Rozbít omezení

[vostalpetr]

2A. pojem vnitřní dítě/podstata bytí = ... PROBLÉM JE ŽE TO HLEDÁ V ČASE A PROSTORU - co
je myšleno tím ČASEM (budoucnost?) a PROSTOR (to mě nenapadá nic)?
........................................................................................................................................

Podstata bytí, tedy uvědomění si pocitu vlastní existence, osoobní sebeprožívání,
je to samé, co přítomný okamžik
(ale i to samé co pozorování spočívající samo v sobě, nebo bezpředmětná radostivost a relaxovanost)

Je to vlastně hranice mezi časem a Věčností, samozřejmě je to stále ještě na straně času,
protože jak osobní sebeuvědomění tak i přítomný okamžik je jak v čase tak i v prostoru

Pokud v tomto bodě začneš vyvíjet nějakou duchovní aktivitu, aby jsi rozbil svá omezení,
tak to znamená, že jdeš směrem do času a do prostoru
A VŮBEC U TAKOVÉ DUCHOVNÍ ČINNOSTI NEMUSÍŠ TEN ČAS A PROSTOR VNÍMAT,
NAPŘÍKLAD TO, ŽE SI UVĚDOMUJEŠ V MEDITACI PRÁZDNOTU, ZNAMENÁ JEN, ŽE JSI STÁLE V ČASE A PROSTORU,

NEBOT JE ZDE STÁLE "NĚKDO" KDO SI UVĚDOMUJE "NĚCO" (OD NĚJ ODDĚLENÉHO)
(což by se dalo považovat za DEFINICI ČASU A PROSTORU)

Takže otázka ČASU a PROSTORU není záležitostí hodinek a pravítka,
ale jakmile je zde osobní sebeuvědomění podstaty bytí "já jsem"
tak je zde automaticky i čas a prostor
a ani si to nemusíme uvědomovat (a většinou si to ani neuvědomíme)

A v podstatě máme tři možnosti:

1) začnu (já) vyvíjet (duchovní) aktivitu a tím pádem směřuji do času a prostoru

2)zůstávám ve své podstatě bytí či přítomném okamžiku
(což je ne - aktivita doporučovaná nemnoha duchovními mistry)

3)otočím pozornost na přítomný okamžik s úsilím uvědomit si samotnou Přítomnost,
což by se dalo říci jako že se snažím uvědomit si co nejkkratší přítomný okamžik,
což v podstatě znamená, že otočím pozorování na samootný zdroj pozoorování, tedy na pozornost samu
(o tomto hovoří Tolle nebo Tomáš)

DUCHOVNÍ LITERATURA NABÍZÍ TYTO TŘI MOŽNOSTI DUCHOVNÍHO ÚSILÍ,
A ZÁLEŽÍ JEN NA KAŽDÉM JEDINCI,
JAK TO POCHOPÍ A CO SI VYBERE...
(1 je naprostý duchovní omyl,
2 je přijatelné duchovní ne-cvičení
3 je princip meditace)

[Petr]

1A. PŘIROZENOU NA NIČEM NEZÁVISLOU RADOSTIVOST - mohu poprosit o pár stručných příkladů?
........................................................................................................................

jee myslim, ze uz jsme se tu o tom nekde bavili.. myslim, ze jsem psal ze to vnimam jako superpricinou radostivost, kde si z veci, ze sebe vytahujeme tu podstatu, ktera je v souladu se Zdrojem, tak ze proste jsme radostivy vetsinu casu..
ta bezpricinnost pak spociva v habitualnim chovani, vibraci.. proste kdyz uz se tak na svet divame nejakou dobu, tak uz je to tak silne aktivni, ze se ani nemusime extra snazit a je to tam.

