ahoj Teo
mně se osvědčilo "přestat se s myslí přetahovat", tudíž přestat se snahou zastavovat myšlenkový proces či měnit obsah toho co vyvstává a jen to nechat plynout a uvědomovat si to ... prostě to celý jen sledovat jako velmi zajímavou záležitost vznikání, průběhu a odeznívání
a spíše těžiště pozornosti zaměřit na to samotný uvědomování a naslouchání tomu co se ve mně odehrává ... a účastně se s tím kamarádit, nakonec je to součást mne samotné, tak proč být s tím v rozporu ... pro mne to je velmi uvolňující, doslova relax ...
ale možná je to indivudální a souvisí to s tím, že jsem se hodně a dlouhodobě snažila nejprve navozovat a udržovat pozitivní myšlení a potlačovat negativní, pak zase o to navozování klidu
techniky jako soustřeďování se na vnímání dechu, aniž by ho člověk chtěl nějak měnit (třeba prohlubovat apod) jsou fajn k oddechnutí, pochopitelně se tím myšlenkový proces uklidňuje ... a že se pak zase rozjede mi přijde jako naprosto normání záležitost, vždyť přirozeností mysli je pohyb, analýza a dedukce ... je přece pěkný co mysl dokáže ... takový úžasné nástroj máme k dispozici ... akorát, že my jsme příliš zaměření na mysl a pořád myslíme a myslíme a nedovolíme si pohov když myslet zrovna nemusíme a můžeme ji nechat odpočívat, pak se to zdá být jako pořádně rozjetej vlak ... proto jsou fajn takový techniky jako s tím dechem, nebo procházka lesem, dívání se na západ slunce, poslech hudby, umělecká tvorba ... meditace ... je toho spousta, kde si může dát mysl pohov ... skoro mi to přijde, že jak to jednou mysl pozná, tak se k tomu ráda vrací, aniž by jí k tomu musel někdo násilím nutit ...
fakt nevím, ale chtít zastavit mysl na furt mi dává smysl asi jako bránit vodě proudit ... to by už člověk nebyl schopen ani mluvit, chodit do práce, nakupovat apod. zůstal by závislý na péči blízkých či na ústavní péči ... už se to lidem taky stalo, když došlo k poškození levé hemisféry, ono miminka také mají mysl nefunkční, dokud se nenaučí mluvit a používat ji k praktickým účelům ...
tedy, chtěla jsem tím jen říct, že když se to celé pouze uvědomuje jako proces, který se v tobě samotném prostě jen objevuje, tak s tím není problém, neruší to ... ono se o tom dost blbě hovoří, dá se to jen opsat ... přímou zkušeností se to pak vyjasní ... chce to v klidu vyzkoušet, třeba v rámci hravého experimentu
je to podobné, jako když se jen tak sedne, co nejvíce to jde se uvolní a jen se soustředí na samotné vnímání ... začne se uvědomovat tichost a čím více se toto prohlubuje, tak si lze povšimnout, že v té tichosti se prostě objevují zvuky, pokud se těmi zvuky nedá strhnout a jsou jen vědomě vnímány, tak se dá velmi rychle zjistit, že ty zvuky samotné tu tichost nijak neruší, jsou uvědomovány, aniž by se ztrácela povědomost o té tichost samé ... když se zaměřuje jen na ty zvuky, tak si povšimnout toho podkladu ve kterém se to objevuje, je velmi těžké ... takže každou volnou chvilku co to jde se to dát takhle prověřovat a ono se to pak postupně promítá i do plného provozu praktického žití ... a jen tak mimovolně to přináší více radosti, klidné uvolněnosti, hravosti, lehkosti a přitom je v tom velká síla ... užíváš si jen tak ... už spoustu věcí nepotřebuješ - třeba vědět, třeba vlastnit, třeba získat ... taky se dá zjisti, že už člověk nelpí tolik na tom co před tím (třeba na super dovolený u moře, na představách jaký by měl být a jaký nebýt a jaký by měl být ten a onen a jaký nebýt, na tom co by chtěl mít a co nemít apod), taky tak nějak začíná odpadat spousta věcí co bylo nutný dělat jako třeba se dohadovat o nějakých věcech a přesvědčovat a vysvětlovat a obhajovat si to "svoje" ... prostě se umenšuje počet záležitostí, které vadí ... přibývá více pochopení pro sebe i pro druhý ... člověk je jakoby více nad věcí a přesto více účasten ... tak v tomhle smyslu mi přijde jako to ´"vím, že nic nevím" ... jako pohoda džes ... no problema
ne tedy že se mysl přestane používat, ale používá se přesně tam a na to co je potřeba ... no bylo by to jako přestat používat nůž, jen proto že může říznout ... spíše jde tedy o to, naučit se zacházet smysluplně s tak úžasným nástrojem - jako je schopnost myslet
ale nevím, může to všechno jinak
pěkné pojednání o tom, jak zacházet s myslí je například tady:
http://forum.jitrnizeme.cz/viewtopic.ph ... 626#p15479tak ať se daří
to zkrátka nevymyslíš 
(mysl může být užitečná, ale je děsný až děsivý šéf 
). Dělá, co může, aby o tu pozici nepřišla. Další dobrá zpráva je, že vidíš jak je tvá mysl hlučná, můžeš tedy svou pozornost zaměřit na toho, kdo to vidí, místo na to "jak je ta mysl strašně hlučná" nebo na myšlenku "jak ji zastavit". Když se "vnitřně podíváš", kdo chce mysl zastavit, zjistíš, že je to zase mysl, chce vyvolat boj, ještě víc hluku a zmatku, přitáhnout si pozornost. Zkus se podívat na tu hlučnou mysl, na toho, kdo ji chce zastavit, a pak na toho, kdo to všechno vidí: jak tu hlučnou mysl, tak ten boj. 
