se voda roztahuje, místo aby se smršťovala, a plave.
Její povrch je desetkrát větší, než by věda očekávala.
Ze všech známých substancí je voda jedinečná v tom, jak uniká z ok systémů racionálních věd. „Jsou to právě tyto neobvyklé vlastnosti vody, které vůbec umožňují rozvoj a zachování života na naší planetě.“
„Voda je zvláštním živoucím organismem se zvláštními zákony,“ řekl Viktor Schauberger, který byl možná jediným člověkem ve 20. století, jenž o této drahocenné tekutině věděl více odpovědí než otázek.
Téměř tři čtvrtiny povrchu planety země jsou pokryty vodou. Také člověk sestává z 60-75 % z vody. Jsme chodící a mluvící kaluže, 70 % našeho mozku je voda, 92 % naší krve a 99 % našich metabolických procesů je závislých na vodě. Jsme z vody stvořeni a potřebujeme dobrou vodu k tomu, abychom byli při životě zachováni.
Výzkumem živých a mrtvých buněk dospěl rakouský biofyzik Karl Trincher k závěru: „Skutečným základem života je intercelulární voda a ne biologické makromolekuly... tajemství života spočívá ve vodě.“
Jedno z tajemství vody spočívá v její schopnosti vytvářet zvláštní makromolekuly, které se označují termínem cluster. Molekuly vody mají sklon vytvářet skupiny. Na základě jejího „tvaru“ a elektrických nábojů se molekuly H2O pomocí vodíkových můstků spojují do velmi velkých skupin (300-400 molekul při teplotě lidského těla 37°C).
Bylo objeveno, že schopnost tvořit clustery je používána k obalování cizích molekul, např. cukr, soli, bílkoviny, kyseliny nebo jedovaté látky. Molekuly H2O cizí molekuly těsně obklopí a vytvoří přesný otisk jejich tvaru. I po vyfiltrování této cizí substance si clustery zachovají její tvar, perfektní otisk hostitelské molekuly. A ještě více: přenáší její kmitání a tím její informaci. Vědi v tomto vidí vysvětlení účinnosti homeopatie. V homeopatii se léčivé substance opakovaně ředí s vodou tak často, že v hotovém prostředku již nejsou zastoupeny téměř žádné nebo vůbec žádné molekuly původní substance. Ale jejich kmitání zůstává díky této schopnosti vody zachování a předává tak svoji informaci organismu pacienta.
Naneštěstí voda tímto způsobem přenáší také informace jedovatých látek. Vodárny dělají, co mohou, aby vyfiltrovaly nebo chemicky neutralizovaly nejrůznější substance z vody. Z důvodu hygienických zákonů a také jako pokus udržovat vodní potrubí intaktní, se kromě toho do vody přidávají různé chemikálie. Potrubí by jinak během pěti až sedmi let zkorodovala (Hacheney). Naštěstí však nemají finanční prostředky nebo celistvou inteligenci na to, aby vzaly v úvahu působení svého "produktu" na látky obsažené ve vodě. Pro své dobré zdraví člověk potřebuje dobrou, zdravou vodu. V přírodě udržuje voda samu sebe zdravou a nabitou energií neustálými vírovitými a spirálovitými pohyby. Kulatá vodní potrubí zabraňují přirozeným vířivým pohybům vody a proměňují ji po pouhých 60-80 m v mrtvou vodu. V tomto ohledu jsou moderní potrubí na mnohem horší úrovni než rozvody starého Říma nebo Babylonu. Ošetřovaná voda z vodáren nemůže být vpodstatě vůbec označována jako pitná voda, nýbrž pouze jako „hygienizovaná užitková voda“ (Hacheney). Již není s to tělo čistit od nečistot a jedovatých látek a posilovat imunitní systém. Takováto voda zdraví lidí spíše napadá, místo aby ho podporovala.
Ve vědě je vodě rostoucí měrou připisována paměť. Gigantické množství možných variací geometrických tvarů clusterů by skutečně nakmilo celé knihovny informacemi. Procesy ve vodě jsou natolik komplikované, že počítání všech interakcí pouhých osmi molekul již stačí na to, aby se zhroutily nejvýkonnější počítačové systémy, kterými lidstvo v současné době disponuje (např. v National Centre for Supercomputing v Illinois nebo na Pittsburgh Supercomputing Centre, obě v USA).
článek je výňatkem z knihy Stromy od Frega Hageneder překypující informacemi, z nichž je možné tvořit další zajímavé souvislosti - ještě bude pokračování
)), otevírá se nám tím zase další prostor plný poznání.