Ale chapu i to co pise vostlaPít .. tam to vnimam spise jako meditativni radostivost.. radostivost bez odporu, bez rezistence vuci svetu...pokud neodporujeme tak se dostavame automaticky do souladu se Zdrojem. Abraham to popisuje prirovnanim ke korku. Jsme jako korek ve vode, nase rezistence a starosti drzi korek pod vodou silou.. pokud ale treba meditujeme, nebo jakkoliv jinak se dostaneme do stavu bez myslenek, tak se tim automaticky dostavame i do stavu bez rezistence.. bez myslenek neni rezistence.. a pak nas korek automaticky (a docela rychle stoupa) na hladinu... a to je ten soulad se zdrojem, bezpricinna radost.

Ta druha cast k tomu je, ze zase nechceme byt trvale bez myslenek, protoze myslenky davaji smer.. takze dle me je lepsi, ale take tezsi, byt ve stavu myslenek a superpricinne radostivosti, nez trvale bezpriccine radostivosti, ktera je ale urcite dulezita pro uvolnovani rezistence a jeji nenabirani.

[vostalpetr]

Ta druha cast k tomu je, ze zase nechceme byt trvale bez myslenek, protoze myslenky davaji smer.. takze dle me je lepsi, ale take tezsi, byt ve stavu myslenek a superpricinne radostivosti, nez trvale bezpriccine radostivosti, ktera je ale urcite dulezita pro uvolnovani rezistence a jeji nenabirani.
......................................................................................................................

No bezpříčiná radostivost znamená,
že at už máš nějakou radostnou nebo neradostnou myšlenku či pocit,
tak stále zůstáváš v uvolněném (bezpříčině radostném) stavu

Možná je úplně nesmyslné psát o radostivosti,
protože to je v podstatě bhaktijoga,
kdy skrze lásku je všechno transformováno v lásku,
což je vlastně přijetí, že VŠECHNO JE V (základu) ON (LÁSKA)

Možná bych měl přestat používat Minaříkův poojem bezpříčinné radostivosti,
a psát spíše o blaženosti (či lásce),
aby to bylo v kontextu s pojmem satčitananda,
ona radostivost je dost podobné slovoo jako radost, a radost většinou chápeme jako radost z "něčeho"

[vostalpetr]

3A. JE TO V PŘÍTOMNOSTI TADY A TEĎ, JE TO ON SÁM = tady a teď (rozumím), ale je to ON SÁM
(myšleno jako, že štěstí či radost... je v každém z nás jen to otevřít?)?
....................................................................................................................

No spíš než se tomu otevřít,
by se dalo napsat vrátit se do své podstaty, vrátit se sám k sobě, k bohu...

Otvírat se můžeš samozřejmě různým vlivům, myšlenkám nebo duševním úrovním,
které na tebe působí a ovlivnují tě,
avšak duchovnost je o poznání sebe sama, o poznání mé podstaty, kterou je Bůh

Není to tedy o nějakém osobním růstu a vývoji a rozvoji,
ale o návratu (ze ztotožnění s myslí, tělem, osobou)

[Petr]

No bezpříčiná radostivost znamená,
že at už máš nějakou radostnou nebo neradostnou myšlenku či pocit,
tak stále zůstáváš v uvolněném (bezpříčině radostném) stavu

noooo kdyz uz se teda o tom bavime, tak.... myslis, ze muzes myslet, pohravat si s myslenkou na neco, klidne extremniho, co ty osobne vis, ze rozhodne rozhodne nechces, aby se ti stalo.. a zaroven byt bezpricine radostivy? nebo se do te radostivosti dostanes, az kdyz se zacnes soustredit zamerneji na nejaky pozitivnejsi aspekt toho, nebo na neco uplne jineho obecneho (zdroj, podstatu, ja,...) nebo meditativne proste na nic?

[vostalpetr]

1B. ...RADOST JE JEJICH VNITŘNÍM STAVEM, NEBEROU JI Z VNĚJŠKU - tuším co máte na mysli,
co tím že ji neberou z >VNĚJŠKU< je myšleno, co je ten VNĚJŠEK?
2B. MAJÍ KLIDNOU MYSL - nerozumím, jak je to myšleno?
...............................................................................................................

Ted jsem dostal mail od kamaráda o tom,
co je to TED A TADY

http://www.overstream.net/view.php?oid=r5l0sesyeqtu

EXISTUJÍ DVA POJMY, PŘIČEMŽ KAŽDÝ MLUVÍ O JINÉ ÚROVNII:

1) přítomný okamžik ted a tady
to je prostě osoba (lépe podstata bytí, poznání já jsem) v čase a prostoru

2)Přítomnost Ted a Tady
to je aspekt Boha, který vystihuje jeho Bezčasovoost, Věčnou Přítomnost

Bůh, který je mimo čas a prostor vytvoří sám v sobě a sám ze sebe "sen"
a v tom snu se uvědomí jako omezená osoba,
která se uvědomí v časopprostoru snu
(podobně jako když se tobě zdá v posteli sen)

celé to boží tvoření probíhá pozorováním, což je vlastnost Božského vědomí:
pozoorováním vznikne snová osoba, ztotožněná s pocitem já jsem,
pokud pak následně tato pseudoentita dále pozoruje sen, hledí tedy do vytvoořeného časoprostooru,
hledí pak z její pozice "ven" do snu a může přijímat ze snu různé radosti a starosti atd.

pokud se pozoorování otočí oobráceným směrem,
zpět do přítomného okamžiku ted a tady,
dojde k uvědomění si vlastní božské neosoobní (nesnové) podstaty v Přítomnoosti Ted a Tady

Celý časoprostor včetně osoby je prostě snovou záležitostí,
EXISTUJE, ALE NENÍ SKUTEČNÝ (POUZE SE JEVÍ)
TO, CO JE SKUTEČNÉ JE POUZE
PŘÍTOMNOOST TED A TADY

(Přítomnost Ted a Tady je jedním z božských aspektů, podobně jako Vědomí, Bytí, Blaženost (Láska)

Takže správně bych měl napsat, že BLAŽENOST JE BEZČASOVÝM STAVEM,
protože jsem ovšem psal o malých dětech, tedy podstatě bytí v čase a prostoru,
jsem tedy o úroven "níž"
tak tomu dávám směr nikoli ven, ale dovnitř,
čímž je myšlen přítomný okamžik či podstat bytí

[vostalpetr]

2B. MAJÍ KLIDNOU MYSL - nerozumím, jak je to myšleno?
......................................................................
pokud spočíváš v přítomném okamžiku, tak mysl se zklidní...
pozornst není nasměrována ven do snového časoprostoru,
ale postupně se obrací k Přítomnosti

[vostalpetr]

4A. CELÝ ČTVRTÝ ÚTRŽEK - a k tomuto se dostanu meditací?
.........................................................................

teoreticky ano,
v praxi to ovšem vypadá tak,
že o tom, jestli budeš meditovat nebo ne nerozhoduješ ty jako nějaká osoba,
ale celej ten humbuk osobního života včetně osoby je řízen pozoorováním, tedy pozorností,
která (ač osobu vytváří) je neosoobní...

takže v životě nikdy nevíš, co tě napadne a co buudeš dělat a za jakým cílem půjdeš a jestli toho cíle dosáhneš

už jsem to tady psal, duchovní je pouze přítomný okamžik, pozornost a blaženost (láska)

[vostalpetr]

http://www.overstream.net/view.php?oid=r5l0sesyeqtu
............................................................................

Ještě se vrátím k tomu pojmu ted a tady,
říkal mi v indii můj kamarád madar, abych nemluvil s lidmi o ted a tady, protože tomu vůbec nerozuměj,
a když jsem to prozkoumal, tak jsem zjistil, že tomu opravdu vůbec nerozuměj

ale v podstatě to je velmi jednooduché, nebot jde o vylučovací metodu,
která říká, že to, co mohu pozorovat nejsem jednak já sám,
a za druhé, to není "tady", ale je to "tam"

Tady je prostě stav, který nelze pozorovat (není zde dualita)
ale je to stav, kde stále jsem,
je to stav čisté existence,
ovšem nikoli stav osoobní existence
a nikoli stav v čase a prostoru,
JE TO STAV NEOSOBNÍ EXISTENCE A STAV PŘED ČASEM A PROSTOREM...